Jaký máte vztah k paranormálním jevům, záhadám, které zdánlivě nelze vysvětlit?
Macháček: Pokud se týkají přímo mě nebo mých blízkých, tak je to samozřejmě oříšek. Pokud ne, přenechávám je raději odborníkům.
Cina: Jak to myslíš s tím oříškem?
Macháček: Jsem-li sám paranormálním jevem, což nebývá tak neobvyklé, vyžaduje to pro moje žití jisté řešení. A to pak nepřeju ani svému úhlavnímu nepříteli.
Cina: Já si taky občas připadám paranormální nebo se přinejmenším párkrát za den v nějaké paranormální situaci ocitnu. Přece jenom už ale nejsem nejmladší, takže postupně začínám vidět smysl i ve věcech, u kterých jsem dřív nechápal, jak se mi můžou dít.
Macháček: Až budeš v mém věku, tak už ti to zase smysl dávat nebude.
Cina: Což bude za chvilku.
A co teorie o mimozemských civilizacích? Fascinovaly vás někdy? Seriál To se vysvětlí, soudruzi! začíná tajemnou smrtí chlapíka, který chodí do polí vyhlížet UFO.
Cina: Kruhy v obilí jsem nikdy hledat nevyrazil. Stačila mi knížka, ve které jsem si z pohodlí domova listoval, a za poltergeisty jsem si cestoval jenom ve své fantazii.
Macháček: Mě teorie o mimozemšťanech taky fascinovaly, ne že ne. Literatura umí být dost přesvědčivá. Zároveň se dá ale snadno prokouknout. Lidi, kteří v UFO věří, se tolik snaží přesvědčit zbytek světa, že mají pravdu, až jejich hypotézy začínají být podezřelé.
Najdou se i lidé, kteří v 21. století věří, že země je placatá, a chtějí doplout na konec světa, aby to dokázali. A není jich málo.
Macháček: Těm už se zase nedivím, protože zjevně patří do skupiny, která uvěří úplně všemu.
Cina: Doplout na konec světa podle mě chceme všichni.
Macháček: Já jsem tam byl.
Cina: Ale nespadnul jsi dolů.
Macháček: Ne, jenom jsem se odrazil a pak jsem se probudil.
V seriálu To se vysvětlí, soudruzi! hrajete dvojici vědců z Ústavu paranormálních jevů. Jiří Macháček dostal roli Davida Zajíce - normalizací unaveného cynika, který je přesvědčený, že každá záhada má racionální příčinu. Jan Cina naopak ztvárnil nováčka Vojtu Beka - idealistu, který v nadpřirozeno skutečně věří. Odpovídají postavy vašim povahám, anebo vám režiséři Matěj Chlupáček a Michal Samir dali herecké protiúkoly?
Cina: Idealismus máme s Vojtou Bekem myslím společný. Líbí se mi, že chce prostřednictvím vědy opravdu pomoct světu. Přijde mi jako dobrý člověk. Na rozdíl od něj ale zdaleka nedisponuju takovými vědeckými vědomostmi. Zatímco Vojta Bek ví všechno, já buď nevím nic, anebo to přinejmenším popletu. Moje paměť řadu věcí vytěsňuje. Proto se mi taky spousta lidí nezdráhá sdělovat velká tajemství. Ví, že je nikomu nevyzradím, protože skoro všechno zapomenu. Někdy mě štve, že si nezapamatuju ani věci, které bych chtěl.
Macháček: Pro mě postava Davida Zajíce taky nebyla žádným hereckým protiúkolem. Myslím, že kdybychom se spolu setkali, měli bychom si co říct.
Mohli byste si povídat třeba o satanistických odkazech v imperialistické hudbě, které David Zajíc v seriálu naoko zkoumá. Pouštěl jste si například někdy Stairway to Heaven od Led Zeppelin pozpátku, abyste zjistil, jestli tam kapela skutečně vzývá ďábla?
Macháček: Ne, nikdy jsem po tom nepátral, ale vím, že se to říkalo, a ani bych se nedivil, kdyby to byla pravda. Teď jsem si nicméně vzpomněl, že zrovna dočítám zajímavou knížku. Jmenuje se Vnímavá zeleň a mluví se v ní o tom, že rostliny mají inteligenci jiného druhu, kterou my lidé nejsme schopní vnímat. Nevím, proč se mi to vybavilo. Vlastně na tom ani nevidím nic paranormálního, ta kniha je ostatně spíš vědecká, možná až filozofická.
Cina: Hádám, že se ti to vybavilo proto, že David Zajíc má velmi vyvinutou emoční inteligenci. Proto dovede rozklíčovat i věci, které se na první pohled tváří paranormálně a přitom mají jasné vysvětlení.
Macháček: Ať už jsem to řekl, proč jsem to řekl, berte to jako odpověď na vaši otázku.
Když už je řeč o inteligenci rostlin, vnímáte teď kytky při zalévání jinak než dřív?
Macháček: Dá se říct, že ano. Znova si kytky, které mám doma, prohlížím a osahávám.
