Jak těžké je z pozice středoškolských studentů jednat s ministerstvem a úřady?
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Důležité je nejednat jen na základě emocí nebo dojmů, což je ve školství celkem problém, viz třeba jednání o kariérním řádu. My se snažíme své argumenty opírat o relevantní data, sledujeme například, co říkají mezinárodní výzkumy, které se dají použít na české prostředí. Tento náš přístup myslím hodně oceňují úředníci z ministerstva i média.
Setkáváte se někdy s reakcí "Holčičko, chlapečku, nejdřív dostudujte a pak se můžeme bavit!"?
Ano, párkrát se nám to už stalo, a to i třeba při jednání s některými poslanci ze školského výboru. Mnozí nás berou, ale někteří s námi jednají tak jako: "Jestli chcete, tak se můžeme společně vyfotit, ale pak už mám na starosti důležitější věci."
Co takovému přístupu říkáte?
Myslím, že je to chyba. Protože středoškoláků jsou statisíce a také budou brzy volit a budou spoluvytvářet naši společnost. Ignorovat frustraci, která v této skupině je, není dobře.
Lenka Štěpánová
Předsedkyně České středoškolské unie Lenka Štěpánová studuje na pražském Gymnáziu Jana Nerudy. Těžiště jejích zájmů leží ve vzdělávání a pedagogice. Vzdělávání je podle ní klíč ke zdravé a silné občanské společnosti. S demagogem se prý ráda pohádá i popere. 10 let ostatně dělala judo, 3 roky trénovala děti. Po maturitě se plánuje ucházet o studium bakalářských oborů education studies na univerzitách ve Velké Británii.
Zdroj: stredoskolskaunie.cz
Když jste nedávno získali ocenění Gratias Tibi pro dobrovolníky v kategorii středních škol, pochválila vás bývalá předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová, že nebojujete proti něčemu, ale za něco. Snažíte se tedy o tento konstruktivní přístup?
Ano, nám se nelíbí, jak momentálně naše školy fungují a jakým způsobem nás učí, ale zároveň přicházíme s celým balíkem navrhovaných řešení, jak docílit požadované změny.
Požadujete změnu. Kde by se mělo začít?
My vždycky říkáme, že základ je zvýšení platu učitelů na nějakou důstojnou úroveň. Bez tohoto prvního kroku se těžko budou dělat nějaké zásadní změny. Za vůbec nejdůležitější ale považujeme žákovské samosprávy, které dnes nemají žádnou oporu v zákoně, a tudíž mají velmi slabý hlas. Školní parlamenty vedení školy spíše ignorují, takže pak to vede k tomu, že mnohdy rezignují na nějaké návrhy, protože předpokládají, že výsledek by byl stejně negativní.
O zvýšení platů se mluví už přes dvacet let a stále se nic zásadního nestalo.
Ano, ale zato máme zjištěno, že to je jedno ze základních témat každých voleb. No ale po volbách…
Váš požadavek zní zdánlivě prostě - neučit na školách jako ve 20. století, když je za okny 21. století. Zaspaly tedy školy dobu?
Ten přístup je skutečně velmi zastaralý. V době, kdy je množství informací na dosah jedním kliknutím, je nesmysl učit se nazpaměť sešit nebo učebnici. Výuka postrádá kreativitu, pestrost. To chceme změnit. A také chceme, aby škola více naslouchala studentům a jejich návrhům.
Říká se, že škola připravuje žáky na život. Vy naopak říkáte, že se výuka s životem zcela míjí. Můžete to objasnit?
K životu potřebuji sociální a komunikační dovednosti a ty se naučím jedině ze zkušeností - prací ve skupinách, komunikací v kolektivu, argumentací, obhajováním vlastního názoru. Tohle všechno v současné výuce postrádám.
A lepší se to alespoň?
No, existují ostrůvky pozitivní deviace, ale pořád je na čem pracovat.
Ve svých požadavcích zmiňujete, že by učitel měl být spíše průvodcem po vzdělávání, ne lektorem, jenž do vás nalévá znalosti. Můžete mi popsat, co by tedy měl podle vás učitel dělat?
Ve školách, které právě zamrzly ve 20. století, potkáme před tabulí učitele typu Igor Hnízdo, který stojí před tabulí a vykládá. Učitel-průvodce posune člověka někam dál, než byl. Cílem nejsou jedničky na papíře, ale tento osobnostní posun. Jsme svědky vzdělávání pro vzdělávání, jediným výsledkem je maturitní vysvědčení a to je chyba.
Mezi dalšími vašimi požadavky je individuální přístup ve výuce. Je to podle vás možné ve třídě s 25 žáky?
Myslím, že ano. Klíčem je dobře motivovaný učitel a jeho komunikační a strategické schopnosti.
Nezdá se vám vlastně paradoxní, že si lepší střední školství vydupávají sami studenti, když toho nebyli dospělí schopni?
Nepřijde mi to paradoxní, ale je třeba dosáhnout nějakého společenského konsensu, který tady momentálně chybí. Většina rodičů je pořád spokojena s tím, jak školy vypadají. Říkají, že když oni chodili do podobné školy, tak dopadli dobře a teď tu jsou, vzdělaní a mají děti a ty chodí do školy, takže proč něco měnit? Jenže mladá generace to vidí v jiných souvislostech a cítí, že nazrál čas na změnu.
