Kdyby neemigroval, upil by se k smrti. Malíř Kohout poprvé vystavuje v Galerii Smečky

Magdaléna Medková Magdaléna Medková - za podpory: Logo Pražská plynárenská
14. 9. 2020 9:27
Výtvarník a scénograf Ondřej Kohout se kvůli politické angažovanosti svého otce Pavla musel v mládí živit načerno. I přes sklony k malířství, které projevil už v útlém věku, myl za pár korun výlohy v ulicích Prahy a odpoledne seděl v hospodě. Po nucené emigraci do Rakouska se věnoval scénografii a vlastní tvorbě, pro kterou se stal charakteristický humor, ironie a absurdní poetika.
Preroll Ondřeje Kohouta | Video: Veronika Bucková

Výstavu Ondřeje Kohouta, která je od 9. září do 21. listopadu k vidění v pražské Galerii Smečky, sjednocuje stejná tematika. Posledních 15 let se česko-rakouský malíř zabýval golfem, který ve svém výtvarném projevu zasadil do často absurdních situací a kompozic. 

"Nejsem žádný golfista, dokonce jsem tu hru ani nikdy nehrál. Když jsem ale v magazínu viděl fotografie z hřiště, hned jsem věděl, kam bych co přidal, abych ty obrazy trochu okořenil. Má tvorba nejde brát vážně," směje se Kohout.

Výstava nazvaná Odpal! nabízí sérii olejomaleb a ukazuje vývoj malířovy figurativní tvorby, která se postupně mění v pohybovou studii. Každý z obrazů v sobě skrývá absurditu a ironii. 

Foto: Galerie Smečky

"Smysl pro humor mě provází celý život, spojuje i moji rodinu. Řekl bych, že má tvorba z něj přímo vychází. Některé obrazy mají i společenský a politický podtext, konkrétně je to třeba obraz nazvaný Golfisté se smyslem pro pořádek, kde mají sportovci místo holí obušky," vysvětluje Kohout.

Na výstavě je i několik děl vytvořených kombinací olejových barev a tužky. Na první pohled působí jako koláž a vytváří dojem, že postava vystupuje z obrazu.  Mezi Kohoutovy favority patří portréty jeho matky. 

"Maminka neměla lehký život, protože její exmanžel byl emigrant a později se do ní zamiloval Václav Havel. Nedávno jsem v albu našel fotografie od Černého moře, kde mě a mou sestru vede za ruku. Překreslil jsem to na plátno, a aby to nevypadalo tak pateticky, dal jsem těm dětem do pusy cigarety," říká malíř k obrazu Malá kuřačka s matkou v moři.

Chodil pít ke Zlatému tygrovi, malovat začal až v Rakousku

Ondřej Kohout se narodil v roce 1953 jako syn prominentního básníka a naivního stalinisty Pavla Kohouta. Po Chruščovově projevu se otec začal od režimu odklánět, což vyústilo účastí na pražském jaru a nuceným odchodem do exilu. 

Foto: Galerie Smečky

Syn Ondřej, který v dětství četl životopisy malířů a chodil do galerie obkreslovat impresionisty, se na škole po roce 1968 snad jediný ze třídy neupsal do Socialistického svazu mládeže.

"Pamatuji si, jaká byla na jaře mezi učiteli euforie, pak ale najednou všichni obrátili a říkali mi, ať se ke svazu přidám, jinak mě nikam nevezmou. Neudělal jsem to, protože bych šel sám proti sobě," vzpomíná malíř na dobu, kdy studoval scénografii na DAMU v Praze.

Ondřej Kohout, Odpal!

Galerie Smečky, Praha, do 21. listopadu.
Vstupné: děti, studenti, senioři od 65 let a ZTP mají vstup zdarma, stejně jako držitelé Zákaznické karty Pražské plynárenské, ostatní zaplatí 50 korun.
Více informací na www.galeriesmecky.cz.

Ke škole si Ondřej Kohout přivydělával mytím oken. Práci měl načerno, protože oficiálně žádnou nedostal. "Každé odpoledne jsme s kamarády stáli frontu u Zlatého tygra. Když nás vyhodili, pokračovalo se u kamaráda a ráno se šlo k Pinkasům. Několik dní se pak slilo v jeden," vzpomíná Kohout s tím, že kdyby v zemi zůstal, nejspíš by se upil. 

V roce 1978 podepsal Chartu a stal se nechtěným v tehdejším socialistickém Československu. Státní bezpečnost ho začala vyslýchat kvůli známosti s Václavem Havlem, vyhrožovala mu příživnictvím a následně mu doporučila, aby ze země odešel.

Ondřej Kohout emigroval do Rakouska se svou ženou Evou a synem Mikulášem. V Československu zůstala jeho matka a sestra Tereza rozená Kohoutová, nyní Boučková. Díky svému otci začal jako scénograf dostávat různé zakázky. Pracoval na výpravě pro německou verzi filmu Ucho a jako výtvarník tvořil i pro otcovy inscenace. Občas prodal vlastní obrazy.

"Ze začátku jsme žili v jedné místnosti a chodili do Goethe-institutu na němčinu. Později jsme dostali přechodný byt a po pěti letech občanství. Dostali jsme možnost postavit se na vlastní nohy," uzavírá Ondřej Kohout, který v Rakousku žije dodnes. 

 

Právě se děje

Další zprávy