Architektura domu vznikla z úvah o oknech - nejen jako stavebním prvku, ale jako nástroji, který propojuje prostor s okolním světem. Dům se fyzicky i symbolicky otevřel, aby nechal krajinu vstoupit dovnitř a dal vyniknout právě oknům, jejich formě, funkci i atmosféře, kterou tvoří.
Jak říká architekt a zároveň autor návrhu Jakub Janošík, který ve firmě zastřešuje design: "Chtěli jsme vytvořit příjemné místo pro práci a zároveň prostor, kde ukážeme, co děláme. Kde naše produkty nejen uvidíte, ale zažijete. Každodenní kontakt s okolní přírodou se promítl i do našeho vnímání architektury - jako něčeho, co má být s krajinou v dialogu."
Showroom, laboratoř a spojení
Dům je plný různých typů oken a dveří - od subtilních až po experimentální řešení. Objevují se zde velkoformátové posuvné stěny, pivotové dveře, okna vznášející se v prostoru nebo třeba sedací okno, ze kterého lze přímo vstoupit do zahrady. Okna a dveře jsou obložena mosazí a dalšími netradičními materiály - a vše tu slouží nejen jako ukázka sortimentu, ale i jako hravé zkoumání hranic mezi interiérem a exteriérem.
Původní hala byla uzavřená, oddělená cestou a plotem. Dnes jako by se louka vlévala do domu. Betonová náruč - nový přístavek - se otevírá do krajiny a umožňuje, aby zaměstnanci vycházeli z kanceláří přímo do trávy, byť jsou v patře ve výšce pěti metrů. Hmota domu kombinuje dva objemy: starou sedlovou halu a novou horizontální strukturu, která přibližuje dům k zemi a zjemňuje jeho siluetu vůči okolí.
Z exteriéru působí tři strany domu jako strohý monument - tmavý, zdrženlivý, aby nerušil krajinu. Interiér je naopak bílý, čistý, plný světla a výhledů. Jako galerie pro krajinu.
Silná výpověď a respekt
Fasádu pokrývá černě natřený modřín s viditelnou kresbou dřeva, beton je probarvený do pískovcových tónů a litý po vrstvách. Interiér pak v sobě skrývá kombinaci běleného smrku, přírodního dubu, tmavě šedého betonu a lnu - tím tvůrci místa odkazují na valašskou stavební tradici.
Namísto bourání byl dům rekonstruován, čímž se výrazně snížila ekologická zátěž. Zateplení a nová okna přinesla nižší energetickou náročnost. V zimě interiér vyhřívá nízké slunce, v létě jej chrání hluboké stínění. Dům nevyžaduje klimatizaci, a pokud přece jen přijde horko, využívá se podlahové chlazení. Na střeše jsou pak solární panely, zapuštěné tak, že neruší siluetu stavby a splývají s tmavým obkladem.
Prázdný i plný zároveň
Interiér tvoří otevřený střed - jakési vnitřní náměstí, které propojuje kanceláře a zasedací místnosti po obvodu. Vše je navrženo s ohledem na klid, soustředění i inspiraci. Vybavení bylo vyrobeno na míru - od stolů po kuchyň - vyjma typových kusů.
Hlavním prvkem je světlo, prostor, rytmus a výhled - a vše, co přichází zvenčí, třeba jako světlo, tma a překvapení.
Umění, zahrada bez okras a síla
Tři umělecko-designérské vstupy přenášejí přírodu do kultury: Maxim Velčovský vytvořil dřevěné schodiště ve tvaru okolních kopců. Objekt je současně sochou i amfiteátrem, který zve k usednutí a výhledu skrze devítimetrové okno. Lukáš Musil (Musa) naplnil klidnější části domu sérií 15 obrazů, které technikou i výrazy zachycují dialog člověka a krajiny. Pigment prosakuje skrz plátno jako tlukot srdce Bílých Karpat. A Studio DECHEM navrhlo skleněné objekty - svítidla, vázy i výplně dveří - s živou strukturou. Každý kus je jiný, jako krajina sama.
A co okolní zahrada? Ta není stylizovaná, jde o přirozené pokračování krajiny. Rostou tu druhy běžné pro okolí a na přístavbě z betonu rostou nízké borovice a lesní jahody.
Spoj je manifestem o přístupu k architektuře, krajině, výrobě i práci. Ukazuje, že i staré průmyslové stavby mohou být přetvořeny s úctou, krásou a funkčností. A že okno není jen stavební otvor, ale způsob, jak pohlížet na svět.
