Čekal jste, že AZ-kvíz vydrží 20 let a stane se momentálně nejstarší vysílanou soutěží České televize?
Nejenže jsem to nečekal já, ale nečekal to vůbec nikdo. Nepočítala s tím ani technika. Byli jsme jedni z mála, koho postihla počítačová chyba během přestupu do nového milénia. Pořad vznikal mnohem dříve, již někdy kolem roku 1995, a nikdo tak daleko nehleděl.
Co říkáte tomu, jaký fenomén se z AZ-kvízu stal? Zvláště proslulé díly mají na YouTube přes milion zhlédnutí.
To je komické, protože všechny tyhle internetové kanály a sociální sítě, kde to lidé tolik sdílejí, jsou mnohem mladší než soutěž, ale paradoxně se zpětně zasloužily o rozvoj její popularity. Zaskočilo mě, jak se naše soutěž stala fenoménem.
Jedno z oblíbených videí ukazuje, jak soutěžící pan Petr vyhrál u bankomatu pouhých 1200 korun. Proč má AZ-kvíz tak malé výhry a proč je o něj takový zájem mezi soutěžícími i diváky navzdory těmto nízkým částkám?
Výše výhry zkrátka vůbec nerozhoduje o zájmu lidí jít si k nám zasoutěžit. Často jsou za tím sázky v práci nebo hecování v rodině. Lidé spolu zápolí i před televizní obrazovkou a pak říkají: "Táto, tak si to jdi zkusit, když jsi takovej chytrej!" Ani u diváků primárně vůbec nejde o peníze.
Další legendární video ukazuje, jak mladík Jakub udolal paní Jarmilu díky tomu, že uměl losovat o políčka, vědomosti neměl téměř žádné. Byla tato situace jedním z důvodů, proč se změnila pravidla a vznikla náhradní otázka?
Ano, to je pravda. Byl to jeden z důvodů. Stalo se tak v roce 2008, ale tehdy se toho měnilo více. Vznikla potřeba AZ-kvíz více inovovat. Vyrobila se nová dekorace a došlo k zrychlení a zdynamičtění soutěže, abychom se trochu přiblížili mladším divákům. Vznikla náhradní otázka, zrušilo se losování pořadí a dalo se více prostoru samotnému soutěžení.
V posledních letech patří k nejproslulejším video, v němž nynější cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura obsadil tři vrcholy pyramidy a snažil se kolo co nejvíce protáhnout, a pokud možno nevyhrát. Co jste tomu říkal, když jste to viděl poprvé?
Náhodou jsem byl u toho, i když jsem tento díl nemoderoval, dělala ho Eva Machourková. Všichni nad tím kroutili hlavou, ale velmi rychle jsem pochopil, že Ladislav Zibura je velmi inteligentní člověk a udělal si z toho vlastní PR pro svou první knihu, kterou tehdy vydával. Přišel ji tam tak trochu zpropagovat a v dobrém udělal to, čemu se říká trolling (záměrná provokace v internetové diskusi s cílem vyvolat emotivní reakce – pozn. red.).
Ladislav Zibura vás prý dokonce poprosil, zda byste mu tu knihu nepokřtil?
Ano, je to tak. Oslovil mě s touto prosbou, křtil jsem mu ji nakonec v Praze i v Brně.
Zpopularizoval tehdy Zibura kromě své knihy také AZ-kvíz? To video má na YouTube 800 tisíc zhlédnutí.
Každopádně to trochu otevřelo dveře mladé generaci. Začali se na něj dívat lidé jeho generace. Stejně jako skutečnost, že se snad tři tisíce dílů AZ-kvízu dostaly i v rámci zpětné digitalizace na iVysílání České televize, což je alternativa, kterou je mladá generace zvyklá používat. V době vysílání soutěže v televizi ještě nebývají doma, krom toho si rádi rozhodují o tom, kdy budou co sledovat.
Jak zvládáte hektické natáčení, během nějž moderujete za den pět dílů, navíc musíte předstírat, že je to v úplně jiný den a soutěžící k vám znovu přijel?
AZ-kvíz se točí čtyři dny v měsíci. Máme to s Evou rozdělené tak, že dva dny, každý po pěti dílech, moderuji já, dva dny ona. Na ty dva dny mám připraveno deset kostýmů a po každém díle se převlékám. V reálném čase to zabírá od devíti ráno do sedmnácti hodin. Osm hodin stojím na nohách, s přibývajícím věkem je to čím dál tím víc náročnější. Bolí mě nohy, záda a huba, teda pusa. Diváci sice vidí 25 minut sestřihu, ale některé otázky opakuji třeba třikrát, než se to povede natočit.
Na stránkách České televize je dokonce popsáno, jak kvůli stopáži musíte některé odpovědi přetočit, soutěžící musí nevědět, co ví, nebo naopak vědět, co neví…
To je pravda. Máme průměrný čas na jedno kolo – sedm minut, třicet vteřin. Někdy se stane, že jeden soutěžící toho druhého velmi rychle přehraje, nebo je to naopak dlouhý vyrovnaný souboj. Necháme vždy dojet souboj do konce, aby se zjistilo, kdo je vítěz. Pak to musíme přetočit. Takže se stane, že některý soutěžící si zázračně vzpomene na něco, co nevěděl, nebo se ho naopak citlivě zeptáme, zda by mu nevadilo, že by nějakou odpověď nevěděl, i když ji ví.
V AZ-kvízu se střídáte v moderování s Evou Machourkovou. Jak probíhá vaše spolupráce? Ladíte spolu notičky, abyste zachovali jednotný ráz soutěže?
Režisér po nás nevyžaduje, abychom to dělali stejně. Na tom aranžmá není ani moc co vymyslet. Ale v drobnostech se možná lišíme, bez toho, že bychom si to nějak říkali. Společné notičky neladíme, navíc se ani moc často nevidíme, při natáčeních se potkáváme málokdy.
Nedávno jste rozjeli projekt AZ-kvíz na cestách, se soutěží jste opustili studio České televize a vydali se za svými diváky ven. Jaká to pro vás je zkušenost?
AZ-kvíz na cestách se teprve rozjíždí a máme několik verzí. Jednak představení, ve kterém si diváci mohou nejen zahrát, ale dozvědí se podrobnosti o některých “proslavených” soutěžících či o tom, jak naše soutěž inspirovala filmové a televizní tvůrce, hudebníky i básníky. S druhou verzí jsme hosty velkých nákupních center a nejčastěji o sobotách tam hrajeme AZ-kvíz celý den. Poslední verzi “na přání” máme připravenou pro takové příležitosti jako výročí firem, podniků a organizací. AZ-kvíz naživo je pro mě vítaným zpestřením, protože nás netlačí čas a zbývá více prostoru pro komunikaci se soutěžícími i diváky.
Jak vidíte další budoucnost AZ-kvízu a vaše působení v této soutěži?
Společně s Mrazíkem říkám: "Kohouti jsou malí páni, to jitřenka řídí kokrhání." Já jsem tam jen od toho, abych kokrhal. Moje intimní přání je, aby AZ-kvíz ještě pokračoval. To přání je podpořeno tím, že jsme nyní dostali novou dekoraci, takže předpokládám, že Česká televize nevyvine novou dekoraci, aby pořad vzápětí zrušila. Doufám, že mi vydrží jak fyzické, tak psychické síly, abych mohl pokračovat. Ono se o tom rozhoduje dvakrát do roka, ale myslím, že bych ještě něco vydržel.
