Bývaly časy, kdy učitelé tvrdili, že v hospodě vznikla jediná dobrá věc, a tou byla sociálnědemokratická strana založená roku 1878 v hostinci U kaštanu. Ve skutečnosti se ale v hospodě děje spousta mnohem důležitějších věcí.
Hospoda je především nejstarší kancelář typu open space. Když se vám za socialismu rozbil bojler, mohli jste buď volat na OPBH, což byl podnik předstírající péči o bytový fond, kde vám řekli, že se vám na to za půl roku kouknou, nebo zajít do hospody. Tam měli řemeslníci svou skutečnou kancelář, podali si vás "od okýnka k okýnku“, a dřív než spadla pěna, jste měl opraváře. To je ta praktická stránka věci.
Lidem s citlivější duší nabízela hospoda inspiraci, prostor k promýšlení složitých otázek a objevování nových dimenzí vesmíru. Jména jako Gellner, Hašek, Hrabal by bez hospod možná nikdo neznal, protože právě tam zrály myšlenky těchto velkých spisovatelů.
Spisovatelé, umělci i bigbíťáci
Vznikaly tu stolní společnosti, základy dnes úctyhodných institucí. Karel Nepraš založil v 60. letech v hospodě Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu. Ladislav Horáček, zakladatel slavného nakladatelství Paseka, svého času proslul organizací Protialkoholní společnosti doktora Římsy, recesistické, ale intelektuálně velmi náročné party, která své schůze samozřejmě konala v restauracích.
O významu hospod pro českou hudbu, se zvláštním přihlédnutím k českému fenoménu bigbítu, se asi nemá smysl příliš rozšiřovat. Hanspaulská parta okolo Ivana Hlase, bratří Tesaříků, Martina Krause a Petra Šabacha by mohla vyprávět.
Hospodu ale velice rádi vyhledávali i klasici výtvarného žánru Mikoláš Aleš nebo Josef Lada, ilustrátor Osudů dobrého vojáka Švejka. Ty ostatně vznikly v Lipnici nad Sázavou v hostinci U České koruny. Dokonce i Karel Jaromír Erben umístil děj svého jediného dramatu do prostředí pivovaru a příznačně ho nazval Sládci.
Asi nejlépe to shrnul literární historik Radko Pytlík, který poznamenal, že "v české próze 20. století najdeme velice málo významných děl, kde by se motiv hospody neobjevoval.“
Méně hospod, méně dětí
Hospoda je navíc instituce veskrze demokratická. Přístup tam mají všichni, každý tam může vyjádřit svůj názor a právě nad pivem si mohou v klidu pohovořit i lidé, kteří by se jinak v parlamentní lavici bili spisy. V hospodě na sebe sice můžete křičet, nakonec ale stejně všichni skončíte u nálevního pultu a společným hlasem přemlouváte výčepního, ať vám dá "ještě jedno, teď už ale opravdu poslední."
To nejdůležitější jsme si ovšem schovali na konec. Kolik asi vzniklo v hospodě vztahů, se nikdo neodváží vyčíslit, pro reprodukci české populace jsou ovšem restaurační zařízení a funkční pípy klíčovou podmínkou. Bez uvolněné nálady a příjemného místa se vztahy navozují mnohem hůře.
Etnolog Stanislav Brouček napsal, že "hospoda je něco mezi lékárnou na tišící a povzbuzující prostředky, univerzitou, parlamentem a kostelem.“ A to možná vystihuje situaci ze všeho nejlépe.
Tento článek je součástí speciálního projektu Hospody se nevzdáme, který je sponzorovaný společností Budějovický Budvar. Ten můžete sledovat na stránce projektu nebo na sociálních sítích Instagram a Facebook.
