Jaké jsou podle vás charakteristiky dobrého komiksu?
Měl by něčím originálním překvapit. Nemusí být fantasticky, realisticky nebo líbivě nakreslený. Musí být zajímavý, neotřelý a padnoucí k tomu, co sděluje, aby odpovídal příběhu a působil tak celistvě jedinečným dojmem. Mě ze všeho nejvíc nakonec zajímají ty komiksy, které vyprávějí silné příběhy, jaké by minimálně v jednotlivostech nešlo předat jinak.
Za nejlepší český komiks bývá často označován Muriel a andělé, co si o něm myslíte?
Muriel a andělé je komiks, který měl vlastně velkou smůlu. Vznikl na konci 60. let, ale vyšla z něho tehdy pouze černobílá ukázka v Mladém světě, plného vydání jsme se dočkali až v roce 1991. Byl by to fenomenální komiks, kdyby vyšel v roce 1969, je to spektakulární doklad Saudkových kreslířských zkušeností a schopnosti fenomenálně vystavět stránku. Je to komiks, který je zajímavý svým čtvercovým formátem a v záplavě toho, co tehdy vznikalo v československém prostoru, působí jako zjevení. Doceňuji jeho ohromné kvality, ale přiznám se, že Macourkův scénář na mě působí poněkud naivně. A Saudkova kresba, byť spektakulární, je pro mě osobně sice hodna obdivu, ale ne něco, co by byla moje srdeční záležitost.
Někteří považují komiks za brak. Co tomu říkáte?
Souhlasím, mnohé nestojí za nic, ale najdeme mezi nimi i velmi zajímavá díla, co opravdu stojí za to. Myslím, že je trochu nefér vyčítat komiksu jeho poklesky, protože když se podívám na knihkupecké pulty nebo program kin, najdu tam také poměrně dost věcí, které myslím podobně nestojí za přečtení nebo zhlédnutí.
Myslíte si, že komiks může být cestou, jak přimět dnešní děti, aby více četly?
Myslím, že to určitě může být vhodná cesta, kudy se ke čtení dostat. Ale nevím, jestli je komiks cesta, jak někoho ke čtení literatury přimět. Čtenáři komiksu, které potkávám, totiž bývají lidé, kteří obecně aktivně čtou - nejen komiksy, ale i "klasickou" literaturu. Myslím, že komiks může být zajímavou cestou k setkání s příběhem v jeho řekněme klasičtější, "staromilštější" formě.
Dneska jsme zavaleni balastovým videem, hodinami a hodinami hlušiny z YouTube, instantním obsahem "na první dobrou". Čtení komiksu je něčím, co sice není ultramoderní a trendy, nalijme si čistého vína, komiks už dávno není dvakrát "v kurzu", ale když už se k této aktivitě někdo přiměje, věřím, že mu komiks to větší nasazení víc než vynahradí.
Pokud zrod tohoto žánru začíná zhruba v 19. století, koho lze podle vašeho názoru označit za prvního českého skutečně komiksového tvůrce?
Skutečně v úzkém slova smyslu se komiksoví tvůrci rekrutují až z autorů vstupujících do české kultury na počátku 20. století. Může to být třeba Josef Lada, který vytvořil celou řadu komiksových seriálů, některé s bublinami, některé s verši. Formálně se navíc vyvíjel, věděl, že se jedná o něco jiného než ilustrovanou knížku nebo sekvenční seriál. Dalším velkým jménem by mohl být o něco později například Ondřej Sekora, ale šlo by vyjmenovat spoustu dalších. Ve 20. a 30. letech 20. století už byl obrázkový seriál v českých periodikách poměrně běžný.
Komiks byl ze začátku spíše pro dospělé a pak zase spíše pro děti. Čím to bylo? Na čem populárnost témat závisela?
To ovlivnily vnitřní i vnější vlivy. Vnitřní se týkaly toho, o čem zrovna chtěli tvůrci psát nebo hovořit, případně co mělo odbyt. Zprvu se například prosazovaly především humoristické sekvenční anekdoty, ať už všednodenní humor, nebo politická satira. Ve chvíli, kdy se autoři a redakce rozhodli "nabídnout" komiks dětem, přibyly idylické příběhy zvířátek a podobných postav. Své v tom ale sehrál i boom animovaného filmu. V českém komiksu ale nalezneme i příklady pokusů o komiksovou reportáž nebo jiné žánry.
A mezi vnější vlivy patří to, že v určitých dekádách 20. století nebyl komiks úplně oblíbený u těch, kdo rozhodovali o tom, co v novinách a časopisech může vycházet. Buď byl vnímán jako něco podezřelého a ideologicky velmi pofidérního, nebo byl omezen na určité žánry. Například v 50. letech se v českých periodikách prakticky neobjevoval, tou dobou probíhalo až jakési tažení proti komiksu. Byl vnímán jako něco amerického, imperialistického, nepatřícího do tisku nového komunistického Československa.
Jak to vypadalo s československým komiksem během normalizace?
Během normalizace vycházela komiksů spousta, ale žánrově byly velmi úzce zaměřeny. Určeny byly většinou dětem a mládeži, vyprávěly zpravidla všednodenní příhody dětských či zvířecích hrdinů, popřípadě rozvíjely specifický typ "dobrodružného" vyprávění ve stránkových epizodách. Prostor pro nějaké rozsáhlejší práce pro dospělé, například komiksové detektivky, prakticky neexistoval.
Pokud bylo rozšíření naivních všednodenních obrázkových seriálů pro děti svého druhu odpovědí na zákaz "amerických, imperialistických výdobytků", proč byly tedy podle vás Rychlé šípy několikrát zakázány?
Rychlé šípy byly zakázány celkem třikrát. Poprvé za protektorátu se zánikem Mladého hlasatele jako součást likvidace české kultury, resp. českojazyčného tisku. Podruhé v roce 1948, kdy vadil Foglar a jeho představa "klubu" nenavázaného na institucionální autority. A potřetí v roce 1971, s utužováním normalizace.
Velmi známé jsou především americké a japonské obrázkové příběhy. Jak moc se promítají do českého komiksového prostředí?
Český komiks samozřejmě nevznikal a nevzniká ve vakuu. Byl a je ovlivňován zahraničními autory a pracemi a to se odráží nejrůznějším způsobem - ve stylu, typu příběhu, stejně jako ve způsobu a prostředcích vyprávění. Po roce 1989 se český komiks transformoval, roztáhl křídla a navázal mnohem intenzivněji kontakty se zahraničím. V 90. letech se někteří autoři pokoušeli "dohnat svět" a napodobovat například americké žánrové komiksy, o superhrdinské příběhy se ale někdo pokouší v jednom kuse: i dnes ostatně vychází superhrdinský sešitový měsíčník Zázrak Petra Kopla.
Najdeme v českém prostředí také japonskou inspiraci?
Inspirace japonskou mangou je stále výraznější. Každý rok vychází například sborník Vějíř, poskládaný z příspěvků inspirovaných japonským vizuálním stylem. A na řadu moderních autorů působí evropští tvůrci nebo nezávislá americká produkce. Však je z čeho vybírat.
