Některé paneláky se do Prahy vozily až z Brna. Teď je kazí nevkusné rekonstrukce, říká fanoušek

Petra Jansová Petra Jansová
11. 1. 2017 14:53
Marián Lipták propadl kouzlu paneláků už v dětství. V jednom z nich totiž vyrůstal. Líbila se mu nejenom velká otočná okna nebo deskové radiátory, ale i vypínače zabudované v zárubních. Vášeň pro prefabrikovanou architekturu a pro pozůstatky socialismu mu zůstala dodnes. Ve volném čase objíždí panelová sídliště v Česku a na webu Panelaky.info, který založil, plánuje vytvořit obsáhlou databázi. „Snažím se zdokumentovat paneláky v původním stavu, což je boj o čas se zateplovači,“ říká.
Invalidovna v Praze
Invalidovna v Praze | Foto: Marián Lipták

Paneláky se staly vaším koníčkem. Ve volné čase je objíždíte, fotografujete a dokumentujete. Čím přesně vás zaujaly, že jim obětujete skoro všechen volný čas?

Mám rád jejich jednoduchost a přitom propracovanost. Na nic si nehrají, jsou ryze účelné. Fascinuje mě ten pokrokový způsob výstavby, je to skoro utopie, vytvářet domy v továrnách. Bytová jádra, na která všichni nadávají, byla ve své době vrcholem prefabrikace. Jádro, tak jak jste ho měli doma včetně vybavení, putovalo z továrny až na staveniště. Jeřábem bylo sneseno na své místo a teprve potom se pokládaly stropy. Díky umakartovým jádrům měl každý svou koupelnu a WC, už se nemuselo chodit na společnou pavlač.

Paneláky mají ale i hodně odpůrců. Někteří dokonce považují bydlení v paneláku za podřadné. Souhlasíte s tímto všeobecně rozšířeným názorem?

Paneláky skokově zvedly standard bydlení prakticky na dnešní úroveň. Do té doby jste si mohli o vlastní koupelně, toaletě, teplé vodě nebo plynu nechat jen zdát. V paneláku měl výše jmenované prakticky každý byt. Přechod na paneláky byl obrovský vývojový skok, který nemá dodnes obdoby. Bydlení v něm považuji za kvalitní a jako jednu z těch lepších možností. Osobně ho považuji za nejlepší formu bydlení ve městě. Navíc v paneláku bydlí třetina obyvatel v České republice a velmi dobře jim slouží. Jejich hanění považuji za nespravedlivé a hlavně neopodstatněné.

A co tradiční argumenty panelákových odpůrců? „Všechno je tam slyšet“ a „vidíte si z okna do okna“?

Ty považuji za úsměvné, protože tyto vlastnosti nemají jen paneláky. Sousedy slyšíte i v cihlových domech nebo novostavbách. U vzdálenosti mezi okny, potažmo domy, je to ještě úsměvnější. V historických jádrech měst i jejich širších centrech jsou k sobě staré domy mnohem blíže, prakticky je od sebe odděluje pouze ulice. Navíc v klasických domech mnohdy vznikají vnitrobloky, což jsou malé a tmavé prostory, tam je to skutečně "z okna do okna". Paneláky se nejvíce vyskytují na sídlištích a tam jsou od sebe jednotlivé domy dostatečně, mnohdy až plýtvavě vzdálené. I na těch nejstísněnějších sídlištích je vzdálenost mezi domy oproti historickým jádrům měst doslova královská.

Netrpí panelové domy v současnosti spíš nekvalitními rekonstrukcemi? Mám tím na mysli plastová okna nebo různobarevné fasády.

Ano, trpí a hodně. Dnes je většina paneláků již zateplených, a to v drtivé většině případů špatně. Největším prohřeškem je nesjednocená barevnost fasád, kdy mnohdy v rámci jednoho domu má každý vchod jinou křiklavou barvu, okna i provedení lodžií. Když jsme u těch lodžií, tak u paneláků, které mají lodžie skrz celá průčelí, se ta snaha o individualitu projevuje nejhůře. Každý si svou lodžii natře jinou barvou, mříže na zábradlí si zakryje odlišným materiálem a ve výsledku vypadá dům jako skládka odpadu. Lidé se snaží vymýšlet různé motivy a malůvky na fasády, aby byl jejich panelák originální, ve výsledku ale působí celé sídliště jako cirkus. Existuje přitom jednoduché a elegantní řešení.

