Ruský vesmírný program neprožívá zrovna nejšťastnější období, navzdory všem ambiciózním plánům, které mělo podpořit vybudování velkolepého vlastního kosmodromu Vostočnyj na Dálném východě.
O jeho výstavbě se rozhodlo na konci roku 2007, následovaly ale všemožné průtahy a první start se slavnostně uskutečnil až v dubnu 2016 ze stále ještě ne zcela dostavěného areálu. Šlo spíše o jakýsi zatěžkávací test, nosná raketa Sojuz vynesla na oběžnou dráhu pouze tři menší družice. Poté se odsud rok a půl nestartovalo. Ostrá zkouška přišla až na konci listopadu 2017. A skončila značným trapasem.
Nosná raketa Sojuz vynesla do vesmíru velkou ruskou hydrometeorologickou družici Meteor-M, určenou pro globální předpověď počasí. Jenže se ji nepodařilo navést na správnou oběžnou dráhu, dostala se pouze na tzv. suborbitální dráhu a shořela v atmosféře.
Spolu s ní bylo zničeno i 18 malých družic z různých států světa, například desítka satelitů Lemur z USA, kanadská družice LEO Vantage, norská AISSat-З, japonská IDEA, švédská SEAM, dvě americké družice Landmapper-BC a německý satelit D-Star One.
"Neúspěch s družicí Meteor je klasickou ukázkou nedbalosti, která bohužel provází ruský kosmický program již několik roků. Vzpomeňme na těžké havárie raket Proton, další zbytečné technické závady například při letu nákladní lodi Progress roku 2015, která se dostala do nezvládnutelné rotace, a místo aby zakotvila na ISS s potřebnými zásobami, shořela v horních vrstvách atmosféry. Opakovaly se různé závady v horním urychlovacím raketovém stupni Fregat. V roce 2011 další zbytečná závada zničila naděje vkládané do letu meziplanetární sondy Fobos-Grunt, jež měla získat vzorky z Marsova měsíce Phobos," vyjmenovává publicista a odborník na kosmonautiku Pavel Toufar.
Jak navést družici na oběžnou dráhu
Navedení družice na oběžnou dráhu vyžaduje, aby ji nosná raketa dopravila do určené výšky a udala jí potřebnou rychlost kolem 7,9 kilometrů za sekundu, které se říká první kosmická rychlost. To v případě, že družice má létat po nízké oběžné dráze, kdy se navíc musí dodržet předem určený sklon dráhy k rovníku a její výška. Pokud jde např. o telekomunikační družice, ty jsou umístěny na tzv. geostacionární dráze a na ni se dostávají postupnými zážehy urychlovacího raketového stupně a později vlastního raketového motoru z nízké parkovací dráhy.
Zdroj: Pavel Toufar
Další nezdar byl tedy to poslední, co by mohl ruský vesmírný program potřebovat. Pikantní na tom jsou ještě i další okolnosti. Ruská kosmická agentura Roskosmos přiznala neúspěch asi tři hodiny poté, co vicepremiér Dmitrij Rogozin stihl ohlásit úspěšný let a podělit se o další ambiciózní plány.
Ba co víc, vyšetřování příčin odhalilo, že za zkázu družic může školácká programátorská chyba. Vicepremiér Rogozin později přiznal, že se celý manévr nezdařil proto, že raketa byla původně určena ke startu z Bajkonuru a její program nebyl po přesunu na kosmodrom Vostočnyj upraven.
Jde s trochou nadsázky o situaci, když se při návštěvě Zlína zkoušíte orientovat podle mapy Brna, divíte se, že vám nesedí rozmístění ani názvy ulic a nemůžete najít "Špilas".
"Skutečnost, že programátoři naprogramovali urychlovací raketový stupeň Fregat pro start z jiného kosmodromu než z toho, z kterého se uskutečnil, je opravdu až bizarní závada," konstatuje Pavel Toufar.
Tento neúspěch se probíral i na jednání vlády. A premiér Dmitrij Medveděv si nebral servítky. Zdůraznil, že havárie nejen způsobila finanční ztráty (družice Meteor-M byla podle agentury TASS pojištěna na 2,6 miliardy rublů, tedy asi 955 milionů korun), ale hlavně vážně poškodila pověst ruského kosmického průmyslu.
"Nelze to strpět! Žádné pojistné plnění nenahradí ztrátu, kterou jsme v tomto případě utrpěli," prohlásil premiér.
Trapas se ztrátou družice se odehrál 27. listopadu, přesně o měsíc později přišla pro pověst ruského vesmírného programu další rána: řídicí středisko ztratilo spojení s první angolskou telekomunikační družicí Angosat-1 krátce poté, co dosáhla oběžné dráhy.
Nosná raketa s družicí tentokrát odstartovala z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Ztrátu spojení se satelitem potvrdil i jeho výrobce, ruská raketová korporace RKK Eněrgija. Satelit byl vyroben z ruských součástek a měl zajistit televizní vysílání nejen v Angole, ale na celém africkém území.
"Člověk není samozřejmě neomylný, ale kosmické lety podobné chyby neodpouštějí a důsledky jsou fatální a přirozeně také velmi drahé," říká Toufar. Třeba v případě ruského listopadového nezdaru s družicí Meteor musíme dle jeho slov sečíst náklady za družici, raketu a její start, což obnášelo něco kolem 3,3 miliardy rublů, a připočítat je nutné také náklady na vývoj a výrobu osmnácti cubesatů, na nichž pracovaly vědecké týmy z několika zemí světa.
Koncem prosince se měl odehrát třetí let z nového kosmodromu Vostočnyj. Po listopadových potížích však byl odložen. Raketa Sojuz odtud odstartovala až 1. února. Start byl očekáván s velkým napětím, další selhání už Rusko nechtělo připustit. Tentokrát se neobjevily zprávy, že by vynesení satelitů pro sledování mimořádných událostí mělo skončit nezdarem.
Vostočnyj nicméně na své slavné chvíle teprve čeká. "Jeho výstavba je zatím oproti všem původním předpokladům zdlouhavá, zpoždění nastalo především v dokončení infrastruktury. Navíc původní plán výstavby montážních hal a startovacích ramp byl narušen změnami v ruském kosmickém programu," líčí publicista.
Jak dále vyjmenovává, objekt stále stojí stranou zájmu veřejnosti a zejména politiků, kteří rozhodují o financování kosmického programu. Ani vojáci o něj příliš nestojí, protože jejich potřebám prý zatím vyhovuje severní kosmodrom Pleseck a rampy na Bajkonuru.
Vostočnyj by nicméně mohl zažít i slavné kapitoly. "Lze z něj startovat prakticky na všechny oběžné dráhy a je zárodkem skutečně moderního kosmodromu, který ve srovnání s Bajkonurem, i přes nepoměrně větší vzdálenost od středisek kosmického výzkumu a výroby v centrálním Rusku, má velkou perspektivu," uzavírá své hodnocení Pavel Toufar.
Video: Tak firma SpaceX vynesla do vesmíru satelit pro tajnou službu
