Dřevěné skříně s kabely. Tak vypadal rozhlasový pravěk v ČSR

1/46 Přehled fotografií
Rozhlasem prošly stovky osobností. Herci velkých jmen zde namluvili tisíce dramatizací próz i divadelních her. Karel Höger, 30. léta.
Valentin Šindler jako Stréček Matěj Křópal z Břochovan.
Václav Šindler jako Jozéfek Melhoba.
Státní cenu za překlad letos dostal Antonín Přidal.
Tady to všechno začalo. 18. května 1923 začalo první rozhlasové studio ve skautském stanu ve Kbelích vysílat pravidelně každý den pro veřejnost. Pro potřeby rozhlasového vysílání byla kbelská stanice využívána od května 1923 až do února 1925.
Pravidelné rozhlasové vysílání se datuje od 18. května 1923. Tehdy se v pražských Kbelích ze stanu, zapůjčeného od skautů, vysílalo hodinu na dlouhé vlně. Součástí vysílání bylo krátké ohlášení a koncert. Československo se tak stalo jednou z prvních evropskou zemí, kde vzniklo pravidelné vysílání. První pokusy o vysílání na území Československa však spadají již do roku 1919. Během prvního výročí vzniku Československa byl odvysílán první rozhlasový pořad z vojenské vysílací stanice na Petříně.
Rozhlasový autobus značky Tatra z roku 1935.
Píše se rok 1930 a staví se paláce Radiojurnalu. Na snímku montáž ocelové kostry.
Budova rozhlasu v roce 1933.
První záznamový materiál, který pražský Radiojournal kolem roku 1930 začal používat, byly voskové kotouče. Ty vzápětí nahradily želatinové kotouče a ty pak vystřídaly hliníkové.
Paralelně s existencí mechanických záznamů zvuku začal rozvoj magnetických médií. Prvním přístrojem založeným na magnetickém principu, jenž našel v pražském Radiojournalu uplatnění od roku 1935, kdy byl dovezen z Anglie, byl tzv. blattnerfon. Jak upozorňuje web Českého rozhlasu, jednalo se o největší přístroj pro záznam zvuku, jaký byl kdy v historii Československého rozhlasu používán. Blattnerfon. Na 20 minut záznamu bylo potřeba navinout na hliníkový kotouč 3 km pásu. Takže záznam tohoto pořadu pak vážil 15 kg...
Další z klenotů archivu Českého rozhlasu: První československý prezident T. G. Masaryk promluvil v roce 1932 k americkým posluchačům.
Před mikrofonem Čs. rozhlasu stanula i slavná dvojice Voskovec a Werich, 30 . léta.
Vlasta Burian, rok 1935: vtipná přednáška na téma "Rádio aneb Jak přijímat a poslouchat rozhlas": "Vážení posluchači, vážené posluchačky, vážená posluchačata..."
Herec Václav Vydra, 1936
Historií Československého a Českého rozhlasu prochází jeho nedílná součást - rozhlasový orchestr - zde ten pražský v roce 1940.
Rozhlasový orchestr měl velký věhlas. Jeho dlouholetým dirigentem (1929-1945) byl Otakar Jeremiáš (vpravp), hudební skladatel a pozdější šéf opery Národního divadla. Vlevo ještě slavnější persona, Josef Suk, český skladatel, houslista a pedagog, žák a zeť Antonína Dvořáka.
Hudební archiv v roce 1941. Co je to oproti dnešku. Dnes se v archivu rozhlasu nachází na 80 tisíc hodin zvukových záznamů a 25 milionů stran písemných materiálů.
Vhcod do rozhlasu, 1941: "Victoria. Německo vítězí na všech frontách - pro Evropu". Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byl Československý rozhlas sloučen s německým protektorátním vysíláním do skupiny Sendegruppe Böhmen und Mähren. Tak jako československý film, tak i rozhlas nyní podléhal pod německé ministerstvo propagandy vedené Josephem Goebbelsem. Ten považoval rozhlas za nejúčinnější formu propagandy.