Vracet panelákům původní vzhled?

Samozřejmě. Původní vzhled panelových domů je tím nejlepším, co se pro daný objekt dalo a dá vymyslet. Nebojte, nebude to škaredé, jako si pamatujete z období před zateplováním. Původní vzhled vyvedený současnými technologiemi bude nádherný a takto zrekonstruovaný dům zazáří tak, jako kdysi zářily první barevné paneláky.  

A z čeho podle vás pramení tahle fascinace barevnými fasádami?

Jistě má každý v živé paměti, jak naše paneláky ještě nedávno vypadaly. Byly na pohled škaredé, ale proč? Protože v minulém režimu se jim nedostávalo prakticky žádné údržby. Fasády byly špinavé, opadané a popraskané. Zábradlí balkonů a lodžií bylo zrezivělé a spáry mezi panely byly mnohdy vydrolené. První zateplené paneláky tak doslova zářily novotou a lidem se to líbilo. Původní vzhled byl označován za šedivý a všichni chtěli najednou bydlet v barevném a veselém domě. Pravdou však je, že paneláky vlastně šedivé nikdy nebyly. Šedivé brizolitové omítky se používaly převážně v 60. letech. Při nejmasivnějším období výstavby paneláků v 70. a 80. letech byly fasády na panelácích bílé nebo ve světlých odstínech okrové. 

Často se v souvislosti s panelovými domy mluví i o třicetileté životnosti. Většina z nich tedy už přesluhuje? 

Tohle je velmi rozšířený mýtus. Ona životnost třicet let byla zamýšlena pro vybavení domu, jako jsou výtahy, stoupačky, bytové vybavení. Životnost konstrukce panelových domů je minimálně 100 let, spíše ale několik stovek, daly by se vlastně označit za věčné. Většina paneláků má příčný nosný systém, vnější stěny s okny tedy nejsou nosné a do těch vnitřních se voda ani jiné nepříznivé povětrnostní vlivy nedostanou. Zajímavostí jsou opuštěné paneláky v ukrajinském městě Pripjať, které jsou následkem výbuchu jaderné elektrárny Černobyl od roku 1986 opuštěné a vyrabované. Žádný se dodnes nezřítil, a to do nich zatéká a na střechách rostou náletové dřeviny. Jsem si zcela jistý, že dříve než panelák půjde k zemi ze statických důvodů nějaká z novostaveb.

Kromě nekvalitního zateplování a barevného pojetí fasád najdete na bydlení na panelákových sídlištích ještě nějaké další negativum? 

Jednoznačně parkování. Když se sídliště stavěla, nikdo netušil, že jednou bude mít každý byt své auto.

To je ale velmi obtížné změnit...

To záleží vždy na možnostech daného sídliště. Na sídlištích je hodně prostoru mezi domy, ale obyvatelé nikdy nemají radost z toho, když se krátí zelené plochy na úkor parkování. Parkovací domy jsou nepohodlné, každý chce parkovat co nejblíže k domu. Obecné řešení, které nevezme příliš zeleně, je přestavět podélná stání na příčná. Ani to ale nestačí, aut je prostě moc a problémy jsou i v centrech měst (ještě větší než na sídlištích). V tomto ohledu vedou novostavby, pod kterými bývají většinou podzemní garáže.

Kdy se vlastně v Česku postavil první panelový dům?

První panelový dům vznikl v roce 1954 ve Zlíně, tehdy Gottwaldově. Jeho jméno je G40, kdy písmeno „G“ znamená Gottwaldov a číslice 40 pak značí počet bytů v tomto domě. První panelák má pět nadzemních podlaží a je zdobený ve stylu socialistického realismu. Zajímavostí je, že v tomto typu panelových domů se nacházelo podlahové vytápění, což bylo na danou dobu velmi nadčasové řešení. Typ G40 se od roku 1953 začal stavět sériově, a to zejména v Praze. Najdeme ho i v jiných městech, například v Olomouci mají dva. Všechny G40 dodnes stojí a jsou ve výborné kondici.

