Sociologové: Žádná společnost blahobytu takovéhle výzvě nečelila, svět se hodně změní

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
Aktualizováno 8. 5. 2020 14:37
Nouzový stav v Česku stále trvá, každodenní život se ale pomalu vrací k normálu. Debatuje se o tom, co přijde po pandemii a jestli strach z viru vystřídají obavy z ekonomické krize. Sociologové Tereza Stöckelová a Stanislav Holubec z Akademie věd ČR se shodují, že pandemie přinutí lidi zamyslet se nad věcmi, které dlouho opomíjeli.
Šití roušek českou společnost stmelilo, myslí si socioložka Tereza Stöckelová.
Šití roušek českou společnost stmelilo, myslí si socioložka Tereza Stöckelová. | Foto: Jakub Plíhal

Jednou z nových otázek po pandemii je podle historika a sociologa Stanislava Holubce vědomí vlastní smrtelnosti, které společnost 20. století odsunula do pozadí.

"Postupně se tak prosadila představa, že smrt nám nehrozí. Smrt se stala tématem, na které se nemyslí a o kterém se nemluví. Není vyloučeno, že se tohle po pandemii změní," uvedl sociolog pro Aktuálně.cz s tím, že počty nakažených a mrtvých v důsledku onemocnění covid-19 nejsou tak obrovské jako například v případě španělské chřipky.

Holubec připomněl, že kromě španělské chřipky, které byl před více než sto lety věnován poměrně malý mediální prostor kvůli končící první světové válce, se lidé ve 20. století potýkali také například s masovým rozšířením tuberkulózy, která přinesla kampaně za lepší hygienu a zdravý životní styl.

"Boj proti tuberkulóze měl různé zajímavé aspekty. Jedním z nich bylo instalování plivátek na úřadech nebo ve školách, aby lidé neplivali po chodbách. Začaly vznikat také kampaně proti kouření, protože už tehdy se tvrdilo, že plíce ohroženého člověka může oslabit," uvedl.

"Žádná společnost v moderní době takovéhle výzvě nečelila"

Přestože evropská společnost tak má s pandemiemi podobnými té koronavirové zkušenosti, podle Holubce je letošní prožitek zcela jiný v tom, že lidé nikdy nežili v tak relativním blahobytu jako v současnosti. "Máme nějaký životní styl a není jasné, jak moc se naše životní úroveň po pandemii sníží. A právě v tom je současná krize nesrovnatelná. Žádná společnost blahobytu v moderní době takovéhle výzvě nečelila," řekl. Zdůraznil však, že v krizových dobách roste hodnota solidarity a vzájemné pomoci.

Socioložka Tereza Stöckelová podotýká, že jsme zažili zkušenost nové solidarity a spolupráce, která šla napříč společností. "Za poslední roky se hodně mluvilo o rozdělené české společnosti a řekla bych, že do ní pandemie zajímavým způsobem zasáhla. Nestali jsme se jakousi jednou bezešvou společností, máme nepochybně různé dispozice k tomu, koronaviru čelit, ať už zdravotně, nebo ekonomicky. Ale pandemie prošla napříč oním ustaveným dělením společnosti, což je skvělé," myslí si.

Česká společnost ji za těch pár týdnů velmi pozitivně překvapila. Jako konkrétní příklady uvedla zapojení vietnamské komunity nebo spolupráci napříč akademickou sférou, komerčním a občanským sektorem. Ke stmelení společnosti podle ní poněkud překvapivě přispěl také nedostatek ochranných pomůcek.

Díky šití roušek se lidé necítili tváří v tvář koronaviru bezmocně, byla to příležitost takřka pro každého zapojit se do aktivit proti šíření viru, a navíc se propojit s ostatními. "Efekt roušky včetně její domácí výroby je ze sociologického hlediska stejně důležitý jako z hlediska epidemiologického," myslí si.

