Berlín - Pokud právě jedete ráno do práce a nemůžete se zbavit pocitu melancholie či unaveného smutku, nesmíte při cestě tolik poslouchat rádio, hudební stanice obzvlášť. Populární písně totiž znějí podle německých vědců stále smutněji. Před 50 lety byla populární hudba mnohem veselejší a jednoznačnější.

Vyplývá to z analýzy tisícovky největších hitů z let 1965-2009, kterou provedli sociologové a muzikologové ze Svobodné univerzity v Berlíně a kterou zveřejnila agentura DPA.

Mezi hodnotící kritéria patřilo tempo a to, zda jsou písně napsány v durových, nebo melancholičtějších mollových tóninách. Rychlé a navíc durové songy jako například She Loves You nebo Help od Beatles podporují veselou náladu, zatímco mollové balady jako Hotel California od Eagles spíše rozesmutňují.

"Od 60. let se počet popových hitů v moll téměř zdvojnásobil," říká sociolog Christian von Scheve. Písně bodující v žebříčcích se navíc v průměru zpomalily.

V současnosti také vzniká více titulů, které vyvolávají smíšené nálady, jako například Fly Away od Lennyho Kravitze nebo Don't Phunk with My Heart od Black Eyed Peas.

V těchto případech jde často o kusy napsané v moll, a přitom v poměrně rychlém tempu, nebo naopak o durové ploužáky. Z toho vzniká protichůdnost, která se dříve vyskytovala zřídka, dodal von Scheve. Dříve bývaly populární písně buď veselé, nebo smutné.

Popmusic je přitom zrcadlem společnosti, zdůrazňují vědci. Von Scheve ale nevěří, že větší počet smutných popových písní nutně znamená, že se společnost utápí v depresi. Posun podle něj spočívá v tom, že dnes lidé prožívají mnohem pestřejší škálu pocitů než ještě v 60. letech.

"Lidé mají tendenci v hudbě více oceňovat ambivalentnost a komplexnost," tvrdí německý vědec. Podobným vývojem podle něj prošla i klasická hudba mezi 17. a 19. stoletím.