Panelový dům ale není výdobytkem komununismu...

Přesně tak. Panelák nevymysleli komunisti. S jejich vývojem se začalo už mnohem dříve, u nás konkrétně po druhé světové válce. Jejich vývojem se zabývalo stavební oddělení firmy Baťa. Proto také vznikl onen první panelák právě ve Zlíně (tehdy Gottwaldov, pozn. red.).

Z informací na vašem webu vyplývá, že existuje hned několik typů panelových domů. Kolich jich je celkem? 

Z pěti základních typů se to rozvětvilo na přibližně padesát. Dále vznikaly různé malosériové soustavy a experimenty. Nejsem schopný říct přesné číslo, protože zdaleka neznám všechny varianty (hlavně ty malosériové). Například o soustavě P10K se zatím nikde nedočtete, přesto existuje a osobně jsem tyto domy fotil. Věřím, že celkově bude typů panelových domů přes sto. Navíc pojmem panelové domy se označují i ne úplně celopanelové domy. Například soustava V-OS, která sestává z montovaného skeletu a monolitického jádra, má panelové jen stropy a obvodový plášť.

Jaký typ je u nás nejrozšířenější?

Nejrozšířenější je typ T06B, respektive všechny jeho krajské varianty. Jak jsem již uvedl, každé město si jej mohlo upravit k obrazu svému, a proto byl tolik oblíbený. Nevím o městě, ve kterém by se typ T06B nevyskytoval.

O Praze jste mluvil jako o městě, které je „panelákově“ nejzajímavější. Proč?

Protože v Praze je mají všechny, tedy s nadsázkou. V Praze si docela často postavili pár paneláků z úplně jiného kraje. Někdy dokonce celá sídliště. Najdeme tam například paneláky z Karlových Varů, Plzně, Olomouce nebo Ostravy. Některé typy, jako například Brněnská soustava B70-360, tam stojí v několika kusech a panely se dovážely z Brna. Jiné, jako třeba ostravské BP70-OS, se stavěly ve větším množství a pro výrobu panelů se upravila některá z místních paneláren.    

Plánujete navštívit i zahraniční sídliště a panelové domy?

Zahraničí, kterému se věnuji nejvíce, je Slovensko. V době panelové výstavby jsme byli jeden stát, a tak jsme měli panelákový vývoj společný. Přesto se dá říct, že na Slovensku je to úplně jiný svět, co se paneláků týče, vývoj se tam podobně jako u nás rozvětvil a vzniklo mnoho typů paneláků. Některé ryze slovenské typy se stavěly i u nás a naopak. Když jsem v zahraničí, sleduji hlavně budovy. Pokud vidím panelák, musím ho hned vyfotit. Například ve Vídni jich taky mají docela dost. Soustředím se ale hlavně na Československo, snažím se dokumentovat paneláky v původním stavu a je to boj o čas se zateplovači. Proto prosím kohokoliv, kdo by chtěl pomoct, aby mi vyfotil paneláky v původním stavu ve svém okolí. Moc mi to pomůže. Máte-li doma nějaké původní vybavení, také mi ho prosím vyfoťte. Uvítám i možnost prostudovat si dokumentaci nebo tipy na zajímavé panelákové lokality. Návody k focení výše jmenovaného najdete webu Panelaky.info.

Je to naše kulturní dědictví, ze Západu je tahle architektura vnímána velmi pozitivně, je třeba udržet otisk doby, říká Vladimir 518 o „nejošklivějších stavbách“ Prahy, jako je třeba Žižkovská věž. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 27 minutami

Při útoku u amerického Pentagonu zemřel policista i útočník, motiv je nejasný

Na autobusové zastávce uvnitř komplexu amerického ministerstva obrany v úterý zaútočil muž na člena ochranky Pentagonu a zabil ho. Sedmadvacetiletý pachatel pak následně zemřel při přestřelce. Podrobnosti incidentu, který si vynutil dočasné uzavření celého sídla amerického ministerstva obrany, zatím nejsou jasné, federální vyšetřovatelé nicméně sestavují profil útočníka a snaží se přijít na motiv jeho činu, napsala agentura AP.