Soběstačnost a opatrnost je namístě

Dalším zásadním zjištěním pro budoucnost je podle vědkyně a pedagožky Stöckelové nezbytnost soběstačnosti, jak v rámci domácnosti, tak regionu, státu a Evropy. "Samostatnost potřebujeme z ekologických a geopolitických důvodů. A bude velmi důležité, aby to byla rozrůzněná debata o tom, co je potřeba pokrýt evropskou soběstačností, národní soběstačností a co je možné pokrýt i regionálně," přemítá.

Stöckelová si myslí, že koronavirová krize přinutí některé lidi uvažovat také více o vlastní soběstačnosti. "Jistě to nepovede k tomu, že se všichni vrhneme do zemědělství. Ale myslím si, že minimálně několik měsíců budou lidé opatrnější," tvrdí. Dotkne se to podle ní i sdružování ve větších skupinách nebo cestování do zahraničí.

"Odhaduji, že část lidí se bude držet stranou větších shromáždění, i kdyby to vládní opatření dovolila. Poté, co jsme byli šest týdnů hodně uzavření, bude trvat minimálně pár týdnů, než se stabilizuje naše sebevědomí ve styku s druhými lidmi. Svým způsobem je to dobře, potřebujeme to," myslí si socioložka.

Ale dodává, že se najdou i lidé, kteří "v okamžiku, kdy to bude možné, půjdou na hokejový zápas nebo do velkého multikina". Ale nezanedbatelná část společnosti bude opatrnější," věří.

V případě cest do zahraničí podle ní sehraje velkou roli i ekonomická situace. To potvrzují také výzkumy veřejného mínění. Podle dubnového výzkumu agentury Behavio si pětina Čechů letošní dovolenou odpustí a ti, kteří na ni přece jenom vyrazí, stráví volno pravděpodobně v tuzemsku.

Češi nezapomněli na klima

Opatření týkající se zákazu vycestování do zahraničí však vědkyně, která se zabývá mimo jiné i sociologií medicíny, vnímala jako zbytečné. "Nebylo na místě ani epidemiologicky. Přišlo mi, že se jim (vládě) do toho spíš tak nějak připletlo. Asi bych to spíš řešila jasnější komunikací, jakému riziku se lidé vystavují v případě, že by vycestovali," říká.

Druhým dechem však dodává, že další opatření podle ní byla namístě vzhledem k rizikům a nejistotám, které pandemie přinesla. "Koronavirová krize není otázka individuálního zdraví, ale toho kolektivního. Neohrožuje nás všechny stejně, jsou zranitelnější skupiny lidí, pandemii ve všech jejích projevech a důsledcích lze opravdu zvládnout jen společně," připomíná.

Stöckelová si také pochvaluje, že i přes koronavirovou krizi a s ní očekávaný ekonomický propad lidé nezapomínají na důležitost klimatických změn a ochrany přírody.

"Potěšilo mě, když jsem viděla poslední výsledky výzkumu veřejného mínění, že i v době koronaviru jsou největší obavy pořád spojeny se suchem a klimatickými otázkami. A je to naprosto namístě," říká. Ze současné situace vzešla podle ní spousta "důležitých paralel, závěrů a opatření", která zlepší připravenost lidí na případnou další velkou virovou nákazu. 

Nebezpečí nástupu autoritativních režimů

To Stanislav Holubec si myslí, že v nejbližší době bude velkým dilematem, zda uvolnit ekonomiku a obětovat část lidských životů, nebo jestli poškodit ekonomiku. "Jedno i druhé je v rámci velkých dějinných událostí nebezpečné a oboje může vést k řetězci dalších katastrofických událostí," říká s tím, že ekonomický úpadek přináší riziko nástupu autoritativních režimů.

"A jakmile to přijde, zvyšuje se nebezpečí válečných konfliktů. To je řetězec událostí, kterému se musíme za každou cenu snažit vyhnout. Pokud vážíme na miskách vah ekonomiku a lidské životy, vždy je potřeba najít kompromis a nevíme, která cesta je správná," dodává.

Pandemie s sebou přinesla nejen strach o lidské zdraví, ale také o práci a životní úroveň. A podle Terezy Stöckelové koronavirová krize "do velké míry jenom zintenzivňuje nerovnosti, které tu byly předtím". Pro společnost je přitom důležitý co nejmenší dopad na ohrožené skupiny obyvatel.

"Aby se lidé významně ekonomicky nepropadli, je v zájmu nás všech, stejně jako bylo v zájmu všech zvládnout epidemiologickou stránku krize. Pokud je vysoká nezaměstnanost a spousta lidí žije v chudobě, roste extremismus a v takové společnosti se nežije nikomu dobře. Navíc je více zranitelná i vůči jiným typům hrozeb," shoduje se s Holubcem.

Přelomový historický mezník

Dokáže si tedy česká společnost udržet všechna pozitiva vzešlá z pandemie i přes hrozící ekonomickou krizí? Stöckelová je pozitivní a věří, že Češi budou o solidaritu a duch spolupráce pečovat.

"Jsem třeba zvědavá, jak na koronavirus zareagují umělci. Myslím si, že energie v kulturní sféře bude velká. Spousta lidí ji bude chtít přetavit do něčeho konkrétního. Kromě toho jde i o všechny nové kontakty, které se navázaly. Když s někým zažijete tři týdny několik desítek hodin v laboratoři, tak to hned tak nevyšumí," tvrdí socioložka.

Každá krize s sebou vždy přináší mnoho změn a inovací. Podle Stanislava Holubce by kromě posilování práce z domova mohla ta současná přinést i možné zrychlení vývoje léků. A přestože není zcela jasné, jak bude vypadat svět po koronaviru, podle historika a sociologa je pravděpodobné, že rok 2020 bude podobným dějinným mezníkem, jako byly roky 1989, 1968 nebo 1945.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 5 minutami

Český fyzik Křivánek získal prestižní Kavliho cenu

Fyzik českého původu Ondřej Křivánek se stal jedním z držitelů prestižní vědecké Kavliho ceny za rok 2020. Sedm laureátů oceněných za přínos v oblasti astrofyziky, nanověd a neurověd vyhlásila Norská akademie věd. Křivánek, který se věnuje transmisní elektronové mikroskopii, byl vyznamenán v oboru nanotechnologií.

"Kavliho cena v oblasti nanověd byla udělena čtyřem vědcům za vynález čoček s korekcí aberací (vad zobrazení) v elektronových mikroskopech, které umožnily vědcům na celém světě sledovat struktury a chemické složení materiálů ve třech rozměrech v bezprecedentně malých měřítkách," uvádí se v tiskovém prohlášení akademie.

Zdroj: ČTK
před 32 minutami

S růstem platů učitelů ministerstvo počítá i nadále, hlásí Plaga

Ministerstvo školství stále počítá s růstem platů učitelů v příštím roce o devět procent, jak se na tom loni domluvil ministr Robert Plaga (ANO) s ministryní financí Alenou Schillerovou (za ANO). Podle úřadu nadále platí závazek programového prohlášení vlády, podle kterého má být průměrný plat pedagogů v příštím roce kolem 47 000 korun. Údaje o průměrných platech ve školství za letošní první čtvrtletí zatím ministerstvo nemá. K dispozici budou asi na konci června. Loni brali pedagogové v průměru 40 111 korun.

"Závazek programového prohlášení vlády platí, a platný střednědobý výhled na rok 2021 tak navýšení platů pedagogických pracovníků o devět procent obsahuje, stejně tak jako navýšení platů nepedagogů," uvedla mluvčí ministerstva Aneta Lednová. Schillerová podle ní sdělí ministerstvu návrh příjmů a výdajů na rok 2021 do 15. srpna.

Zdroj: ČTK
Další zprávy