Honzo, vaše postava se v seriálu snaží vyvinout takzvaný pravdomet - stroj, který by jí umožnil číst lidské myšlenky. Lákalo by vás takovou superschopnost ovládat?
Cina: Přátelé, já si myslím, že tuhle superschopnost máme všichni a ani k ní nepotřebujeme helmičky, kterými Vojta Bek monitoruje mozkovou aktivitu. Ty jsou navíc dost nepraktické. Kdo by je chtěl s sebou pořád tahat? Věřím, že když trochu vypneme hlavu a zapojíme naopak srdce, dokážeme pravdu vycítit. Jenom mají někteří z nás tuhle dovednost zanesenou nebo ji nejsou zvyklí používat.
Macháček: V tom s tebou souhlasím, i když si podle mě čtení myšlenek pleteš s empatií.
Cina: To není empatie. Myšlenky a emoce jsou přece dvě různé věci. Často si můžeme myslet, že se máme skvěle, a přitom se cítíme blbě.
Macháček: Když jsme spolu ovšem při natáčení sdíleli karavánek, říkal jsem si, co asi Honzovi udělá větší radost. Šampaňské, nebo hrouda hulení? A ty jsi zase přišel s rostlinkou v květináčku nebo s voňavým dřívkem. To všechno byly dobře přečtené myšlenky, ke kterým jsme žádný pravdomet nepotřebovali.
Cina: To máš pravdu. Oba jsme přemýšleli, jak ještě posílit, že je nám spolu dobře, a každý k tomu přistoupil po svém.
Macháček: Jiná otázka je, jak se mít dobře s někým, u koho bych vůbec nečekal, že s ním budu muset sdílet časoprostor.
V seriálu pracujete nejen s pravdometem, ale taky s dalšími bizarními rekvizitami - třeba s uchotroubou, což jsou obří uši, které mají zesilovat intenzitu okolních zvuků. Které z těch hraček vás bavily nejvíc?
Macháček: Uchotrouba zrovna není jenom hračka. V ústavu, kterým je náš seriál inspirován, ji opravdu používali. Naši rekvizitáři ji podle dobových fotek vyrobili dost věrně, přestože nebyla úplně funkční.
Cina: Mě se hodně líbily ochranné obleky, ve kterých se objeví pracovníci našeho ústavu, jimž říkáme junovci. V jednom díle pátrají v rybníce a mají na sobě takové bílé skafandříky, aby se nenamočili a hlavně aby nebyli zasaženi radioaktivním zářením. Hrají je Michal Kern a Tomáš Kobr, a když jsem je v tom viděl, smál jsem se pak třeba ještě měsíc v kuse. Taky mě bavilo, když jsme se v jiném díle všichni převlékli do trampského, abychom splynuli s táborníky v osadě, kde jsme vyšetřovali.
Ve druhém díle vaše dvojice vyšetřuje vraždu břichomluvce, ze které je nejprve podezřelá jeho vlastní loutka jménem Eliáš. Režisér Michal Samir na tiskovce přiznal, že se jí docela bál, a proto jí pak radši nechal nasadit masku Hannibala Lectera. Měli jste z ní taky trochu nahnáno?
Macháček: Protože jsme dospělí lidé, víme, že filmová rekvizita nemůže být člověku sama o sobě nebezpečná.
Cina: Ledaže by se na nás rekvizitáři naštvali, dali loutce nějakou temnou energii a použili ji jako voodoo.
Macháček: Na rozdíl od režiséra jsme se loutky nebáli. Na vysvětlenou je ovšem třeba říct, že Majk Samir je velice citlivý člověk. Čím větší je svým vzrůstem, tím křehčí je uvnitř.
Scenáristé Miro Šifra, Lucie Vaňková a Marie Stará se při vymýšlení seriálu To se vysvětlí, soudruzi! inspirovali Psychoenergetickou laboratoří, která vznikla koncem 70. let při Českém vysokém učení technickém a Vysoké škole chemicko-technologické. Překvapilo vás, že experimentální pracoviště podobné Ústavu paranormálních jevů za normalizace opravdu existovalo?
Macháček: Já jsem o něm věděl. V době jeho zrodu jsem chodil na gympl a tuším, že se ke mně ta informace donesla z jednoho vtipu Vladimíra Jiránka. Říkalo se, že se tam vědci společně z kolegy ze Sovětského svazu snažili přijít na kloub přenosu myšlenek a taky se zabývali proutkařením. Hned mi bylo jasné, že svá bádání chtějí využít pro mírové účely.
Cina: Já jsem o ústavu netušil, dokud přede mnou nepřistál scénář seriálu.
Macháček: Protože jsi v době jeho existence nebyl ani dítětem
Tvůrci se netají tím, že by rádi navázali na seriály jako Arabela, Návštěvníci nebo Létající Čestmír, které kombinovaly rodinnou komedii s prvky sci-fi. Máte tuhle dnes už trochu zapomenutou tradici české kinematografie taky v oblibě?
