Velkochovy jsou kšeft s utrpením, jsou jako koncentráky, říká autor knihy o prasatech

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
18. 2. 2019 8:10
Představte si svět, ve kterém jsou prasata na vrcholu potravního řetězce, lidé zůstávají ve velkochovech a jejich maso se prodává ke konzumaci. Prvotina brněnského autora Martina Klusoně s názvem Prasopolis si pohrává s myšlenkou, co by se stalo, kdyby se role ve společnosti obrátily a zvířata by lidem dělala to, co oni dělají jim. "Původně jsem sepsal krátkou povídku během své obědové pauzy a nakonec z ní vznikla knížka. Netoužil jsem zpropagovat veganství nebo vegetariánství, spíš jsem chtěl upozornit na to, co se zvířatům děje," říká v rozhovoru. A protože se s autorem známe ze studií, během rozhovoru si tykáme.
Ilustrace z knihy Prasopolis.
Ilustrace z knihy Prasopolis. | Foto: Nakladatelství CPress

Prasopolis je tvoje první kniha. Ovlivnily její téma kauzy kolem velkochovů, které se v posledních letech vyrojily?

Rozhodně se nejedná o odpověď na kauzy hýbající Českem, ať už je to polské hovězí, nebo trend vegetariánství nebo veganství. Mimochodem, možná se mě na to budeš ptát - nejsem vegetarián ani vegan. Sice jsem v minulosti víckrát zkoušel maso nejíst a obdivuju všechny, kteří to zvládají, ale já to prostě nedávám, nedokážu si ho odpustit, i když to může znít pokrytecky.

Nápad vznikl před rokem, kdy jsem během své obědové pauzy napsal krátkou povídku a nakonec z ní vznikla knížka. Netoužil jsem zpropagovat veganství nebo vegetariánství, spíš jsem chtěl upozornit na to, co se zvířatům děje. Podle mě je to obrovský byznys s utrpením, ačkoliv si to málo lidí uvědomuje. Než doputuje kousek masa na talíř, zvířatům se dost často dějí šílené věci. Podle mě se to částečně dá přirovnat ke koncentračnímu táboru. Z toho, co se dělo v koncentrácích, lidi omdlívají. Ale to, co se děje prasatům ve velkochovech, s lidmi moc nehne. Přitom prasata jsou lidem v mnohém podobná, přístup k nim je tak minimálně depresivní.

"Přitom prasata jsou lidem v mnohém podobná."
"Přitom prasata jsou lidem v mnohém podobná." | Foto: Nakladatelství CPress

Pokud odsuzuješ velkochovy, ale zároveň nejsi vegetarián, kde maso kupuješ?

Snažím se jej kupovat z ověřených zdrojů, od svého známého řezníka. Maso sice pořád jím, ale snažím se jej omezovat. Nechci nikomu cpát, že něčí názor je lepší, jen chci, aby se lidé nad velkochovy a obecně chováním ke zvířatům zamysleli.

Dostal ses během psaní knihy do nějakého velkochovu, nebo jsi bral informace a inspiraci k psaní od jiných?

Inspirovalo mě hned několik věcí. Mezi nimi knížky od Orwella nebo komiks Maus od Spiegelmana, který za tenhle grafický román dostal Pulitzerovu cenu. Lidem se mnohem snáze čte, když hrůzy prožívají zvířata. Když umírá myš, je to pro ně vlastně v pohodě, ale kdyby se to týkalo třeba dětí, nikdo takovou knihu možná ani nevydá. Ve velkochovech jsem nebyl, člověk se tam ani nedostane, pokud není zrovna investigativní novinář. Spoustu věcí jsem si načetl, viděl jsem spoustu dokumentů a videí a řešil téma s lidmi z praxe. Některé věci mě překvapily.

Třeba co?

