Architekti připravili krásný projekt, ale nepočítali s jejich finančním limitem. Cena rekonstrukce nakonec přesáhla jejich strop o sto dvacet procent. Cítili se zrazeni. Firma, která měla dělat střechu, na jaře řekla, že na ně kašle. Další firma dělala chyby. Od dubna do října žili pod plachtami, pak přišly bleskové povodně – sto čtyřicet milimetrů vody za hodinu. Od kolejí se valila řeka, která o dvacet metrů minula dům. Honza celou noc běhal po půdě a vylíval kýble. Kdyby voda natekla do stěn, dům by se rozpustil – vápenná omítka zvenku, hliněná zevnitř a mezi tím volně ložené kameny.
Kamarádi je ale zachránili, dali dohromady lidi a v listopadu stavbu dokončili. Celé martyrium trvalo půl roku a dům už je stál víc než tři novostavby. Ale když Honza přemýšlí o tom, na co by si vzpomněl před smrtí, je hrdý, že zachránili místo, které bylo opuštěné a zapomenuté.
Foto: Ukázka z knihy Na okraji domov můj autorů Lukáše Pumpra a Petra Poláka, kterou letos v říjnu vydalo nakladatelství Labyrint. / Se souhlasem k užití
