Když se řekne Osada Baba, většina si vybaví jména jako Pavel Janák, Ladislav Žák nebo Josef Gočár. Markéta Čejková a Veronika Soukupová, historičky umění a průvodkyně jedné z vycházek po Praze 6, by však nejspíše zmínily také významné ženy Baby Hanu Kučerovou-Záveskou a Emilii Paličkovou - interiérovou designérkou i architektku a oceňovanou krajkářku.
Pionýrka mezi muži
Říjnová vycházka s odbornicemi započala u největšího domu v Osadě Baba, vily Suk, kterou zrealizovala právě Hana Kučerová-Záveská. Hana se krátce po absolutoriu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze prosadila díky úspěšné realizaci interiéru bytu pro Výstavu soudobé kultury v Brně. Ten vznikl v domě navrženém architektem Josefem Havlíčkem a právě tato spolupráce odstartovala její kariéru - brzy se stala vyhledávanou designérkou interiérů a později i architektkou.
Záveská byla vizionářkou, která rozuměla prostoru komplexně - od fasády po vnitřní dispozici. Její stavby na Babě nesly jasný rukopis: přehledné půdorysy, funkční dispozice a důraz na detail. V duchu funkcionalismu, ale zároveň s důsledným ohledem na životní potřeby obyvatel. Zároveň byly praktické, přesto elegantní, a vždy zohledňovaly umístění v terénu. "Ve svých interiérech se snažila co nejvíce zohlednit reálný život - například do kuchyně zakomponovala moderní elektrické přístroje, aby zjednodušila a zkrátila práci v domácnosti, což bylo opravdu progresivní," doplnila Markéta Čejková.
Tyto principy použila i ve vile skladatele písní a ředitele Ochranného sdružení autorského Karla Ballinga. V této vile, které byla oproti vile Suk skromnější, samozřejmě nechyběl klavír a architektka zde důkladně promyslela také podobu zahrady.
Záveská se věnovala návrhům nábytku a interiérů, kde mohla plně uplatnit empatii, estetiku i cit pro ergonomii. V roce 1937 odešla do Stockholmu, kde její manžel působil jako československý velvyslanec. Ve Švédsku pokračovala v tvorbě, ale její život tragicky ukončila nemoc - v roce 1944 zemřela ve věku pouhých 40 let. "Byla to jedna z průkopnic v mužském architektonickém světě projektů. Nebyla pouze architektkou vlastní stavby, soustředila se i na interiér a uživatelský komfort, byla představitelkou moderní evropské architektury," míní Čejková.
Moderní sen o bydlení
Osada Baba, obdivovaná část Dejvic, vznikla z iniciativy Svazu československého díla jako součást mezinárodního hnutí Werkbund. Byla jednou ze šesti evropských kolonií moderního bydlení a jedinou, která byla složena výhradně z individuálně navržených domů pro konkrétní stavebníky.
Architekti zde nesahali po experimentálních materiálech, ale zůstali u osvědčených betonových a železobetonových konstrukcí. Domy byly často navrhovány jako celky - včetně vnitřního zařízení, nábytku, osvětlení i textilu. A právě zde se do hry dostává druhá klíčová žena tohoto příběhu.
Krajka jako výtvarný manifest
Emilie Paličková, rozená Mildeová, byla výraznou osobností českého textilního umění. Narodila se v Náchodě, ale vyrůstala v bulharské Sofii. Profesní život spojila s Prahou, kde studovala na Uměleckoprůmyslové škole. V meziválečném období navrhovala krajky, ubrusy, závěsy i textilie pro domácí i zahraniční výstavy. Její práce "Sluníčko" získala Grand Prix na Světové výstavě v Paříži v roce 1925.
Textil a především krajka byly ve funkcionalistickém prostředí často vnímány jako dekorativní přežitky historických etap, které narušují tvrdé racionální formy architektury. Paličková spolu s výtvarníky jako Antonín Kybal tento pohled změnila. Textil se stal součástí prostoru, nikoli jeho narušením.
V Osadě Baba bydlela Paličková ve vile od nizozemského architekta Marta Stama, kterou postavil její manžel a stavební podnikatel Jiří Palička, přičemž interiér vily navrhl Ladislav Žák - architekt, designér a významná postava Osady Baba. A právě i zde, v prostředí střídmého, geometrického interiéru, dokázala Paličková prosadit svou krajku jako moderní výtvarný prvek. "Paličková v prostředí funkcionalistické strohosti prosadila krajku ne jako anachronickou dekoraci, ale jako svébytný výtvarný prvek v harmonii s principy nové architektury," popsala Veronika Soukupová.
Její tvorba se však nezastavila jen u dekorace - ve svých návrzích se dotýkala i hlubších témat. "Paličková ve své práci reflektovala sociální témata související s každodenním životem lidí, ale i s pozicí člověka ve světě. Dílo Život ženy je pozoruhodným dobovým i osobitým příspěvkem k roli ženy v moderní společnosti," doplnila. I proto se stala oblíbenou postavou obou průvodkyň působících v lokální frakci mezinárodní organizace Saloon, která sdružuje ženy pracující v umění a kulturním provozu.
Dědictví, které trvá
Osada Baba je od roku 1993 městskou památkovou zónou a od roku 2020 nese prestižní značku Evropské dědictví. Vily na Babě přežily válku,
změny režimů i stavebních stylů a stále stojí jako tichý manifest moderního myšlení.
Příběhy Hany Kučerové-Záveské a Emilie Paličkové připomínají, že i v dobách, kdy architektura i design byly doménou mužů, ženy dokázaly zásadním způsobem ovlivnit podobu moderního životního stylu. Jedna skrze prostor, druhá skrze nit. Obě ale zcela nezapomenutelně.