Pachatelem byl podle několika vyšetřovatelů zřejmě Austin William Lanz. Podle nejmenovaných zdrojů AP se rozběhl na člena ochranky Pentagonu George Gonzaleze a pobodal ho do krku. Další policisté na místě útočníka následně zastřelili.

K útoku došlo na zastávce v bezprostřední blízkosti budovy Pentagonu, která je přestupní stanicí mezi metrem a řadou autobusových linek, a jíž denně prochází tisíce zaměstnanců ministerstva.

Mluvčí ministerstva obrany na úterní tiskové konferenci nechtěl médiím sdělit ani základní okolnosti útoku, jen zmínil, že byl napaden policista a že došlo k přestřelce. Nevyloučil také teroristický ani jiný motiv s tím, že nechce zasahovat do probíhajícího vyšetřování. Bližší informace neposkytl ani Federální úřad pro vyšetřování (FBI).

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 27 minutami

U Kralup nad Vltavou vykolejil nákladní vlak, koridor bude stát až do čtvrtečního rána

U Kralup nad Vltavou vykolejil ve středu brzy ráno nákladní vlak. Mimo trať skončily tři vozy. Při nehodě se nikdo nezranil, škoda na vlaku dosáhla tří milionů korun, na trati je škoda za jeden milion korun, uvedl mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal. Provoz na trati je zastavený. Omezení se dotkne desítek spojů včetně mezinárodních, uvedly na svém webu České dráhy (ČD). V úseku je náhradní autobusová doprava.

Podle mluvčího Správy železnic Dušana Gavendy potrvá omezení zřejmě do čtvrtečních brzkých ranních hodin, nyní na místě pokračuje odklízení vykolejených vozů, řekl Gavenda po 20:00.

Nehoda se stala krátce před 05:00 v úseku mezi Kralupy - Libčice nad Vltavou. Podle ČD vykolejil vlak jiného dopravce. "Vykolejil v prostoru výhybky," řekl Drápal. Drážní inspekce na místě zjišťovala příčiny a okolnosti nehody, vyšetřování pokračovalo celé odpoledne. Po jeho skončení na místě začalo odklízení vagonů.

"Je předpoklad, že ještě v noci, odhadem kolem půlnoci, začne oprava trati," popsal Gavenda. Mluvčí Správy železnic Radka Pistoriusová už dnes ráno uvedla, že není poškozené trakční vedení. Podle předběžných informací Českých drah by provoz po jedné koleji mohl být obnoven kolem 4:00.

V úseku Praha-Holešovice - Kralupy nad Vltavou funguje náhradní autobusová doprava, ovšem v omezeném počtu autobusů. Cestující mohou také využít linku Pražské integrované dopravy číslo 370.

Zdroj: ČTK
před 36 minutami

OSN má obavy o desetitisíce Afghánců, v Laškargáhu by je mohly uvěznit boje s Tálibánem

OSN má velké obavy o bezpečnost desetitisíců obyvatel afghánského Laškargáhu, které by v tomto městě mohly uvěznit boje mezi vládními vojsky a islamistickým hnutím Tálibán. V New Yorku to dnes podle agentury Reuters uvedl mluvčí generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric.

Tálibán svou ofenzivu proti afghánské vládě zesiluje od dubna, kdy USA oznámily, že do září stáhnou z Afghánistánu své vojáky, čímž ukončí svou dvacetiletou vojenskou přítomnost v zemi.

"Od začátku roku konflikt v Afghánistánu přinutil skoro 360.000 lidí opustit domovy. Od roku 2012 bylo vysídleno zhruba pět milionů lidí," řekl Dujarric novinářům.

Boje jsou velmi intenzivní zejména v okolí města Herát, nedaleko západní hranice s Íránem, a v Kandaháru a právě v Laškargáhu na jihu země.

"Máme velké obavy o bezpečnost a ochranu lidí v Laškargáhu na jihu země, kde by boje mohly uvěznit desetitisíce lidí," řekl Dujarric. Doplnil přitom, že z provincií Hílmand a Kandahár byl hlášen nárůst počtu civilních obětí a destrukce civilních budov i kritické infrastruktury, včetně nemocnicí.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 55 minutami

Běloruská běžkyně Cimanouská dorazila do Varšavy, dostala humanitární vízum

Letadlo s běloruskou atletkou Kryscinou Cimanouskou, která po konfliktu s vedením výpravy své země opustila olympiádu v Tokiu, přistálo ve středu večer na varšavském letišti. Informovaly o tom agentury Reuters a AFP. Sportovkyně dostala polské humanitární vízum poté, co se z olympijských her odmítla vrátit do vlasti kvůli obavám o svou bezpečnost. Atletka letěla z Tokia pod ochranou polské diplomacie nejprve do Vídně, kde po několika hodinách nastoupila do letadla mířícího do polské metropole.

