Když jste vyhrál mezinárodní soutěž mužské krásy, zvedlo to v českých, převážně bulvárních médiích poměrně velkou vlnu zájmu. Čekal jste to?
Mužské soutěže krásy nejsou v Česku moc populární, takže mě to samozřejmě překvapilo. Uvědomuju si ale, že ten zájem je hrozně vrtkavý. Kdybych tehdy nevyhrál, ale skončil třeba druhý, dnes by o mně nejspíše nikdo nevěděl. Pomohlo mi i to, že mě média začala přirovnávat k Taťáně Kuchařové, která stejně jako já vyhrála mezinárodní soutěž.
Do soutěže jste se dostal z českého Muže roku. Proč jste se tam původně rozhodl přihlásit?
Necelý rok jsem byl v modelingové agentuře, která mě oslovila, jestli bych nechtěl soutěž zkusit. Mám atletickou postavu, dobře vypadám, jsem pozitivní a společně s lidmi z agentury jsme se shodli, že když se to všechno spojí, mohl bych mít šanci na úspěch. A vyšlo to.
V Česku jste skončil druhý, přesto jste jel na soutěž Mister Global. Proč nereprezentoval Česko vítěz?
V mužských soutěžích krásy nevyhráváte byty nebo auta, které získávají missky. My vyhráváme účast na mezinárodní soutěž. Vítěz Jakub Kraus jel na Mister International, já vyhrál soutěž Mister Global, třetí Čech v pořadí Jan Vurm zase pojede na soutěž Man Of The Year. Takže to je taková naše odměna.
To pak trochu vypadá, že existuje po světě řada různých soutěží krásy. Jak se pozná, která je prestižní?
Co jsem se doslechl, tak právě Mister Global, kterou jsem vyhrál, je hodně prestižní. Ačkoliv je podobných soutěží hodně, tak má každá z nich nějaké specifikum. Například ta, kterou jsem vyhrál já, byla více zaměřena na řešení globálních problémů, inteligenci a charakter. Nebylo to jen o kráse.
Dobře, ale to zní jako klišé, které říkají vítězky české Miss, když tvrdí, že si je porota vybrala kvůli osobnosti, a ne kvůli krase.
Soutěž samozřejmě je o kráse, ale porotci hodnotí i mnoho dalších věcí, které třeba v televizi nejsou vidět. My jsme v Thajsku strávili čtrnáct dní, během kterých nás v podstatě pořád sledovali. Řešilo se, jak se oblékáme, jak vystupujeme, jestli jsme samostatní, nebo jak si poradíme v krizových situacích. Podle mě to nejsou plané řeči.
Čím jste tedy porotu zaujal?
Asi vším, když jsem vyhrál (smích). Myslím si, že jsem porotu oslovil tím, že jsem byl hodně bezproblémový. Byl jsem pozitivní, na nic jsem si nestěžoval, prostě jsem udělal, co chtěli, a vyplatilo se. Pokud bych měl říct svoji největší zbraň, byl by to úsměv.
Dočetl jsem se, že nemluvíte anglicky. Nebyl to problém? Těžko se totiž okouzluje, když vám porotci nerozumí.
Musel jsem si poradit. Dorozumíval jsem se rukama, nohama, prostě jakkoliv to šlo. Nakonec to možná bylo i plus, protože jsem celých 14 dní zvládl i bez lepší znalosti angličtiny, takže jsem si dokázal poradit se složitou situací. Jak se ukázalo, tak loňský vítěz z Vietnamu neuměl anglicky ani slovo, takže jsem na tom byl ještě dobře.
Ačkoliv říkáte, že to tak úplně není, podobné soutěže jsou vždy primárně o kráse. Nevadí vám povrchnost toho, že se volí "ten nejhezčí"?
Je to soutěž krásy, takže to do určité míry musí být povrchní. Samozřejmě to není jen o kráse, ale z osmdesáti procent to tak je.
Když jsem si prohlížel finalisty soutěže, všiml jsem si, že máte hodně věcí společných. Sestřih, lehké strniště a pořádné svaly. Myslíte si, že je to ideál krásy?
Asi ano, protože to odpovídá současným trendům. V Česku nechali to, jak vypadáme, dost na nás, takže jsme každý měl svého kadeřníka. Kvůli zahraniční soutěži jsem se již trochu přizpůsobil tomu zahraničnímu střihu.
Já to myslel spíše z toho pohledu, že se u žen považuje za ideál krásy blondýna, co má široký úsměv a míry 90 – 60 – 90.
Když jsem přijížděl na soutěž, tak se říkalo, že jsou velcí favorité Asiati. Jsou menší, mají ostřejší rysy, ale vyhrál Evropan, tak to asi není úplně pravda. Nemyslím si, že by tady byl nějaký ideál krásy, protože v soutěži "krasavců" jsme byli každý jiný.
Kam sám sebe řadíte? Jste spíše metrosexuál, lumbersexuál, nebo spornosexuál?
Primárně bych řekl, že jsem heterosexuál (smích). Ale samozřejmě o sebe pečuji asi poněkud více než obyčejní lidé, takže k té metrosexualitě nemám daleko. Zase to nepřeháním, takže se nějak zásadněji neupravuji, když jdu ven, ale jsem rád, když mi to sluší.
Spornosexuál se do určité míry vyznačuje i tím, že je velmi aktivní na sociálních sítích. Fotí se v posilovně, u zrcadla, prostě všude. Což je vidět i na vašem Instagramu.
Určitě takové fotografie mám, ale nebude jich mnoho. Samozřejmě jsem se párkrát vyfotil před zrcadlem nebo si udělal selfíčko z posilovny, ale nějak to nepřeháním. Navíc Instagram funguje i tak trochu jako portfolio pro váš životopis. Přes sociální sítě, ať už Instagram, nebo Facebook, mě oslovují různá média, klienti, takže je to do určité míry moje vizitka.
Slyšel jsem, že jste za vítězství v soutěži nedostal žádné peníze, je to pravda?
Je to stále v řešení. Soutěž probíhala v Thajsku a z toho, co jsem pochopil, tak mají Thajci na všechno čas. Ale zatím jsem skutečně nic nedostal.
Ve smlouvě prý máte napsáno, že nemůžete měnit svůj vzhled.
Je to dané tím, že bych pak zcela musel změnit portfolio. Agentura mě nabízí s nějakým vzhledem, kdybych ten vzhled změnil, tak bych byl pro focení úplně jiný člověk. Třeba kdybych si oholil hlavu, tak budu vypadat naprosto jinak a musel bych celé portfolio nafotit znovu, takže je to pravda.
Dočetl jsem se, že se kromě modelingu a studia živíte jako plavčík. Co vás na tom baví?
Je to pět let, co jsem se k tomu dostal, a byla to vlastně náhoda. Ve škole jsem měl hotovo, navíc jsem se chtěl odstěhovat od rodičů, a když přišla nabídka na práci plavčíka, neváhal jsem. Byla to pro mě dobrá příležitost osamostatnit se.
To je také trochu fešácká práce, tedy alespoň to tak vypadá v Pobřežní hlídce.
Je to pravda, ale na českém koupáku to rozhodně není jako u amerického pobřeží (smích).
