Po staletí si vědci lámali hlavu nad tím, jak mohli dávní obyvatelé Velikonočního ostrova obrovské, až několik tun vážící kamenné sochy moai přemístit bez moderní techniky. Nový výzkum amerických antropologů Carla Lipa z Binghamtonské univerzity a Terryho Hunta z Arizonské univerzity však přináší odpověď, která zní až překvapivě jednoduše. Ostrované jimi pohybovali ve svislé poloze kývavým pohybem.
Přesně to už přitom před 45 lety tvrdil český inženýr Pavel Pavel, který svým experimentem vstoupil do dějin archeologie.
Světový úspěch soukromého badatele ze Strakonic
"Své řešení záhady transportu soch moai jsem začal před 45 lety v době, kdy byl jejich snímek vzácností. Každý fotil spíš přírodu a tamní tanečnice než kamenné podstavce," říká dnes s úsměvem Pavel Pavel.
Za pomoci diapozitivů doktora Břetislava Staše se mu nakonec s kamarády ve Strakonicích povedlo vytvořit 4,5 metru vysoký betonový model, přidali lana a kývali sochou do stran. "Byla z toho úžasná show," říká nyní nadšeně. Nic víc to ale v roce 1982 nepřineslo, jako soukromý badatel ze socialistického Československa si mohl o Velikonočním ostrově nechat jenom zdát.
Pak ale poslal dopis s fotkami ze svého pokusu norskému dobrodruhovi Thoru Heyerdahlovi, který se na Velikonoční ostrov, v domorodém jazyce Rapa Nui, zrovna chystal na expedici - a ten ho pozval, aby vyrazil s ním. Pavel si tak konečně mohl svou metodu otestovat na skutečné soše moai, kterou mu archeologové uvolnili.
Psal se rok 1986, když se do světa rozletěla zpráva, že se českému konstruktérovi Pavlu Pavlovi podařilo kamenným gigantem z Velikonočního ostrova skutečně pohnout. Jeho nápad byl geniálně prostý: sochu postavit a rozkývat. S pomocí lan, malé skupiny lidí a trochy fyziky se obr začal kolébat - a kráčet. "Přesně tak, jak to tvrdily ústní tradice původních obyvatel," dodává s úsměvem Pavel.
Navzdory skeptickým hlasům se ukázalo, že jeho "chodící" teorie byla správná. "Dobrých deset patnáct let jsem přitom musel od archeologů poslouchat, že se tímto způsobem socha ošoupe, zničí," vypráví. Věda mu však nakonec dala za pravdu.
Trojrozměrné modely soch
Vědci Carl Lipo a Terry Hunt vytvořili trojrozměrné modely soch a následně vyrobili fyzickou repliku o hmotnosti 4,35 tuny. Osmnáct lidí dokázalo s pomocí lan tento model posunout o sto metrů za pouhých čtyřicet minut - bez použití dřevěných válců, vozíků nebo jiných složitých nástrojů.
"Zjistili jsme, že sochy byly přemisťovány za účasti velmi malého počtu lidí úžasně důmyslným způsobem," řekl spoluautor studie Carl Lipo, profesor antropologie na Binghamtonské univerzitě v New Yorku. Vědci navíc analyzovali téměř tisíc známých moai a všimli si, že nedokončené sochy mají nízké těžiště a lehký předklon 6 až 15 stupňů. Právě tyto proporce jim umožňovaly stabilní pohyb kývavým způsobem, který připomínal chůzi.
Aby byl pohyb co nejefektivnější, probíhal po takzvaných moai cestách, které domorodci stavěli. Šlo o až 4,5 metru široké stezky pokrývající velkou část ostrova, které měly lehce prohloubený střed a udržovaly tak sochy během pohybu v rovnováze. "Cesty a sochy byly navrženy jako propojený systém," vysvětlují autoři studie.
"Američané můj objev posunuli o kousek dál, přeju jim to a závidím možnosti, jaké mají. Těší mě, že jsem to celé kdysi odstartoval," uzavírá Pavel.