Třeba zabijačku najednou nevnímám jako moravskou zábavu s cimbálovkou, ale jako boj o život. U některých věcí jsem zjistil, že jsou mnohem horší, než jsem si myslel. Třeba ve velkochovech jsou prasata, i březí samice, zavřená v tak malých kójích, že klaustrofobní lidi by se z toho zbláznili. Nebo že se vystresovaným prasatům vytrhávají zuby a upravují se tak, aby si neublížila. Kromě toho do nich pumpují tuny antibiotik, kdyby to byli lidi, jsou pořád strašně zdrogovaní.

Když sis všechny tyhle věci vyslechl a zhlédl videa a dokumenty, nezačal ses na vepřové maso v prodejnách dívat jinak?

Jasně že jo, ale to jsem měl ještě před samotným psaním knížky. Je těžké s masem přestat a ještě těžší je vegetariánství vydržet. Já to třeba nedokážu, protože moje přítelkyně velmi dobře vaří a masu zkrátka nedokážu odolat.

Prasopolis evokuje Orwellův román Farma zvířat. Jak moc ses jím inspiroval?

Farmě zvířat se Prasopolis podobá jen motivem zvířat. Jinak je to především reflexe mého vlastního názoru. Nejde jenom o problematiku utrpení ve velkochovech nebo vegetariánství (vegetariáni v knize jsou taky a moc je nešetřím), je to i (doufám) vtipně pojatá kritika společnosti. Hlavním poselstvím knížky je, že všeho moc škodí. Další linkou je snaha lidí zapadnout dobře do určité společnosti, což se ne vždycky podaří. Nedávám si extrémně vysoké cíle dělat nějakou osvětu.

Martin Klusoň (28 let)

Martin Klusoň
  • Pochází z Hronova, žije v Brně.
  • Vystudoval Mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně, nyní studuje Právnickou fakultu Masarykovy univerzity.
  • Pracuje v reklamní agentuře jako koordinátor obsahu.
  • Ve volném čase rád sleduje špatné filmy, píše básně nebo spí.

A jak vnímáš všechny nedávné kauzy okolo chovů zvířat? V Česku se diskutovalo o drůbežárnách, chovech prasat a nedávno taky o prodeji masa nemocných polských krav.

Přiznám se, že kauza polského hovězího mi marketingově trochu pomohla. Na druhou stranu si myslím, že se v Česku neřeší ani tak to, co se děje oněm kravám, ale spíš to, že si v Praze dali steak, který není z Argentiny, ale z Polska. Ano, je to "kauza", ale podle mě se v ní nedostává do popředí týrání zvířat. Chápu taky, že v praxi stejně lidi nechtějí vidět drastické záběry ani si o nich číst. Tyhle hrůzy by se asi musely začít neustále cpát do hlavních zpráv, aby si lidi uvědomili, jak strašné to je. A i přesto si myslím, že by to se spoustou lidí nehnulo. Jíst maso je jednoduché, a navíc není zas tak drahé. Budu rád za každého člověka, který si moji knížku třeba přečte a řekne si, že velkochovy nejsou úplně košer. Už jenom to mi udělá radost.

Komu bys tenhle dystopický thriller, jak jej tvůj nakladatel označil, doporučil?

No, to je docela vtipná otázka. Původně to totiž měla být knížka pro děti. To úplně nedopadlo, a tak řeším celkem zábavnou "schízu" u různých prodejců knih. Někde knížku prodávají pro lidi starší 16 let a někde je v sekci dobrodružství pro děti. Což teda bude pro děti při čtení rozhodně velké dobrodružství. A pro rodiče taky.

"Původně to měla být knížka pro děti."
"Původně to měla být knížka pro děti." | Foto: Nakladatelství CPress

Doufám, že Prasopolis je hlavně pro lidi, kteří mají smysl pro trochu černější humor. Myslím, že může zaujmout lidi, co jedí maso, i ty, co nejedí maso. Lidi, co nemají rádi politiku, i ty, co mají rádi politiku. Každý si v ní něco najde. Třeba Jméno růže od Eca, se kterou se rozhodně nechci srovnávat, je pro někoho detektivka, pro někoho poselství doby, pro jiného kritika církve a pro další lidi třeba jenom film se Seanem Connerym. Třeba moje matka pochopila Prasopolis tak, že v mé výchově udělala něco pravděpodobně blbě. 

Video: Velkochovy jsou nejhorší formou týrání, říká Radoň z Nesehnutí

Otřesnou realitu velkochovů si připouští málokdo. Držení prasnic v těsných klecích, kastrace selat zaživa bez tišení bolesti, říká Radoň z NESEHNUTÍ. | Video: DVTV
 

Právě se děje

před 23 minutami

V Chorvatsku jsou i čtvrt století po válce desítky tisíc nevybuchlých min

V Chorvatsku jsou 24 let po skončení válečného konfliktu stále místa o celkové ploše 355 čtverečních kilometrů, kde hrozí miny. V těchto oblastech se nachází více než 30 tisíc min a také velké množství další nevybuchlé munice. Podle agentury HINA to řekl ministr životního prostředí Tomislav Ćorić.

Ministr tato čísla uvedl v souvislosti s podpisem dohody, která dokládá, jak značné finanční prostředky je potřeba vynaložit na likvidaci takového nebezpečného pozůstatku války. Na základě uvedeného dokumentu by měla být vynaložena v přepočtu téměř miliarda korun na projekt odminování a ochranu lesů jen v regionu Licko-senjské a Zadarské župy.

Projekt se týká odminování 1676 hektarů lesů a půdy v prostoru Přírodního parku Velebit a Národního parku Paklenica. Jeho realizace by měla být završena do června 2023.

Zdroj: ČTK
před 30 minutami

Chrascina má bronz z MS vrchařů, Havlíčková byla druhou juniorkou

Dvě medaile přinesl české výpravě dnešní program mistrovství světa v běhu do vrchu. Marek Chrascina získal na krátké trati bronz mezi muži, hned za ním skončil Jan Janů. Barbora Havlíčková se v Argentině stala juniorskou vicemistryní světa. V sobotu budou o úspěch bojovat závodníci a závodnice v horském maratonu.

Devatenáctiletá běžkyně na lyžích Havlíčková ve svém doplňkovém sportu na šampionátu v Argentině nestačila jen na Angelu Matteviovou z Itálie a přidala další cenný kov k evropskému juniorskému zlatu z červencového šampionátu v Zermattu.

Havlíčková běžela závod jen z lyžařské přípravy, přesto uspěla na zhruba sedm a půl kilometru dlouhé trati. "Musím říct, že jsem to absolutně nečekala. Když jsme přiletěli do Argentiny, vůbec jsem se tady nedokázala srovnat s časovým posunem, fakt se mi běhalo hrozně mizerně. Taťka mě pořád uklidňoval, že je lepší, když se mi běhá před závodem mizerně a pak při něm dobře, než naopak. A měl pravdu," pochvalovala si v tisové zprávě.

Juniorská trať byla těsně před závodem upravena. Zmizel z ní jeden nebezpečný přeběh přes řeku, přesto byla velmi náročná. "V den závodu celý den pršelo, hrozně se zvedla hladina vody, takže se běželo na bahně. Do kopce to klouzalo, ještě horší pak byl seběh. Místy to bylo hodně prudké, takže člověk neběžel, ale regulérně jel. Během závodu jsme s holkama musely přeběhnout řeku, z které se během deště stal veletok," popisovala Havlíčková.

S italskou rivalkou si prohodily pořadí z kontinentálního mistrovství, kde rovněž obsadily první a druhé místo. Ve Švýcarsku vyhrála s náskokem 51 sekund česká reprezentantka, tentokrát byla o 44 sekund rychlejší Matteviová. Na stříbrné pozici byla ale Havlíčková bezpečně.

Úspěch mladých českých závodnic podtrhla čtvrtým místem Alena Matějáková, kterou dělilo jen pět sekund od bronzové Francouzky Jade Rodriguezové. Další dvě Češky Anežka Ševčíková a Gabriela Veigertová skončily na začátku třetí desítky. Mezi juniory byl Benjamin Vrbovský patnáctý.

Zdroj: ČTK
Další zprávy