Mořské řasy se starají až o polovinu celkové produkce kyslíku na Zemi a obsahují mnoho minerálních látek jako například jod, vápník, železo či hořčík. Kromě využití v potravinářství, ať už jako přímé suroviny, či k výrobě želatiny či alginátu (výrobku užívaného například při výrobě papíru i textilií), nachází uplatnění také ve výrobě hnojiv a biopaliva.
Některé totiž dokážou vyprodukovat vysoké množství olejů zpracovatelných na palivo. Úplně první let na čistém biopalivu z řasy se uskutečnil před sedmi lety během berlínské akce International Aerospace Exhibition. Do výzkumu řas a technologií výroby paliva z nich se zapojili výrobci leteckých motorů Rolls Royce, Exxon Mobile nebo Shell.
Řasy zažívají podle Olgy Šolcové z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR svůj průmyslový boom zhruba v posledních deseti letech, kdy dochází k velkému nárůstu jejich umělého pěstování.
České řasy ve vesmíru
První otevřený systém pro pěstování mikrořas v Československu byl vybudován již v 50. letech 20. století, a to v botanické zahradě Slovenské akademie věd v Košicích. Vědci tehdy sledovali faktory ovlivňující produktivitu řas.
V roce 1963 se biotechnologové zaměřující na řasy přestěhovali do Opatovického mlýna nedaleko Třeboně, kde je zkoumali podrobně a později společně s místními veterináři, lékaři a lékárníky vyvinuli a patentovali několik léčebných preparátů ze sladkovodní řasy chlorelly.
Mezi nejdůležitější milníky třeboňských výzkumníků patří vyslání chlorelly do vesmíru v rámci programu Interkosmos v roce 1978. Při experimentu testoval jediný československý kosmonaut Vladimír Remek růst řasy ve stavu beztíže, aby se případně dala využít pro produkci kyslíku i jako zdroj potravy pro kosmonauty při dlouhých pobytech ve vesmíru. Testy dopadly úspěšně a potvrdily, že chlorella roste stejně ve stavu beztíže jako na Zemi.
Dnes stojí v Třeboni Centrum řasových biotechnologií ALGATECH, kde se vyvíjí mimo jiné nové postupy zpracování řasové biomasy pro výrobu potravinových doplňků či krmiv.
Fasáda, křeslo i lampy z řasy
To v Hamburku zase od roku 2013 stojí první budova na světě poháněná řasami. BIQ (Bio Intelligent Quollient) je pětipodlažní pasivní budova se dvěma typy fasády. Na slunečné straně jsou deskové panely, ve které se řasy pěstují. Ty jsou využívány k produkci energie, mohou kontrolovat světlo a poskytovat stín. Teplo, které řada nespotřebuje, vytváří energetický zdroj podobně jako solární jednotka.
Řasy však mohou sloužit také jako materiál pro užitkové věci, což dokazují dánští návrháři Jonas Edvard a Nikolaj Steenfatt. Ze sušené biomasy a alginátů z mořské chaluhy fucus vytvořili křeslo a lampy.
"Poté, co lidé zjistí, že jsou vyrobeny z řasy, jsou nadšení, že něco, co je považováno za páchnoucí a nepoužitelné, se dá použít k vytvoření udržitelného nábytku," uvedl Edvard pro server Dezeen. A dodal, že lidé si často mysleli, že do produktů přidali navíc lepidlo. "Ale je to jenom řasa a papír," vysvětlil designér. Na nápad přišli během svých návštěv pláže, kdy si všimli, že suché řasy jsou velmi silné a odolné.
Řasy obsahují vysoký podíl soli, což funguje jako přírodní konzervant a zároveň zajišťuje nehořlavost materiálu. Kromě toho může být židle i lampa rozložena a znovu zpracována nebo použita jako přírodní hnojivo, protože obsahuje velké množství dusíku, jodu, hořčíku a vápníku.
Potisk textilu řasou
Využitím řas v designu se zabývají také berlínské návrhářky textilu tvořící pod jménem Blond and Bieber's. Zakladatelky Essi Johanna Glombová a Rasa Weberová vyrobily analogovou tiskárnu textilu, která vyrábí vlastní barvivo s využitím různých druhů řas.
"Obrovský potenciál mikrořas je již dávno předmětem výzkumu v přírodních vědách. Zatímco umělecká a tvůrčí hodnota tohoto zdroje je neprozkoumaným územím," citoval autorky Dezeen.
Různé druhy řas obsahují přirozené modré, zelené, hnědé a červené pigmentové tóny. Ty mohou být extrahovány při zahřátí a destilaci, kdy se mění na přírodní barviva. Potisky jsou však citlivé na světlo a čím déle jsou vystaveny slunečnímu svitu, tak mění barvy. Autorky se svým nápadem vyhrály v roce 2014 cenu na Designovém festivalu v polské Lodži.
Olej z řas může podle výzkumníků z Akademie věd ČR v některých případech simulovat také plast. Na kalifornské univerzitě byl před dvěma lety z řasových olejů vyroben polyuretan a ten následně využit při tvorbě surfového prkna. Podle místních surfařů je takové poddajné prkno vhodné hlavně pro začátečníky.
A až se jednou lidé rozhodnou přestěhovat na Mars, i tam je budou řasy doprovázet. NASA ve speciální laboratoři Mars Room, simulující prostředí na sousední planetě, testuje sinice i řasy, které by mohly na Marsu produkovat dostatek kyslíku pro své budoucí potenciální obyvatele.