Macháček: Ačkoli všechny tyhle seriály a především Návštěvníky miluju, jsem dalek myšlence, že bychom na ně měli navazovat. Když se totiž dopředu řekne, že by se nějaké dílo mělo podobat jinému dílu, dochází zpravidla k nedorozuměním. Každý divák pak k němu dopředu přistupuje s nějakým očekáváním a nakonec třeba bývá zklamaný. Proto všechny vybízím, aby se na To se vysvětlí, soudruzi! dívali jako na původní věc.
Cina: Přesto bych si dovolil doplnit, že má náš seriál v kontextu současné české kinematografie k tvorbě Václava Vorlíčka, Miloše Macourka a dalších asi nejblíž. Soudruzi jsou dobovka, zároveň pracují s nadsázkou a taky stojí na principech detektivek, které mají Češi v posledních desetiletích tolik rádi. Touhle žánrovou kombinací jsou myslím jedineční.
Seriál To se vysvětlí, soudruzi! je zároveň jedním z prvních, které vyprávějí vtipným, odlehčeným tónem o době normalizace. Leoš Noha v něm dokonce hraje pohádkovou postavu hodného estébáka. Nastal už podle vás správný čas, abychom si z totalitního bezčasí začali dělat legraci?
Macháček: Myslím, že vždycky bylo a bude načase, abychom se s humorem dívali na úplně cokoli. Humor je totiž často jediná možná cesta, jak přežít. To, že si v našem seriálu děláme legraci z doby normalizace a z estébáků, může být samozřejmě pro někoho překvapením. Stejně tak ale mohlo diváky kdysi překvapit, když se v nějakém filmu stal komickou postavou třeba Hitler.
To mi připomnělo stylizovanou válečnou komedii Králíček Jojo, ve které si malý árijský chlapec povídá se svým imaginárním kamarádem Adolfem Hitlerem.
Cina: Já si zase vybavuju film Producenti, ve kterém se v jednom divadle na Broadwayi snaží vymyslet muzikál, a tak dlouho se jim nedaří na nic přijít, až zinscenují muzikál s Hitlerem v hlavní roli. Hitler je tam dokonce gay, a když vstoupí na jeviště, aby zazpíval song, je to jedna z nejkomičtějších scén, kterou jsem kdy viděl.
Macháček: Teď jsem si uvědomil, že když jsme s Davidem Ondříčkem psali scénář k filmu Jedna ruka netleská, vymysleli jsme si zase komickou postavu, která se jako Hitler personifikuje. A kdybychom se v historii kinematografie vydali ještě hlouběji, Chaplinův Diktátor je koneckonců taky satirou na nacisty a Hitlera.
Cina: Extrémy podle mě k zesměšnění přímo vybízí.
Macháček: V Soudruzích máme jenom namísto Hitlera dvojici estébáků. Dívat se na ně z trochu jiného úhlu, než jsme zvyklí, bylo na seriálu právě tím dráždivým a novým.
Cina: Humor ale v Soudruzích pořád vychází z absurdity systému. Rozhodně nechceme říct, že by estébáci byli ve skutečnosti fajn lidi.
Macháček: Náš pohled na estébáky myslím dobře vystihuje větička, kterou si do scénáře doplnil Leoš Noha: "Všichni se na nás dívají, jako by StB byla nějaká hrůzostrašná organizace. Když pořádáme dětský den, tak nikdo nepřijde a já tam skáču v pytli sám."
Vojta Bek v seriálu bojuje s kuriózní zdravotní potíží. Trpí alergií na politiku a kdykoli je o ní řeč, udělá se mu na těle vyrážka. Taky jste někdy na politiku takhle alergičtí?
Macháček: Já jsem na ni byl alergický v době, kdy se nedalo nic změnit, kdy ani volby nebyly volbami. Pokud je na ni ale někdo alergický dneska, poradil bych mu, ať ji jde radši rovnou dělat.
Cina: Já jsem alergický jenom na postoje některých lidí, kteří v politice jsou. Na politiku jako takovou ale alergický nejsem a souhlasím, že pokud se její současný vývoj někomu nelíbí, měl by do ní ideálně sám vstoupit. Případně o politice aspoň mluvit se svou babičkou nebo se sousedem, pokusit se druhého pochopit a taky mu vysvětlit svůj vlastní názor.
Jirko, postava Davida Zajíce v To se vysvětlí, soudruzi! je vaší vůbec první seriálovou rolí. Změnil jste díky ní na seriály názor?
Macháček: Názor jsem změnil, ale nejen díky Soudruhům. Posledních deset patnáct let si všímám, jak se kvalita seriálů začíná pomalu vyrovnávat celovečerním filmům, a leckdy je dokonce předčí.
Takže nevylučujete, že si v budoucnu zahrajete v dalším seriálu?
Macháček: Dost o tom pochybuju, ale nevylučuju to.
A co kdybyste oba dostali příležitost zahrát si znovu společně? Přivítali byste ji, anebo už máte po svém soužití v karavánku jeden druhého dost?
Macháček: Nebráním se žádnému návrhu.
Cina: Ani já ne. Myslím, že máme jeden druhého naopak málo. Jak se zpívá v jednom hitu, málo tě mám.
