Ne že by to bylo důležité, ale vím, že se česká a slovenská strana popichovaly, která družice bude vypuštěna z indické rakety dříve. Jak to tedy nakonec dopadlo?
O tom úplně přesně nevím, spíše jsme diskutovali o tom, kdo poletí dříve, a to ještě, než jsme věděli, že poletíme na stejné raketě. Pro Slovensko to byla první vlastní družice, pro Českou republiku již sedmá, za samostatnou ČR druhá. Jestli byli Slováci první, jim jen přeji, těch pár minut nás ale nemohlo zastavit.
Zaujala mě radiační mapa země, pořízená vaší družicí. Čím si vysvětlujete tak silnou radiaci v oblasti Jižní Ameriky a jižního Atlantiku?
Tato oblast se nazývá Jihoatlantická anomálie. Oblast se vyznačuje množstvím protonů zachycených vnitřním Van Allenovým radiačním pásem. Jedná se o oblast docela dobře popsanou mnohými družicemi, nicméně trvale aktivní. My jí aktuálně věnujeme pozornost a snažíme se tuto oblast detailněji mapovat v čase. Konkrétní tvar závisí například na sluneční aktivitě a slunečních bouřích. Tyto projevy pak pozorujeme ve změnách magnetosféry a tím i radiace v oblasti kolem Jižní Ameriky.
Jak úspěšné bylo snímkování Slunce a co vám přineslo?
Snímkování Slunce prozatím probíhalo se zaklopenou optikou, nyní máme první snímky i s vyklopenou optikou. Interpretace i samotné zachycení snímků jsou docela obtížné. My chceme hlavně ověřit fungování a zaostřování optiky typu račího oka (rentgenové dalekohledy - pozn. red.), která nebyla ve vesmíru nikdy použita. Data zatím vyhodnocujeme, ale na závěry je příliš brzy.
Družice VZLUSAT-1
Nanodružice VZLUSAT-1 je standardizovaný kvádr o rozměrech 20×10×10cm. Vyvinul ho Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLÚ) ve spolupráci s českými firmami a univerzitami. Satelit nese na palubě tři experimenty. Řízení družice pomocí pozemní radiové stanice zajišťuje Katedra aplikované elektroniky a telekomunikací Západočeské univerzity v Plzni (ZČU). Pozemní řídící středisko ZČU zachytilo signál z radiomajáku družice ihned při prvním přeletu nad ČR. Od té doby je s ní tým vědců pod vedením Ing. Vladimíra Dániela, PhD. v pravidelném kontaktu. Na začátku listopadu to bylo již 130 dní, její životnost se odhaduje na cca 1 rok.
Co dalšího už vám družice VZLUSAT-1 naposílala za data? Co dalšího jste se už díky ní dozvěděli?
Ke dnešnímu dni máme desetitisíce odměrů například teplot na palubě nebo magnetického pole Země či míry osvitu jednotlivých stěn družice. Těch informací, které jsou pro nás nové, jsou stovky. A jedná se nejen o data, ale především o naše znalosti a zkušenosti, které - věřím - povedou ke stavbě družice VZLUSAT-2.
Jak probíhají experimenty s rentgenovým dalekohledem zvaným račí oko?
Jelikož máme omezený počet dat na stažení, snažíme se skenovat zajímavosti, tedy například průběh slunečních bouří a jejich vliv na magnetosféru nebo dlouhodobé chování zmíněné Jihoatlantické anomálie. V mezičase se snažíme pořizovat snímky Slunce v automatickém režimu. Ten čeká na příhodný okamžik, kdy je Slunce v zorném poli, a udělá snímek. Denně tak získáme v průměru dva snímky a můžeme stahovat data z předešlých dozimetrických měření.
Jak dlouhou životnost družice odhadujete?
Celá družice je postavena z komerčních součástek vyvinutých pro běžné použití. Nemáme žádné certifikované součástky pro použití ve vesmíru, kde se udává i životnost v kosmu. Velkým problémem komerčních součástek je radiační odolnost. Nicméně součástky a desky elektroniky, co jsou použity na VZLUSAT-1, byly ve většině případů již ve vesmíru použity na podobných družicích typu Cubesat. Z toho odhadujeme, že životnost družice by mohla dosáhnout jednoho roku.
Na čem její životnost především závisí?
Vše záleží především na vesmírném počasí. Například toto září byla na Slunci zaznamenána jedna z největších erupcí za posledních deset let, což mohlo naši družici dost značně poškodit.
Jak zásadní problém je pro družici silná radiace ve vesmíru? Jak s ní bojujete?
Kosmické radiace je problém, který zjišťujeme a vyhodnocujeme. Je ale otázka, co všechno se na družici ještě děje a my to neumíme měřit. Takže ano, nás trápí kosmická radiace, ale to neznamená, že bude příčinou konce mise. Tou se může stát třeba mikrometeorit nebo přepálení jedné součástky v rádiu.
Co byl tedy doposud nejkritičtější okamžik VZLUSAT-1? Kdy vám bylo nejvíc úzko?
Za mou osobu je kritický každý den. Lidé se často ptají, jak dlouho bude družice ve vesmíru fungovat, a já se snažím odpovědi vyhnout. Pokud přestane fungovat třeba zítra - což může způsobit náhoda jako třeba výbuch supernovy vzdálené jednu miliardu světelných let daleko -, bude pak mise neúspěšná? Přitom ona supernova již vybuchla před miliardou let, ale my to zatím nevíme, protože světlo k nám právě onu miliardu let letí. Vlastně je budoucnost v tomto ohledu již předurčena, jen my ji neznáme.
Jak s "nepřízní vesmíru" bojujete?
Několikrát do měsíce registrujeme poškození paměti či resety družice. Někdy se vše spraví automaticky, někdy to zabere pozemní obsluze družice i dva dny, než ji zase uvedou do stavu, aby ji bylo možné ovládat. Byly ale i okamžiky, kdy jsme si řezali větev pod nohama sami a ani o tom nevěděli. To bylo především v počátcích mise, kdy nikdo z nás neměl s operováním družice nebo kosmickým počasím žádné zkušenosti. Naštěstí jsme toto období přežili a dnes už snad stojíme pevně na nohou.
Video: Společnost SpaceX vynesla do kosmu satelit pro tajnou službu
