Simpsonovi běží na českých televizních kanálech od roku 1993. Jak jste se k dabingu Marge tehdy dostal?
Já už si to ani nepamatuju. Jak jsem se k tomu seriálu, prosím tě, dostal? (Obrací se na režiséra českého dabingu Zdeňka Štěpána, pozn. red.)
Zdeněk Štěpán: Jako slepý k houslím. Chodil jsem k nim do divadla a s Oldou dělali rozhlasový pořad Tlučhořovi, který jsem poslouchal, tak jsem ho oslovil.
Jiří Lábus: Roli jsem přivítal a je pravda, že matka Božena v seriálu Tlučhořovi je v něčem trochu podobná Marge, ačkoliv jsou každá odjinud. Tím, že Marge dabuju už tolik let, můžu říct, že jsem namluvil světovou postavu. Za hranicemi České republiky nikdo neví, že jsem hrál v Majorovi Zemanovi, ale když řeknu, že dabuju Marge, všichni vědí, o co jde. Takže jsem vlastně světový herec, je to pro mě ohromná čest. Takže děkuju, Marge.
I ve 30. řadě, kterou momentálně namlouváte česky, panuje stále politicky nekorektní humor. Měl jste s tím někdy problém?
Vůbec ne, naopak je mi blízký.
Myslíte si, že seriál je v Česku oblíbený i proto, že divákům sedí tenhle černý, simpsonovský humor?
V seriálu jsou samozřejmě americké reálie, ale myslím, že princip rodiny a jejich problémů je všude stejný, takže asi ano.
Který díl Simpsonových máte nejraději?
Upřímně řečeno, mám tak málo času, že mimo dabing zahlédnu jen sem tam nějaký díl. Když si k němu sednu, bavím se, protože mají pořád úroveň, ale nejoblíbenější díl nemám.
Kromě Marge jste ztvárnil ještě jednu postavu, která se proslavila i v zahraničí. Čaroděje Rumburaka z Arabely údajně znají i na Tchaj-wanu, kde seriál vysílali. Neštve vás už trochu Rumburak?
Neštve, byla to krásná práce, na kterou vzpomínám se sentimentem. Sešel se tam úžasný tým lidí. Natáčení bylo dlouhé, ale krásné. Poznal jsem takové velké herce, jako byl Menšík, Filipovský, Brodský, Brejchová, Sovák, režisér Vorlíček… to byla ohromná parta.
Vloni vešlo do distribuce šest filmů, ve kterých se objevujete. Jedním z nich je i snímek Hmyz od Jana Švankmajera, za který jste nominován na Českého lva. Jan Švankmajer je světově uznávaný animátor, jehož styl je značně specifický. Co pro vás bylo na práci s ním nejzajímavější?
Práce s panem Švankmajerem byla krásná, film mám hrozně rád a jsem za něj vděčný. Byla to naše třetí spolupráce a nesmírně si jej vážím. Role v Hmyzu pro mě byla radost. Natáčení bylo zajímavé tím, že každý z nás pěti herců hrál sám. Dohromady jsme strávili jenom dva dny, pan Švankmajer totiž pracuje s intimním kontaktem herce a kamery. Takže práce byla úplně jiná než na běžných filmech.
Co bylo pro vás při natáčení Hmyzu nejtěžší?
V záběrech mám taková křídla, která jsem měl přidělána na řemenech na zádech a nebyla vůbec lehká. Rozbolelo mě z nich rameno, takže jsem navštívil svého rehabilitačního lékaře a on mi napsal úžasnou diagnózu: Bolest ramene z důvodu nošení těžkých dřevěných křídel.
Vystupujete od roku 1973, hrál jste stovky postav. Máte ale nějakou vysněnou roli, ať už filmovou, dabingovou, nebo divadelní, kterou byste si přál ztvárnit?
Víte, že ani nemám? Říkám si, že kdybych o nějaké snil a ona by pak nepřišla, mrzelo by mě to. Naopak, tím, že o žádné nesním a pak bych ji náhodou dostal, příjemně mě překvapí.
Mezi jeden z vašich dlouhodobých projektů patří improvizovaný rozhlasový sitcom Tlučhořovi. Kde pro svoje skeče čerpáte inspiraci?
Na ulicích, v MHD, v obchodech… mám oči a uši otevřené a všímám si věcí, které se mi pak vybaví i při improvizaci. Život je tak pestrý, že vás vždycky něco napadne.
Jiří Lábus (69 let)
- Pochází z Prahy, vyrostl na Vinohradech, žije ve Vršovicích.
- Vystudoval DAMU a roku 1973 nastoupil do Divadla Ypsilon, kde hraje dodnes.
- S Oldřichem Kaiserem účinkoval v pořadech jako Možná přijde i kouzelník či Ruská ruleta. Od roku 1991 nahrávají improvizovaný rozhlasový sitcom Tlučhořovi.
- Zahrál si v desítkách filmů, od Jáchyme, hoď ho do stroje! a trilogie Slunce, seno… přes Všichni moji blízcí, po loňský film Hmyz. Mezi jeho nejznámější postavy patří i čaroděj Rumburak z Arabely.
- Je držitelem Českého lva za roli ve snímcích Amerika (1994) a Klauni (2013) a držitelem Ceny Thálie za roli ve hře Hlava Medúzy (1996).
- Účinkuje ve čtyřech pražských divadlech - Ypsilon, Kalich, Viola a MANA.
Předpokládám, že se sitcomem budete pokračovat i nadále… Co všechno vás ještě v nejbližší době čeká?
Rodinku chceme zachovat, i když nám Rozhlas díly teďka bohužel zkrátil na pět minut s tím, že je doba rychlá. Mrzí nás, že nemůžeme mít svou čtvrt hodinu, ale co se dá dělat… Budeme mít speciální díly o 20 minutách, ale těch bude méně. Jinak jsem dotočil film Vlastníci o tom, co spousta lidí dobře zná. Je to hořká komedie o domovní schůzi vlastníků bytů, do kin půjde zřejmě na podzim. A účinkuju ve čtyřech divadlech - V Ypsilonce jsem 47 let a hraju pořád v deseti hrách, v Kalichu hraju ve třech hrách, pak v Divadle Viola a Divadle MANA, takže toho mám docela dost.
S Oldřichem Kaiserem tvoříte desítky let nerozlučnou hereckou dvojici. Čím si vysvětlujete své souznění?
Řekl bych, že je to osudová záležitost. Na náhody nevěřím, podle mě neexistují. Měli jsme se potkat, a tak se to před 40 lety stalo. Padli jsme si do oka v podstatě hned. Pan Kaiser v jednom rozhovoru řekl, že je náš letitý vztah jako manželství, což je pravda. A manželství přitom někdy ani nefunguje…
Měli jste někdy "manželskou krizi"?
Velkou krizi jsme ani neměli, spíš třeba kvůli drobnostem okolo realizace některých věcí. Naštěstí ani jeden z nás není ješitný, takže když se někomu z nás něco nezdá, řekneme si to.
