V mé kategorii sprint už nikdo neběhá, říká 86letý rekordman

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
1. 8. 2014 19:00
Rozhovor s Josefem Nečkem, 86letým atletem, jenž je veteránským mistrem světa i Evropy. V Česku už žádné soupeře nemá.
Sprinter a skokan do dálky Josef Neček oslaví začátkem listopadu 87. narozeniny.
Sprinter a skokan do dálky Josef Neček oslaví začátkem listopadu 87. narozeniny. | Foto: Zuzana Hronová

Praha - Za 86letým sprinterem Josefem Nečkem jsem se vypravila na závody v pražském Edenu. Jeho první disciplínou bylo 60 metrů. Z YouTube jsem znala videa, jak staří atleti pomalu cupitají do cíle, takže jsem si v klidu připravovala foťák.

Jenže už se odstartovalo a všichni atleti, včetně pana Nečka, jenž byl o 10 let starší než druhý nejstarší závodník, se kolem mě prohnali ve zběsilém tempu, stihla jsem jen jednu fotku. Josef Neček časem 10,3 s vytvořil ve své kategorii nový český rekord. Spokojený ale nebyl. Podle tabulek, které si přivezl z Ameriky, by prý měl mít 10,19 s.

Za půl hodiny tihle staříci startovali znovu, v běhu na 50 metrů. Tentokrát jsem si už dala pozor a vše zdokumentovala. Pak jsem absolvovala kouzelný rozhovor s Josefem Nečkem, kterého v jeho požehnaném věku zdobí kromě skvělého atletického stylu a rychlosti taky ohromná paměť a neodolatelný smysl pro humor.

Tak se běhá v 86 letech padesátka za 9,08 s. 86letý Josef Neček je v krajní dráze v modrém tílku a červených elasťákách.
0:29
Tak se běhá v 86 letech padesátka za 9,08 s. 86letý Josef Neček je v krajní dráze v modrém tílku a červených elasťákách. | Video: Zuzana Hronová

A.cz: Kdy jste začal sportovat?

Josef Neček: Já sportuji prakticky odjakživa. Jsem kluk z vesnice, čili tam jsme pořád někam utíkali nebo před někým utíkali.

A.cz: Takže vaše sprinterská specializace se zrodila záhy…

Na vesnici nebylo možné provozovat závodně nic jiného než fotbal. Tak jsem tam hrál ještě za dorost. Pak jsem studoval akádu v Kolíně. Profesor Tuček dával dohromady atletický mančaft. Řekl jsem, že bych se šel klidně proběhnout. Tak jsem se proběhnul, bez tréninku a v obyčejných teniskách jsem zaběhl stovku za 12 vteřin a skočil do dálky 613 cm. Bylo z toho velké pozdvižení. Na vojně v ATK jsem si pak udělal osobák na stovce 10,9 s a do dálky 703 cm.

A.cz: Reprezentoval jste také?

Ano, byl jsem v rezervě národní reprezentace.

A.cz: Závodně tedy běháte nepřetržitě?

No, do 65 let nepřetržitě, ale pak jsem to přepísknul v tréninku a zhmoždil jsem si postranní vazy v koleni. Tři roky jsem se s tím potýkal, nemohl jsem ani sejít schody. Pak jsem šel za jedním mladým ortopedem do Vysočan a povídám mu: "Nemohl byste s tím něco, prosím vás, udělat? Já totiž dělám závodně atletiku, jsem mistr světa a Evropy a nemůžu závodit!"

Josef Neček v krajní dráze.
Josef Neček v krajní dráze. | Foto: Zuzana Hronová

A.cz: Jak na to pan doktor reagoval? Přece jenom vám už bylo 68 let…

No, nevěřil mi, myslel, že si dělám legraci. Tak jsem mu přinesl ty medaile – světové zlato z Austrálie, evropské zlato z Anglie a z Itálie. A on mi na to řekl: "Pane Nečku, nebojte se, to dáme dohromady!" Když mi po sérii injekcí řekl, že to můžu jít zkusit, nemohl jsem se rozeběhnout, svaly jsem měl úplně ochablé.

A.cz: Jak to dopadlo?

Řekl jsem si, že nepovolím. Bylo mi 68, ještě tu sezonu jsem měl tři národní rekordy – na stovku, na dvoustovku i na dálce.

A.cz: Kdy jste se stal mistrem světa?

To bylo v roce 1987 v Melbourne ve skoku do dálky. Bylo mi akorát 60 let. Já mám všechny světové úspěchy v dálce. Zlato z ME v Birminghamu, ve Veroně, to je také z dálky. Jsem také šampionem USA v dálce.

A.cz: Ještě stále jezdíte po světě závodit?

Už ne, já už potřebuju svoji pohodičku, svou životosprávu, svou postel. Takže jezdím jen po republice.

A.cz: Před chvilkou jste doběhl šedesátku, předpokládám, že po přepočtení podle věku jste opět vyhrál…

Jo, jo. Čas 10,30, český rekord.

Seriál "Život začíná v sedmdesáti"

Atleti - veteráni - senioři

Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.

A.cz: Teda, vy na co sáhnete, proměníte v rekordy…

No, ale úplně spokojený s tím časem nejsem…

A.cz: Máte ještě rezervy?

Jo, na startu. Tahle moje příprava, to není příprava, já jdu z fleku na to. Akorát občas trénuju v Čáslavi u Jarmily Kratochvílové. Běhám tam s mladými holkami, které ona trénuje. No, ale to si jen tak zablbnu, jenže já bych potřeboval natrénovat ty starty. Vždyť se vyběhne a já už ztrácím půldruhého metru a pak to musím dohánět.

