Lékařka žijící v Praze má rodiče ve svém rodném městě na Moravě. Oba jsou v důchodovém věku a trpí celou řadou onemocnění. Přesto chodí každé ráno na nákup. "Otec trpí lehkou obezitou, má vysoký tlak a v minulosti prodělal operaci nádorových onemocnění. Problém je, že nevydrží doma, je zvyklý ráno chodit na nákup a pokračuje s tím, i když momentálně spadá do rizikové skupiny," vysvětluje zdravotnice.
Lidí, kteří si v době karantény nedokážou odpustit své každodenní návyky a zlozvyky, jsou v Česku statisíce. Kromě důchodců, kteří jsou na nákupy zvyklí chodit každý den, mají s opatřením problémy třeba kuřáci, ale i sportovci. Fyzická aktivita sice může zlepšit kondici, psychickou pohodu a zkrátit čas strávený doma, není to teď činnost vhodná do města.
Lidé, kteří se riziku sami vystavují, si své chování uvědomují, často si aktivity nedokážou jednoduše odpustit. Naopak, závislosti jsou rychlou úlevou ve stresové situaci, a je tedy pravděpodobné, že k nim bude společnost ještě víc sklouzávat.
Tendence k závislostem jsou v izolaci silnější, říká psychoterapeut
Rozdíl mezi rituálem, který je v zásadě dobrým prostředkem, jak v karanténě nezešílet, a závislostí, jež jedinci znepříjemňuje život, je podle psychiatra a psychoterapeuta Tomáše Rektora v sebekontrole.
"Pokud si člověk rád čistí zuby několikrát denně, nemusí být závislý na čištění zubů. Otázkou je, jestli si je dokáže nevyčistit." Závislost se ukazuje hlavně v časech, kdy je člověk nucen se bez "drogy" obejít. Taková situace nastává například onemocněním, životní změnou, vnějšími vlivy anebo izolací.
V Česku se patologie nejčastěji vztahuje k nakupování, sociálním sítím, mobilům, běhání či jiné neúměrné fyzické aktivitě, alkoholu anebo kouření. Pokud člověk nemůže své nutkání uspokojit, nastupuje stres, podrážděnost a deprese. Protože koronavirová krize přináší stres sama o sobě, hledají lidé rychlou úlevu. Ke svým závislostem se vrací bez výčitek i s vědomím, že závislost je dlouhodobě ničí.
"Pacienty, kteří mají problém s nakupováním, nezastavilo zavření obchodních řetězců. Nakupují teď přes internet, i když se dlouhodobě léčí. Výmluvou je pro ně současná nestandardní situace. Podobně jsou na tom lidé, co jsou závislí na sociálních sítích, ti na nich teď pravděpodobně tráví ještě víc času. Pokud měli dříve výčitky svědomí z toho, že jsou pořád na mobilu, věřte mi, že je teď nemají, protože je přece pořád co číst a o čem se bavit," říká psychiatr a terapeut.
Hrozí, že ve společnosti nastane hněv
Uzavřené hranice, zákaz cestování, zavřené obchody a kavárny snáší lidé zatím celkem dobře. Podle Tomáše Rektora je ale pravděpodobné, že bude hůř. Lidé si situaci ještě nezačali uvědomovat, říká.
"Lidská psychika funguje tak, že ze začátku vynaloží spoustu energie, aby nebezpečí ignorovala. Člověk začne reagovat opačným způsobem, stane se hyperaktivním. V prvním týdnu všichni nadšeně šili roušky, nakupovali, snažili se zabezpečit sebe a své rodiny. Teď už někteří začínají padat do deprese, jiní ještě pokračují v tom prvotním rauši."
Podle chování na sociálních sítích se lidé začali soustředit na věci, které dříve nestíhali. Uklidili si v bytě, roztřídili oblečení, začali se učit portugalsky anebo hrát na ukulele. Až prvotní nadšení skončí, nastane další fáze, která přinese nudu, deprese, úzkosti či apatie. Podle Rektora hrozí, že i ti, co se zatím drží zpátky, začnou vyhledávat alkohol a s tím může růst i počet obětí domácího násilí.
"Očekáváme, že psychika lidí se bude zhoršovat. Lidé, kteří měli v minulosti tendenci řešit stres alkoholem, teď začnou pít důkladně. V obchodech mizí z regálů nejen toaletní papír a těstoviny, ale také lahve s alkoholem. Pokud lidi od pití dříve držela práce a zodpovědnost, teď už k sebekontrole často nemají důvod," říká odborník.
Člověk, který se chce závislostí a psychické nepohody vyvarovat, by měl podle psychologa začít přemýšlet, jak udržet rituály ve vnějším světě. Kritérii ke zdravému chování je sebepéče a fyzická aktivita.
"Z mnoha názorů virologů se dá usoudit, že se mimořádné stavy mohou v budoucnu opakovat. Jsme teď v něčem, co brzy může být norma. Udržet si aktivity, kterými neohrozím sebe ani ostatní, se zdá být klíčové. Bojím se, že bez nich ve společnosti vypukne hněv," uzavírá psychoterapeut Tomáš Rektor.