Pražské povstání začalo spontánně po rozhlasovém vys ílání o pomoc 5. května 1945. "Všichni do Českého rozhlasu! Jsou zde stříleni čeští lidé! Přijďte co nejdříve! Přijďte nám na pomoc! (...) Voláme všechny Čechy! Přijďte nám ihned na pomoc! Esesáci zde vraždí české lidi!"
Přízemí rozhlasu po zásahu pumy shozené z letadla Messerschmitt.
Před budovou po výbuchu torpéda (1945).
"Jsme s vámi. Buďcte všichni s námi. Hájíme Prahu, Prahu uhájíme. Praha je, Praha zůstane svobodná!" (Barikády před budovou rozhlasu.)
Ćeští občané přivolaní rozhlasem staví barikády před jeho budovou na Vinohradské třídě. Pražské povstání 1945 je v plném proudu.
Poslouchání rozhlasu je dodnes nesmazatelně spjato také s poslechem klíčových sportovních bitev. Tím, čím jsou dnes v Čedském rozhlase Aleš Procházka nebo v České televizi (a chvíli i v rozhlase) Robert Záruba, tím byl od 40. let Josef Laufer (neplést se stejnojmenným normalizačním zpěvákem). Sportovní reportér Josef Laufer je ale nejslavnější ze všech, byl totiž průkopníkem tohoto oboru.
A další slavný sportovní komentátor - Slovák Štefan Mašlonka (posluchačům přibližuje utkání na MS v hokeji 1947).
"Spějeme s Gottwaldem k socialismu. Socialisticky vyzdobená budova rozhlasu v roce 1949.
Jan Werich a Jiřina Šejbalová natáčejí pořad Zadáno pro dobrou náladu, 60. léta.
A opět rozhlas v centru historického dění. Boje s ruskými okupanty před budovou rozhlasu si vyžádaly asi 15 obětí. "Občané svými těly chtějí zabránit obsazení rozhlas. Z prostoru Václavského náměstí k nám utíkají další stovky lidí. Horní část Vinohradské třídy je už plná tanků okupačních vojsk. (...) Zatím okupační vojska nemají přístup k rozhlasu, ale nevíme, jak ještě dlouho se udrží tato situace," hlásila redaktorka rozhlasu.
Hořící barikády před Československým rozhlasem během okupace v srpnu 1968.
Období normalizace v Československém rozhlasu. Určitým "symbolem" byl nekonečný seriál "Jak se máte, Vondrovi?" Vysílal se od roku 1975 až do roku 1989. Rodinu z názvu seriálu hráli až do roku 1989 Karel Urbánek (Karel Vondra), Jiřina Švorcová (Milena Vondrová), Slávka Hozová (dcera Jana) a Marek Eben (syn Mirek). Později je doplnilo mnoho dalších postav. Příhody jedné obyčejné socialistické rodiny se vysílaly každý týden a jejich stopáž se pohybovala kolem půl hodiny. (Na snímku J. Švorcová a K. Urbánek při natáčení jednoho z mnoha dílů.)
Na rozhlas Čechoslováci nezapomněli ani během listopadové revoluce 1989. Před budovou Československého rozhlasu na Vinohradech se konala 21. listopadu. demonstrace
Po sametové revoluci došlo i k revoluci v programové skladbě rozhlasu. Legendárním pořadem, bez nějž si statisíce Čechů nedokázali zejména v 1. polovině 90. let představit neděli po obědě, byly Hovory z Lán. Vysílaly se od března 1990 do roku 1998. Neděli co neděli se z rádií linula píseň V+W "Nashledanou v lepších časech", znělka pořadu, ve kterém prezident Václav Havel každou neděli komentoval aktuální dění. V letech 1998-2000 nahradily Hovory Rozhovory v Lánech, vysílané v sobotu jendou za měsíc.(24.7.1998; zleva V. Ježek, J. Pehe, R. Tamchyna, prezident V. Havel)