A.cz: Jak jinak trénujete?

Mám na chalupě travnatý dvorek, je to přesně šedesát metrů, takže si to vždycky posekám a už jdu na to.

A.cz: A jak často zde trénujete?

No, jak často. Tam je práce pořád dost. Ono už jen posekat ten trávník je pro mě pořádný trénink (smích). Třikrát v týdnu si tohle dám. Manželka vždycky říká: "Neblbni, máš už léta!" Jenže my mladí, my se nemusíme šetřit….

A.cz: Co vlastně na vaše závodění manželka říká?

Kontroluje mě. "Ne abys to přeháněl!!! Pamatuj si, kolik ti je let!" No jo, kontrola musí být, to by člověk zdivočel. Aspoň to v tréninku nepřepísknu jako tenkrát. Ale to byla taková mladická nerozvážnost v těch pětašedesáti!

A.cz: Dodržujete nějakou přísnou životosprávu, když v 86 letech můžete takto sprintovat?

Jéé, životosprávu, no nazdar… Jím všechno, kromě skopového masa. Ale manželka vaří hodně zdravě, hlavně zeleninu a brambory, my jsme hodně bramboroví, knedlíky moc nejíme.

A.cz: A kouření nebo alkohol?

Ne, ne, kdepak. Kouřit jsem zkoušel jako malý kluk a bylo mi tak blbě, že už jsem to nevzal do pusy. No a alkohol? Leda občas decánko červeného vína, já jsem totiž napůl Moravák, můj tatínek je z Hané, takže to musí být.

A.cz: Máte nějaké problémy se zdravím?

Dělali mi echo a sono srdce. Paní doktorka mi říkala: "Teda, pane Nečku, vy máte srdce, to je paráda, to je na sto let." Takže to je prima, ve stovce se dají pěkně překonávat rekordy.

A.cz: A co jste vlastně dělal za zaměstnání?

Hned po vojně jsem nastoupil do banky. Byl jsem celý život bankovní úředník.

A.cz: To je zrovna hodně sedavé zaměstnání…

No, to je. Ale zase jsme tam hráli fotbalové turnaje o pohár ministerstva zahraničí. Říkal jsem vždycky spoluhráčům: "Kluci, nestřílejte mi to na nohu, ale mezi ty dědky na beku, já jim uteču." No a byl jsem nejlepší střelec turnaje, protože mě nikdy nechytili.

A.cz: Říkal jste, že nejste spokojený s časem. Za kolik byste chtěl v téměř 87 letech šedesátku zaběhnout?

Přivezl jsem si z Ameriky tabulky, jsou od prvního roku po narození až do sta a jsou tam koeficienty, jak by to člověk měl zaběhnout. V 86 letech bych měl mít 10,19. No vida, tak to jsou ty dva metry na startu…

A.cz: Krátce poté jste běžel i padesátku. Jak to zvládáte?

Ale, jo, šlo to. No doběhl jsem, tak dobrý.

A.cz:  Vy jste moc skromný. Čas 9,07 je vynikající. Dálku už neděláte?

Normálně jdu i dálku, ale teď chodím na rehábka, takže jsem ji radši vynechal.

A.cz:  Máte ve sprintu ve vaší věkové kategorii vůbec ještě nějakého soupeře?

Ne, tam už jsem sám. Oni to totiž kardiologové velmi nedoporučují v tomhle věku. I mně kolikrát říkali, ať radši běhám dlouhé štreky, přespoláky a tak. Ale já jsem prostě sprinter. Se sprintem jsem začal a se sprintem také jednou skončím.

A.cz: Jaké máte plány do budoucna? Kromě tedy lepších startů a šedesátky za 10,19?

Pošilhávám po kategorii nad 90 let. Tam bych mohl udělat rekordů. To je za tři roky, to uteče jak nic!

 

Právě se děje

před 27 minutami

České dráhy o možném propouštění a snížení mezd zatím nerozhodly, nechtějí plošné řešení

České dráhy o možném propouštění a snížení mezd zatím nerozhodly. Pokud k tomu přistoupí, je nutné to řešit individuálně, nikoliv plošně, uvedla dozorčí rada ČD. Dopravce také schválil letošní podnikatelský plán, počítá s vyrovnaným hospodařením. Úspory chce hledat v celém provozu, investice do vlaků ale nezastaví.

Zdroj: ČTK
před 35 minutami

Při požáru v domově důchodců v Charkově zemřelo 15 lidí

Nejméně 15 lidí zemřelo a pět utrpělo zranění při požáru v pečovatelském domově pro seniory v Charkově na východě Ukrajiny. S odvoláním na záchranáře o tom informovala agentura Unian. První zprávy z místa se zmiňovaly o 13 mrtvých a čtyřech zraněných.

Požár podle úředního komuniké vypukl odpoledne po třetí hodině kyjevského času (po 14:00 SEČ) ve dvoupodlažní budově, která byla přestavěna na domov pro přestárlé. Po uhašení plamenů hasiči nalezli na místě těla 15 osob.

Podobná neštěstí bývají v bývalých sovětských republikách poměrně častá. Tento měsíc si sedm mrtvých vyžádal požár v načerno zřízeném domově důchodů ve vsi poblíž Ťumeně na Sibiři, kde zemřeli nepohybliví pacienti dlouhodobě upoutaní na lůžko. Minulý měsíc při požáru domova důchodců v ruském Baškirsku zemřelo 11 lidí. Malá dřevěná budova neměla žádné vybavení pro hašení ohně. Vyšetřovatelé zadrželi ředitelky obou zařízení, kterým hrozí roky ve vězení za zavinění smrti z nedbalosti.

Zdroj: ČTK
Další zprávy