Na terapii do lesa. Pobyt mezi stromy zlepší náladu a posílí imunitu, říká terapeut

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
17. 4. 2020 11:31
Mezi korunami stromů prosvítá slunce, ve vzduchu voní jehličí a zemina. Kolem dokola je slyšet ptačí zpěv a šustění větru. Les je nejen fascinující místo, kam lidé chodí na procházky nebo sportovat, ale také prostředek pomáhající najít ztracenou rovnováhu. S terapeutickými účinky lesa přišli před více než 30 lety japonští výzkumníci a poslední dobou se dostává i do služeb českých psychoterapeutů.
Adam Táborský při psychoterapeutickém dialogu v lese.
Adam Táborský při psychoterapeutickém dialogu v lese. | Foto: Archiv Terapie v lese

Už dvě hodiny týdně strávené v přírodě stačí na to, aby se lidé uklidnili a načerpali energii, tvrdí výzkumy. V Japonsku se lesní terapii říká šinrin-joku a v překladu znamená lesní koupel.

Tento psychoterapeutický přístup se postupně rozšiřuje také v Česku a jeden z projektů, který jej propaguje, se nazývá Terapie v lese. Stojí za ním osmičlenný tým mladých psychologů a psychoterapeutů z různých koutů republiky, základnu však mají především v Praze a v Brně.

Svoje klienty při procházkách lesem doprovází a nabízí jim tak jinou formu běžné psychoterapie. "Jedná se o kombinaci přístupů. Spojujeme japonské pojetí lesní koupele, chůzi, která sama o sobě podporuje kreativitu, všímavost (mindfulness) a terapeutický dialog," popisuje Adam Táborský, psycholog a terapeut, jeden ze zakladatelů projektu.

Společně s dalšími kolegy chtějí přimět lidi, aby vyměnili pobyt mezi čtyřmi stěnami za čas strávený v lese. "Snažíme se destigmatizovat terapii s tím, že si nejdete sednout k nějakém doktorovi do ordinace," říká.

"Lidi můžou mít celou řadu problémů, tím, že na sebe nechají působit les, se dozvědí něco o sobě a uvolní se. Navíc terapie v lese trvá déle než běžných 50 minut, je to třeba tři a více hodin, což může být náročnější, ale můžeme se tak věnovat i více tématům," vysvětluje Táborský.

Adam Táborský vystudoval psychologii v Brně, psychoterapeutický výcvik absolvoval v Českém institutu PCA.
Adam Táborský vystudoval psychologii v Brně, psychoterapeutický výcvik absolvoval v Českém institutu PCA. | Foto: Archiv Terapie v lese

V programu nechybí ani pravidelné pauzy na svačinu. I ta může podle psychologa pomoci k vybudování vztahu mezi terapeutem a klientem. "To, že jdeme spolu a dáváme si svačinu, posiluje terapeutovu autenticitu, dojem, že ten druhý je ,jenom člověk´ a není nějaká vzdálená autorita. Lidé se sobě dokážou víc otevřít," tvrdí.

Pozitivní účinky pobytu v lese trvají až měsíc

Pobyt v přírodě zvyšuje počet takzvaných NK buněk (neboli přirozených zabíječů). Ty se podílejí na obraně proti virovým, bakteriálním a parazitárním infekcím a pomáhají tak s imunitou. Pozitivní účinky pobytu v lese podle některých výzkumníků trvají až měsíc.

Adam Táborský a jeho kolegové, vystudovaní psychologové a školení psychoterapeuti, se o lesní terapii dozvěděli z literatury a absolvovali několik speciálních školení na téma terapeutických účinků přírody. Metoda vychází mimo jiné z japonského myšlení šinrin-joku, které vzniklo v 80. letech.

"Snažili se nalákat lidi na to, aby chodili do lesa, a na základě toho začali výzkumníci účinky lesa zkoumat. Přišli na to, že procházky lesem snižují stres, snižují tlak, zlepšují pozornost a tak dále. V Japonsku dnes lesní koupele dokonce doktoři předepisují jako lék. V USA nebo v Británii zase doktoři lidem předepisují, aby chodili do přírody. Třeba na Shetlandech (skotské souostroví, pozn. red.) lékaři dávají pacientům mapy, aby mohli v přírodě pozorovat ptáky," popisuje Táborský, který vystudoval psychologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a podstoupil taktéž psychoterapeutický výcvik na Českém institutu PCA.

Již Jung chodil s pacienty po zahradách psychiatrie

Chození do přírody je podle Adama Táborského s psychoterapií spojeno již od dob Freuda a Junga. "Již Jung se s některými svými pacienty procházel po zahradách psychiatrické kliniky," tvrdí.

Přírodní park obklopuje také například Psychiatrickou nemocnici Bohnice v Praze. Ve Fakultní nemocnice Brno je zase k dispozici terapeutická zahrada. Ta pomáhá při léčbě pacientů nejen tím, že se podílejí na zahradnických pracích, ale i tím, že se pacienti v takzvané post-akutní fázi mohou samostatně pohybovat ve vyhrazeném prostoru zahrady.

"Čas strávený aktivitami v zahradě má vliv na emoční prožívání pacientů, jejich náladu a zaměření pozornosti, což souvisí se zaměstnáváním rukou (aktivitou) a činností s přírodními látkami - především hlínou. Pacienti mohou nacházet paralelu jevů, odehrávajících se běžně v přírodě, a dávat je do souvislosti s vlastním životem," popisují zástupci nemocnice na oficiálních stránkách.

"Příroda a chůze je takový prostředník, největší devízou tohoto přístupu je totiž komplexnost," říká Táborský o jimi nabízených procházkách lesem s doprovodem.

Terapie v lese podle něj může sloužit i jako impulz k tomu, aby lidé začali s klasickou psychoterapií. "Nebo si vytvoří návyk chodit na procházky a pak v nich může pokračovat sám nebo třeba s dětmi. Samozřejmě je to úplně jiné pro lidi, co bydlí v Praze, a pro ty, co žijí na Vysočině v malé vesnici," dodává.

Vitamin D i prospěšné bakterie a anionty

Pobyt v lese má podle terapeutů hned několika pozitivních efektů. Patří mezi ně vitamin D ze slunce, pohyb a také působení prospěšných bakterií, aniontů a unikátních chemických sloučenin.

"Například výzkum v Rakousku ukázal, že děti, které trávily týden v lese, neměly dva měsíce astma. Děti, které byly v lese a zároveň chodily k vodopádu, neměly projevy astmatu čtyři měsíce. Ve městě je takových vodních aniontů mnohem méně, v lese několikanásobně více. Hlavní jsou ale také chemické sloučeniny v lese, které mají léčivý účinek. Nasáváme je do sebe a uklidňují nás," tvrdí Táborský.

Dodává také, že lidé jsou v lese daleko ochotnější odložit mobily stranou a soustředit se na daný okamžik.

Terapie v lese je velmi rozšířená především v Japonsku.
Terapie v lese je velmi rozšířená především v Japonsku. | Foto: Archiv Terapie v lese

Na rozdíl od zmiňovaného Japonska či Spojených států však podle psychoterapeuta předpisování pobytu v lese zatím v Česku zcela běžné není. "Japonci mají nejvyšší naději dožití, na druhou stranu mají vysoké procento úmrtí z přepracování. Je třeba mít na paměti, že pracují třeba 14 nebo 16 hodin denně, pak jedou na víkendový relaxační pobyt, kde se houpou v hamace a chodí po lese, a pak se zase vrátí do své celotýdenní pracovní rutiny. Na druhou stranu jsou dál v přístupu k přírodě," myslí si Táborský.

V USA zase je podle něj mnohem víc běžné, že skoro každý má svého psychoterapeuta, zatímco v Česku je to častokrát ještě spojeno s určitým stigmatem.

Někteří klienti s námi chodí pravidelně

Psychoterapeutičtí průvodci lesem se vždy řídí přáním klientů. Pokud chtějí raději chodit po vyznačených stezkách, vyhoví mu stejně, jako pokud preferují bloumání mezi stromy.

"Jsme vybavení GPSkama i telefony a české lesy nejsou žádná džungle, aby nás něco sežralo, takže jsou vždycky všichni v bezpečí. Pokud jdeme se starším člověkem, zvolíme pomalejší tempo, pokud jdeme s někým mladším, co žene, tempo taky přizpůsobíme. Navíc samotná trasa i rychlost se můžou stát předmětem povídání," říká terapeut.

S terapií v lese začali loni v létě, kdy ji nabídli několika prvním zájemcům, naplno se jejich projekt rozjel těsně před vypuknutím pandemie koronaviru v Evropě. "Měli jsme nižší desítky klientů a někteří s námi chodí opětovně," přesvědčuje Táborský.

Kromě toho se zaměřují také na teambuildingové aktivity či programy pro děti. "V dnešní době jsou děti neustále obklopeny a zaměstnány nekonečným množstvím podnětů města. Klid přírody nabízí možnost se od těchto podnětů vzdálit a vnímat pouze samy sebe, přirozené zvuky, vůně a taktilní vjemy. Takové prostředí dovoluje větší všímavost k sobě samému - dovednost, kterou děti mají, ale v dnešní době nemají prostor ji rozvíjet," tvrdí zakladatelé projektu.

Lidé budou mít po karanténě deficit procházek do přírody

Místa pro lesní terapii psychologové vybírají podle přání a možností zájemců. Nejčastěji se však vypravují na místa do hodiny od Prahy, třeba na Berounsko, Kokořínsko, Křivoklátsko, do Voděradských bučin, ale taky třeba do Brd.

Cena za tříhodinovou psychoterapeutickou výpravu do lesa se pohybuje okolo 2000 korun. Běžné hodinové terapeutické sezení přitom vyjde na 600 až 1500 korun. Některé pojišťovny psychoterapii hradí, problémem jsou však dlouhé čekací lhůty. O zařazení lesní terapie mezi služby hrazené pojišťovnami se snaží i Adam Táborský a jeho kolegové.

"Je to trochu komplikované. Mají vymezeny speciální fondy aktivity podporující zdraví, do kterých jsme se zatím nedostali, a navíc teď v době koronaviru je všechno složitější," vysvětluje.

Právě pandemie zamávala také s psychikou mnoha lidí. Obávají se o zdraví a život svých blízkých či práci a kromě toho se musí vyrovnávat se sociální izolací karantény. Podle Táborského se tak dá očekávat, že psychické potíže mezi lidmi ještě narostou. Vyzdvihuje však množství podpůrných prostředků a organizací krizové intervence, kde působí také on a jeho kolegové.

A přestože právě lesy a parky jsou momentálně jedny z mála míst, kam lidé mohou na procházku, psychoterapeut si myslí, že největší boom útěků do přírody teprve přijde. "Čas chození do přírody teprve přijde. Potom, co se všechno uvolní, budou lidé chodit do lesa více."

Jestli je vám těžko, nečekejte s pomocí, říká psycholog:

Někdo v krizi začne být tvořivý, někdo se stane koncentrátem sebe sama, lidé s tendencí k úzkostem padají do paniky. Linka Anténa poskytne pomoc. | Video: DVTV, Emma Smetana
 

Právě se děje

Aktualizováno před 16 minutami

Běloruská běžkyně Cimanouská dorazila do polského azylu

Letadlo s běloruskou atletkou Kryscinou Cimanouskou, která po konfliktu s vedením výpravy své země opustila olympiádu v Tokiu, přistálo ve středu večer na varšavském letišti. Informovaly o tom agentury Reuters a AFP. Sportovkyně dostala polské humanitární vízum poté, co se z olympijských her odmítla vrátit do vlasti kvůli obavám o svou bezpečnost. Atletka letěla z Tokia pod ochranou polské diplomacie nejprve do Vídně, kde po několika hodinách nastoupila do letadla mířícího do polské metropole.

