Když povečeříme, Lukáš hraje na kytaru a já se ho ptám, jestli nechtěl někdy nahrát album. "Jo, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Asi to není moje priorita," vystihuje pro mě svou odpovědí jakousi životní filozofii, kterou začínám v lese cítit čím dál intenzivněji - to, že všechno je vlastně jedno.
