Recenze - Řekněme si to hned a na rovinu, Sex ve městě skončil. Je pryč a stalo se to ještě dřív, než se scenárista seriálu Michael Patrick King rozhodl ze značky finančně vyrazit, co se ještě dá, a zrežíroval dva zbytečné, zapomenutelné celovečerní filmy.
Nejenom že se trochu okoukala novost emancipovaného přístupu k ženským televizním hrdinkám, ale pořad samotný s každou další sezónou víc a víc podléhal konformní představě milostného života průměrné čtenářky Vogue. Alespoň pokud se týká hlavní hrdinky a vypravěčky, zbožňované Carrie Bradshawové.
Americká televizní stanice CW teď přišla se seriálem The Carrie Diaries (Carriiny deníčky), který dějově předchází Sexu ve městě a podle mnohých recenzentů příliš zlehčuje jeho myšlenku.
Když se ovšem na slavný pořad podíváte znovu, uvidíte, že měl vždycky trochu sklon k mentalitě náctiletých. Přesun do prostředí teenagerů je ve skutečnosti jen logickým krokem ve vývoji jedné přežité franšízy.
Vždycky tak trochu šestnáctka
Dospělá Carrie možná sypala z hedvábných rukávů sarkastické poznámky, ale její vztahy vždycky připomínaly deník neurotické módní oběti, která nikdy pořádně nedospěla a pořád se upíná k romantickým představám o lásce jako šestnáctiletá.
Když se jí to hodilo, neváhala citově vydírat, chovat se jako stíhačka nebo předvádět dramatické scény a nakonec se vždycky stejně vrátila ke svému panu Božskému, který byl stejně labilní jako ona. Zajímavější vývoj se odehrával v životech jejích tří kamarádek, Samanthy, Mirandy a Charlotte.
Na poměry seriálu, který měl nést fangli sexuální revoluce, byl Sex ve městě taky v mnoha ohledech nepatřičně stydlivý. Jako jeden z mála si tehdy pravidelně troufal vkládat do dialogů slovo „fuck", nicméně souložilo se tu skoro výhradně v podprsence a sexuálně chtivá Samantha se často měnila v karikaturu nadržené postarší paničky.
Výsledek byl zvláštním způsobem pokrytecký a rozhodně ne moc sexy. „Ano, i ženy to mají rády," říkal Sex ve městě, „ ale realisticky vám to radši ukazovat nebudeme."
Když pořad v roce 1998 na HBO začínal, byl seriálový boom následující dekády teprve na obzoru. A na rozdíl od Rodiny Sopranů, se kterou stanice přišla o rok později, zůstal Sex ve městě někde na půl cesty mezi devadesátými léty a novým stoletím. Vystřihněte ty vtipnější dialogy a jste nebezpečně blízko Melrose Place nebo dokonce Beverly Hills 902 10. (Koneckonců je spojuje osoba hlavního producenta Darrena Starra.)
Mýdlová opera pro holčičky
Z tohoto pohledu The Carrie Diaries jednoduše pokračují v existujícím trendu.
Na webu Metacritic, který agreguje hodnocení kritiků do průměrného výsledku, má seriál aktuálně jenom 57 procent a recenze si vesměs stěžují na to, že nepřináší na obrazovky nic svěžího a invenčního. Jenom dál rozmělňuje styl původního Sexu ve městě a dělá z něj další soap operu pro dospívající slečny.
Seriál je tentokrát dílem tvůrců úspěšné Gossip Girl (u nás uváděné jako Super drbna) a má částečně zaplnit místo, jež po ní zůstalo. Náctileté Carrie ovšem chybí ten kousek cynismu a schopnosti nebrat se úplně vážně, který Gossip Girl zachraňoval. Po svém divákovi, nebo spíš mladé divačce, chce především to, aby se ztotožnila s pocitem krásné naivní dívenky toužící po New Yorku a nákladné módě.
Móda jako fetiš pro děti
Značky samozřejmě hrály podstatnou úlohu už v příbězích dospělé Carrie. Návrhářské oblečení a boty symbolizovaly její fotogenický život na Manhattanu a zároveň legitimizovaly módní posedlost vděčných diváků u televize.
Právě tím Sex ve městě nejvíc zaujal svoje teenagerské publikum, tedy cílovou skupinu, která byla naprosto mimo věk ústředních postav a měla mít v době vysílání tak nějak po večerce. Je paradoxně seriál emancipoval asi nejvíc. Vtáhl je do světa zdánlivě bezedných kreditek a udělal z nich sebevědomější ženy, i když pravděpodobně ne víc psychicky vyrovnané.
I v tomhle bodě tedy Carriiny deníčky navazují na svůj vzor. Přízeň mladých a hodně mladých diváků je pro značku Sex ve městě už dlouho klíčová. Bez ní by pravděpodobně ani nemělo smysl točit zmiňované celovečerní filmy - a pokud ano, nevypadaly by tak, jak nakonec vypadaly.
Z důrazu na módu se v nich stalo prakticky značkové porno, kostýmy se měnily tak často, že se už zjevně nikdo nezajímal, jestli to pořád dává smysl. Kult luxusních hadříků pak vyvrcholil závěrem druhého filmu, kde se značková móda absurdně prezentuje jako ženský protest proti svazujícímu a nerovnému životu v muslimských zemích.
The Carrie Diaries si jdou pro stejnou cílovku už přímo a bez předstírání dospělosti, což je na nich vlastně sympatické. Ale výjimečnost jim to nezajistí. V době, kdy je oceňovaným hitem seriál Girls, prostě musí deník šestnáctileté Carrie působit jako krok zpátky.
I kdyby měla autorka předlohy Candace Bushnellová pravdu a seriál by nalákal k obrazovce matky společně s dcerami, pořád z něj fakticky bude jenom něco jako videopříloha lesklých časopisů. Samozřejmě v hávu osmdesátkového retra. Nejdou zas náhodou do módy plísňáče?