Původně se předpokládalo, že olympionička poletí z Tokia přímo do Varšavy, na poslední chvíli ale plány změnila a nejprve zamířila do rakouského hlavního města. "Jak jsme opakovaně naznačovali, podrobnosti ohledně jejího letu nebudeme zveřejňovat," řekl ve středu agentuře Reuters náměstek polského ministerstva zahraničí Marcin Przydacz.

Atletka let změnila poté, co se na veřejnost dostal itinerář její cesty, napsal už dříve Reuters s odvoláním na polský vládní zdroj. Podle něj panovaly obavy kvůli květnovému incidentu, kdy běloruské úřady přinutily přistát v Minsku letoun mířící z Atén do Vilniusu, na jehož palubě cestoval běloruský opoziční novinář Raman Pratasevič, jehož pak zatkla běloruská policie. Květnový incident v této souvislosti zmínil v rozhovoru pro televizi TVN24 i šéf exilové organizace Běloruský dům ve Varšavě Ales Zarembjuk.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 31 minutami

V ulicích Bejrútu se rok po výbuchu sešly tisíce Libanonců. Žádají potrestání viníků

Tisíce Libanonců se ve středu shromáždily poblíž bejrútského přístavu, aby si připomněli první výročí mohutné exploze, která si vyžádala životy více než 200 lidí, tisíce dalších zranila a zdevastovala rozsáhlé části města. Mnozí přitom volali po spravedlnosti. V přístavu před rokem vybuchlo velké množství roky špatně uskladněného dusičnanu amonného. Žádní vysoce postavení činitelé ale dosud nebyli postaveni před soud, což vedlo k četným protestům. Demonstrace se uskutečnila také u libanonského parlamentu. Bezpečnostní složky tam dav podle agentury Reuters rozháněly pomocí vodního děla a slzného plynu, zraněno tam bylo osm lidí.

Výbuch v bejrútském přístavu byl jednou z nejsilnějších nejaderných explozí, která byla kdy zaznamenána. Otřesy byly cítit až na více než 240 kilometrů vzdáleném Kypru. Vyšetřování nicméně postupuje pomalu, řada žádostí o odebrání imunity vysoce postaveným politikům a bývalým činitelům byla zamítnuta. Všichni lidé, které chtěli libanonští vyšetřovatelé vyslechnout, jakékoliv pochybení odmítli.

"Nezapomene a nikdy jim neodpustíme. Pokud je nebudou schopni postavit před spravedlnost, uděláme to sami vlastníma rukama," řekla Hijám Bikaíová. Byla oblečená v černém a držela fotografii svého syna Ahmada, který zemřel, když na jeho auto při explozi spadla zeď. Na velkém transparentu na budově u přístavu stálo: "Rukojmí vražedného státu".

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve středu v Paříži na mezinárodní konferenci k prvnímu výročí výbuchu v Bejrútu přislíbil Libanonu finanční i hmotnou pomoc, včetně vakcín proti covidu-19. Řekl také, že libanonští lídři dluží svým občanům pravdu a kritizoval libanonské vládnoucí elity za neschopnost řešit ekonomickou krizi, která je označována za nejhorší od občanské války z let 1975 až 1990. Paříž se zavázala blízkovýchodní zemi poskytnout dalších 100 milionů eur (2,5 miliardy korun), které půjdou přímo "místní populaci", a 500 000 dávek vakcíny proti covidu-19.

Zdroj: ČTK
Další zprávy