Původně se předpokládalo, že olympionička poletí z Tokia přímo do Varšavy, na poslední chvíli ale plány změnila a nejprve zamířila do rakouského hlavního města. "Jak jsme opakovaně naznačovali, podrobnosti ohledně jejího letu nebudeme zveřejňovat," řekl ve středu agentuře Reuters náměstek polského ministerstva zahraničí Marcin Przydacz.

Atletka let změnila poté, co se na veřejnost dostal itinerář její cesty, napsal už dříve Reuters s odvoláním na polský vládní zdroj. Podle něj panovaly obavy kvůli květnovému incidentu, kdy běloruské úřady přinutily přistát v Minsku letoun mířící z Atén do Vilniusu, na jehož palubě cestoval běloruský opoziční novinář Raman Pratasevič, jehož pak zatkla běloruská policie. Květnový incident v této souvislosti zmínil v rozhovoru pro televizi TVN24 i šéf exilové organizace Běloruský dům ve Varšavě Ales Zarembjuk.

Běloruský dům ve Varšavě rovněž uvedl, že dnes do polské metropole z Ukrajiny přicestuje manžel atletky Arseň Zdanevič. Stejně jako jeho žena i on obdržel polské humanitární vízum.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 1 hodinou

Tisíce Libanonců žádají potrestání viníků výbuchu v Bejrútu, policie je rozhání vodními děly

Tisíce Libanonců se ve středu shromáždily poblíž bejrútského přístavu, aby si připomněli první výročí mohutné exploze, která si vyžádala životy více než 200 lidí, tisíce dalších zranila a zdevastovala rozsáhlé části města. Mnozí přitom volali po spravedlnosti. V přístavu před rokem vybuchlo velké množství roky špatně uskladněného dusičnanu amonného. Žádní vysoce postavení činitelé ale dosud nebyli postaveni před soud, což vedlo k četným protestům. Demonstrace se uskutečnila také u libanonského parlamentu. Bezpečnostní složky tam dav podle agentury Reuters rozháněly pomocí vodního děla a slzného plynu, zraněno tam bylo osm lidí.

Výbuch v bejrútském přístavu byl jednou z nejsilnějších nejaderných explozí, která byla kdy zaznamenána. Otřesy byly cítit až na více než 240 kilometrů vzdáleném Kypru. Vyšetřování nicméně postupuje pomalu, řada žádostí o odebrání imunity vysoce postaveným politikům a bývalým činitelům byla zamítnuta. Všichni lidé, které chtěli libanonští vyšetřovatelé vyslechnout, jakékoliv pochybení odmítli.

"Nezapomene a nikdy jim neodpustíme. Pokud je nebudou schopni postavit před spravedlnost, uděláme to sami vlastníma rukama," řekla Hijám Bikaíová. Byla oblečená v černém a držela fotografii svého syna Ahmada, který zemřel, když na jeho auto při explozi spadla zeď. Na velkém transparentu na budově u přístavu stálo: "Rukojmí vražedného státu".

K přístavu pochodoval dav tisíců lidí. Mnozí nesli libanonské vlajky a fotografie zemřelých. Později se u přístavu uskutečnila modlitba za oběti neštěstí. Při recitaci veršů koránu nad davem prolétly armádní vrtulníky, které vypustily červený a zelený dým, tedy v barvách libanonské vlajky.

Bezpečnostní složky mezitím použily vodní dělo a slzný plyn proti demonstrantům, kteří na ně u parlamentu házeli kameny. Zraněno tam podle libanonského Červeného kříže bylo osm lidí. Ke střetům mezi stoupenci znesvářených stran podle Reuters došlo také v jiné části města, což si vyžádalo dva zraněné. Tam svědci zaznamenali střelbu do vzduchu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy