reklama
 
 

Šťastní jedinci toho cigaretou moc nezkazí, říká český lékař

20. 10. 2014 8:00
Rozhovor s intervenčním radiologem o progresivním medicínském oboru, českých pacientech a zdravotní prevenci.

Praha – "Pokud jste na tom geneticky dobře a nemáte žádné příznaky, tak to cigaretou až tak moc nezkazíte, což vám ale žádný doktor nahlas neřekne," tvrdí profesor Jan Peregrin, který před nedávnem převzal prestižní medaili za celoživotní přínos coby první lékař ze střední Evropy.

Je považován za průkopníka oboru kardiovaskulární a intervenční radiologie v České republice, která se zabývá diagnostikováním a léčením srdce, ledvin, jater, diabetické nohy i rakovinových nádorů. A to vše prostřednictvím vstřikování kontrastní látky do krevního řečiště a následného zprůchodnění ucpaných cév pomocí katétrů.

Prof. MUDr. Jan H. Peregrin, CSc.

Prof. MUDr. Jan H. Peregrin, CSc.

  • český vědec, lékař a pedagog se narodil v roce 1951 v Hradci Králové
  • průkopník kardiovaskulární a intervenční radiologie v České republice
  • lékařskou fakultu Univerzity Karlovy absolvoval v roce 1975
  • přednosta oddělení radiodiagnostiky v pražském IKEMU, externě přednáší na lékařské fakultě UK
  • v září 2014 získal zlatou medaili Evropské společnosti kardiovaskulární a intervenční radiologie ve skotském Glasgow za přínos oboru
  • s manželkou Hanou má dvě děti

Původně se kvůli této metodě musely tepny chirurgicky obnažit, naříznout a poté se mohla vstříknout kontrastní látka. Dnes už o zákroku pacient pomalu ani neví.

Jaké operace jsou dnes možné pouhým zavedením cévky do těla a co vše lze touto neinvazivní metodou léčit? Přečtěte si rozhovor s českým lékařem o tom, jací jsou Češi pacienti a jak bude vypadat medicína budoucnosti.

A.cz: První pokusy o zavedení cévek do krevního řečiště byly dosti odvážné. Kdo je má na svědomí?

V roce 1929 si německý lékař Werner Forssmann při své službě nařízl žílu v loketní jamce a zavedl si cévku, kterou měli připravenou pro močovody. A pak odešel o patro výš, kde se nechal osnímkovat, aby prokázal, že ta cévka prošla žilami až k srdci.

Druhý den to předvedl na vizitě a byl pokárán tehdejšími vedoucími lékaři, že provádí nedůstojné věci, takže musel z kliniky odejít. Za několik let ale za to dostal Nobelovu cenu, protože jako první přišel s tím, čemu se říká pravostranná katetrizace. To znamená, že od tohoto okamžiku bylo možné prakticky beztrestně zavádět tenké cévky ze žíly do srdce, odebírat vzorky a měřit tlak.

A.cz: Jak to, že vůbec chodil?

Pohyb katétru cévou necítíte. Jakmile je v cévách, tak už o tom nevíte. Zákrok se provádí bez narkózy, jen se umrtví tříslo a pacient už neví, že cévka proniká do těla. Cítí tahání a tlak a poté, co vstříkneme kontrastní látku, může cítit horko. Normálně spolu konverzujeme, někdy o fotbale, o holkách, někdy o mužských.

A.cz: V jakých dalších případech je tedy možné tuto metodu použít?

Například při uzavírání cév. Pacient má velký krvácející žaludeční vřed, krev stříká do žaludku a pacient potřebuje transfuzi. Jedinou možností bylo do té doby chirurgicky pacienta otevřít, najít vřed a přešít ho. Nyní se ale dá zavést katétr až do krvácející tepny a místo jakoby zašpuntovat. Stejná metoda se používá při paliativní léčbě (mírní bolest nebo jiné komplikace choroby, pozn. red.) krvácejících tumorů ledvin, které jsou ale pro pacienta smrtelné.

Cévky také dokážou dopravit látky hubící tumory. Místo toho, aby je pacient dostal do žíly a ony kolovaly v celém těle, tak se dostanou jen do toho orgánu, který mají cytostatika zasáhnout. V mimocévní oblasti se katetrizační metodou léčí například poruchy odtoku žluči z jater, zejména u zhoubných onemocnění, poruchy odtoku moči z ledvin atd. Tyto metody ale nenahrazují chirurgii, jsou jejím partnerem. Některé chorobné stavy, které dříve nešly léčit jinak než operací, se dnes léčí různými způsoby, které se empiricky vyvíjely desítky let.

Pokud máte dobrý genetický základ, tak jste pravděpodobně narozeni na šťastné planetě. Potom by totiž dalo poměrně velkou práci to zkazit nezřízeným životem.

A.cz: Z kterých částí těla se k cévám různých orgánů dostáváte?

Srdce a ledviny jsou nejpohodlněji dostupné z tepny v třísle. Je možné se k nim dostat i z tepny na paži nebo z tepny na zápěstí. Nejčastěji však ze zmíněné stehenní tepny.

A.cz: Jak dlouho takový zákrok trvá?

Záleží na tom, co děláte. Jsou jednoduché zákroky, které mohou trvat půl hodiny až desítky minut. A někdy to však trvá i dvě a půl hodiny.

A.cz: Jen půl hodiny trvá projít cévami do srdce?

To trvá pouhou minutu. Půl hodiny trvá následný výkon. Ale dostat se k srdci, pokud tam není nějaká svízel, jako je třeba neobvyklá anatomie, trvá opravdu jen chvilku.

A.cz: Reklam na prevenci rakoviny prostaty nebo prsu je oproti srdečním onemocněním celá řada. Nezdá se vám, že jsou upozaděné, přestože na ně umírá spousta lidí?

Myslím si, že vůbec ne. Už když jdete k lékaři, tak první, co udělá, je, že vám změří tlak, protože hypertenze je jeden z důležitých rizikových faktorů. Pacientům se také pravidelně vyšetřuje cholesterol, dobře dostupné je i EKG. Takže se daří identifikovat pacienty s rizikem kardiovaskulárního onemocnění. O těchto lidech se ví a jsou sledováni. Není to upozaděné, ale je pravda, že na prevenci srdečních chorob nejsou takové mediální kampaně jako na rakovinu prostaty nebo prsu. Tyto kampaně ale považuji za zbytečné. Spíše by se mělo každému říkat, že nemá kouřit.

A.cz: Ano, to se říká. Kouření je věčným strašákem.

Ano, pokud ale máte dobrý genetický základ stran těchto onemocnění a z vaší rodiny nikdo takovouto nemoc neměl, tak jste pravděpodobně narozeni na šťastné planetě. Potom by totiž dalo poměrně velkou práci to zkazit nezřízeným životem. Jestliže máte v rodině srdeční choroby, cukrovku, vysoký cholesterol, nadváhu, tak každý rizikový faktor, jako je kouření, to jen zhoršuje. Lidé by tak měli vědět, jak na tom jsou.

Jestliže jsou v rizikových skupinách, tak kouření to naprosto nepochybně zhoršuje. Pokud ale jste na tom geneticky dobře a nemáte žádné příznaky, tak to cigaretou až tak moc nezkazíte, což vám ale žádný doktor nahlas neřekne. Tím ale nemyslím lidi, kteří kouří jednu cigaretu za druhou, těm hrozí kromě kardiovaskulárních onemocnění také rakovina plic.

A.cz: Jací jsou Češi pacienti?

Situace je dnes jiná, než byla před 30 lety. Většina odpovědí tehdy byla: "Já to nechci slyšet, dám na vás, pane doktore." To se poněkud změnilo, většina lidí si dnes už najde na internetu, jakou mají nemoc, a dožadují se určitého typu léčby. Špatné je, když si to zjistí nesprávně, pak je velmi svízelné se domluvit. Existují ale i další lidé, kteří, když upozorníte, že by měli například přestat kouřit nebo se pokusit vyhnout dalším rizikům, řeknou: "Proč bych to dělal, když si platím zdravotní pojištění?" I s takovýmto postojem se setkáváme.

A.cz: Jak se podle vás bude vyvíjet medicína?

Medicína bude léčit čím dál více lidí, čím dál lépe a bude čím dál dražší. Vždycky budou nějaké medicínské postupy, které si nebude moci dovolit celá populace. Do budoucna čekáme na rozšíření transplantací, aby bylo možné transplantovat i jiné orgány než doposud. Bude existovat buněčná terapie, díky které se pak mohou lépe zvládat některá nádorová onemocnění, a také terapie na molekulární úrovni.

Na druhou stranu nám civilizace, které jsme součástí, nedělá tak úplně dobře. Existuje více chorob, které jsme dříve neznali. Ale je však otázka, zda se více vyskytují, nebo jsme je neuměli dříve diagnostikovat.

Je otázka, jestli žijeme o moc nezdravěji než před tisíci lety. Bylo zdravé, když lidé neměli žádnou ledničku a maso bylo napůl opečené?

A.cz: Proč myslíte, že by mělo být více nemocných?

Jeden můj kolega říká, že neexistují zdraví a nemocní, ale jen dobře a špatně vyšetření pacienti. To je samozřejmě přehnané, ale je pravda, že se zlepšující se diagnostikou budeme vídat více nemocných, než jsme zvyklí. Na druhou stranu se zlepšující se terapií budeme doufat, že nemoci budou trvat kratší dobu a budou lépe zvládnutelné.

Je také otázka, jestli žijeme o moc nezdravěji než před tisíci lety. Já nevím. Bylo zdravé, když lidé neměli žádnou ledničku a maso bylo napůl opečené, protože to bylo na klacku nad ohněm? Žijeme do jisté míry hygieničtěji, jestli to je ale lepší pro organismus, to se neví. Zejména díky rozvoji medicíny přežívají lidé, kteří by se před 50 lety nedožili deseti let věku, a tito geneticky zatížení lidé mají další děti. To, co se tu odehrává, je součást lidského vývoje a ten se asi nezastaví. Pokud někdo nezačne mačkat knoflíky bomb moc rychle po sobě.

Máte rádi Aktuálně.cz?

Máte rádi Aktuálně.cz?

Hlasujte pro nás v internetové anketě Křišťálová Lupa 2015 v kategorii Zpravodajství. Za každý Váš hlas děkujeme!

HLASOVAT MŮŽETE ZDE >>

A.cz: Zákroky v rámci intervenční radiologie nejsou jistě levnou záležitostí. Musíte ve své praxi řešit i etická dilemata?

Denně. Mám na starosti oddělení, které má určitý rozpočet. Vím jednoznačně, že jsou pacienti, kterým bychom mohli poskytnout o něco lepší diagnostické nebo terapeutické postupy, ty ale stojí takové peníze, které by potom chyběly jinde. V určitých oblastech si nemocnice nebo doktor musí hrát takříkajíc na pána boha a určovat, kdo tu léčbu může dostat a kdo už ne.

Na tom mě trápí, že z velké části už nejde o věc medicínskou, ale politickou. Mělo by být nahlas řečeno, že už na některé zákroky prostě nemáme finance. Zatím se ale nenašel žádný politik, který by řekl: Vážení spoluobčané, jestliže budete mít zadarmo všechny léky, tak nebude například na drahá cytostatika pro pacienty s onkologickým onemocněním.

Rozhodování o tom, kdy a komu léčbu poskytnout, je mnohdy svízelné. Každý normální lékař by chtěl svému pacientovi poskytnout co nejlepší léčbu, ale musí žít v limitech, které má. Nikdy nedostanou všichni optimální léčbu.

A.cz: Máte na mysli starší lidi?

To se tak konkrétně říci nedá. Představte si pacienta, který má při velmi nákladné léčbě tříprocentní šanci na uzdravení, a vy tou jeho léčbou vyplýtváte peníze na 20 pacientů, kteří mají třeba 80procentní šanci. A teď rozhodujte! Nikdy to ale takto jednoduše nestojí.

A.cz: V 80. letech jste odjel na tři roky na stáž do Kuvajtu. Jaké to tam bylo?

Nebyla to stáž, jel jsem pracovat a vyučovat na tamní lékařskou fakultu. Jinak tam bylo teplo, v létě až 50 stupňů Celsia. Teď na to ale vzpomínám jako na pionýrský tábor. Nebylo to jednoduché, ale viděl jsem věci, které už jen tak neuvidím.

A.cz: Vzpomenete si na nějaký zajímavý případ z té doby?

Zajímavé bylo, že se v islámském světě nepitvalo, pokud nebylo podezření na nějaký trestný čin. Důsledkem pak bylo, že neměli orgány k transplantaci. Někdy otec, který potřeboval ledvinu, ukázal na jedno ze svých dětí prstem a tomu ji odebrali. V devadesáti případech ze sta to byla dcera. V nejednom případě nečekaně pacient zjistil, že má příbuzného v Indii, tak si ho přivezl, aby mu dal orgán.

Měl jsem pocit, že cena lidského života je mnohem nižší než v Evropě. Je to ale možná pohled zvenku. Když jsem tam byl 14 dní, jel jsem v noci dělat katetrizaci u pacienta s bolestmi a zjistil jsem, že má podobnou trhlinu aorty, jakou měl nedávno spisovatel Michal Viewegh.

Tehdy ještě nebylo o moderních léčebných metodách ani ponětí a lékař z Egypta, který ho měl na starosti, řekl něco, co mě uzemnilo. "Diagnostiku máme, ale teď už je jedno, jak ho budeme léčit, protože jen Alláh rozhodne, jestli bude žít, nebo ne." Tenkrát se mi to nelíbilo, protože jsem byl mladý a hloupý, ale když jsem si přebral, jaké bylo postižení té aorty, tak měl ten lékař skoro pravdu.

A.cz: Nedávno jste byl společností CIRSE vyznamenán Zlatou medailí za celoživotní přínos oboru. Vážíte si ocenění?

Byl jsem u zrodu organizace, která pořádá každý rok svého druhu největší kongres intervenční radiologie na světě. Před čtyřmi lety jsem byl také v jejím čele na postu prezidenta. Tato organizace mě, když jsem skončil, odměnila medailí. Jako každý muž jsem dostatečně ješitný, takže mám radost, ale zůstávám nohama na zemi. Je to moc hezké, ale svět s tím nestojí a nepadá.

A.cz: Nepovažujete to za vrchol své kariéry?

Jsem velmi rád, že jsem takové uznání dostal, ale jestli je to vrchol kariéry, to opravdu nevím. Budu o tom přemýšlet.

A.cz: Na co byste se chtěl ve svém oboru do budoucna zaměřit?

Pokud mi nemocná záda dovolí, tak bych rád dělal stejné medicínské výkony, které mám rád a myslím, že je dělám dobře. Hlavním cílem je dělat dobrou medicínu a zůstat slušným člověkem. Když k tomu přibude medaile, je to fajn, ale není to cíl.

autor: Zuzana Mocková | 20. 10. 2014 8:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama