Parašutistu Gabriela C. Browna a astrofotografa Andrewa McCarthyho kromě dlouholetého přátelství pojí i společná vášeň: skydiving. Myšlenka "skoku přes Slunce" byla původně jen odvážnou poznámkou při jedné z mnoha rozmluv o sdíleném koníčku. Brzy se z ní ale stal plán. Složitý, nejistý a plný technických nástrah. Přesně ten typ výzvy, na který oba kamarádi slyší.
"Museli jsme najít ideální místo, přesný čas, vhodné letadlo a správnou vzdálenost, abychom získali co nejčistší snímek. Do toho bylo potřeba započítat i klouzavost letadla s vypnutým motorem, aby vyšel optimální úhel vůči Slunci a zároveň bezpečná výška výskoku. A potom přišla nejtěžší část - sladit kompozici a načasovat samotný výskok tak, aby přesně seděl. To celé v koordinaci přes tříkanálovou komunikaci," popsal na svém Instagramu Brown s tím, že přípravy nebyly nic menšího než malá věda.
Astrofotograf McCarthy, známý svojí schopností dostat ze Slunce množství detailů, které lidské oko jen tak neuvidí, se tentokrát pustil do ještě náročnější disciplíny. Zachytit hvězdu v maximálním rozlišení je samo o sobě výzva. Udělat to přesně v tom momentu, kdy přímo před objektivem prolétne člověk, je tak téměř absurdní.
Duo proto zamířilo do arizonské pustiny. McCarthy tam rozložil teleskopy a během vzletu sledoval situaci v reálném čase. Vysílačka mezi ním a Brownem jela naplno, aby skok proběhl přesně v místě, kde se parašutista promítne do kotouče Slunce. Na šestý pokus skutečně uspěli.
Na výsledné fotografii je vidět chromosféra - vrstva těsně pod fotosférou, tedy povrchem Slunce, jak ho vidíme při běžném pohledu. Chromosféra je jinak příliš nevýrazná. Objeví se jen při úplném zatmění nebo s pomocí přístrojů, které odfiltrují světlo fotosféry. Fotografové k tomu používají sluneční H-alfa teleskopy, ale ani ty by na tak ostrý snímek nestačily.
McCarthy proto zvolil kombinovaný postup. Jeden teleskop zachytil Brownův přeskok přes Slunce. Druhý pořídil mozaiku s extrémním rozlišením. Teprve z těchto fragmentů složil fotografii, kde každý detail sedí. Parašutista pak do výsledného obrazu zapadl přesně na své místo.
"Překonalo to moje očekávání, už teď je to můj nejprodávanější print," přiznal McCarthy. Název výsledného díla se nabízel sám - The Fall of Icarus, Ikarův pád. Ne snad kvůli katastrofě, ale pro symboliku létajícího člověka blížícího se k hvězdnému kotouči. Pro oba muže to byla práce na hranici synchronicity a trpělivosti. Pro veřejnost je to fascinující připomínka toho, jak může spojení lidské odvahy a vědecké preciznosti vytvořit obraz, který byste jinak tipovali na výtvor grafika. Jenže tentokrát je všechno skutečné. A kdo chce mít Ikarův pád doma, může - limitovaná edice tisků je stále v prodeji.
