Negrelliho viadukt, druhý nejstarší most v Praze, byl budován v letech 1846 až 1849 podle projektu inženýra Aloise Negrelliho - průkopníka železničních staveb, který mimo jiné vypracoval plán pro výstavbu Suezského průplavu. Ačkoliv se viadukt stal mimořádným technickým dílem, po dlouhá desetiletí byl vnímán spíše jako dopravní překážka.
"Celé jsme to tu vyčistili, protože tady se prodávaly drogy, byly tady odpadky a parkovala tu auta," řekla o začátcích přeměny mostu architektka Yvette Vašourková v rozhovoru pro Český rozhlas.
Spolu s kolegou Igorem Kovačevičem z ateliéru CCEA MOBA začali pořádat akce, které testovaly, co vše by prostor pod viaduktem mohl nabídnout. Od výstavního happeningu Trať galerií až po letní pouliční festival Léto pod viaduktem. Cílem bylo jediné - ukázat, že tyto architektonické skvosty nemusejí být jen stínem minulosti, ale i živou součástí současného města.
Za pilotní prostor odpovídá Trade Centre Praha (TCP) a Technická správa komunikací (TSK), která se chopila stavební stránky.
Zasklený oblouk jako nová klubovna
Výsledkem těchto snah je například zasklení oblouku č. 36 nedaleko ulice Sokolovská. Prostor byl otevřen koncem roku 2024 a nabízí moderní, plně vybavené zázemí: kuchyňku, toalety, stoly a židle, vytápění i větrání. A navíc má i svého kustoda - jeho pracovní stůl je v patře nad sociálním blokem, který stojí uprostřed prostoru.
Vašourková prostor navrhla s respektem k historii i současnosti. Černé kovové rámy prosklení vytvářejí elegantní kontrast k pískovcovým kvádrům viaduktu. Oblouk slouží jako zasedací místnost, kulturní prostor, dočasné pracoviště nebo třeba taneční parket. Město ho dokonce pronajímá veřejnosti.
A úspěch na sebe nenechal dlouho čekat: projekt byl nominován na prestižní cenu Nový evropský Bauhaus - mezi šest finalistů se dostal z celkem 700 přihlášených iniciativ. Výsledky budou oznámeny 30. září 2025.
Vizuální identita
V březnu roku 2024 byla také vybrána vizuální identita projektu Viadukt Karlín. Ze 78 návrhů vybrala odborná komise návrh grafického designéra Jana Slabihoudka. Jeho typograficky laděný koncept vycházející z tvaru viaduktových oblouků zaujal svou propracovaností a variabilitou využití.
"Zaujala mě myšlenka nového využití historicky významného prostoru a s ohledem na to jsem se snažil vytvořit komplexní identitu, která bude tyto aktivity pro široké spektrum lidí po vizuální stránce efektivně podporovat," uvedl Slabihoudek.
Od jednoho k padesáti?
Oblouk 36 je však pouhým začátkem. Architekti chtějí využít čtyřicet až padesát dalších oblouků a přeměnit je na kavárny, bistra, ateliéry nebo zázemí pro kreativní profese. Proto probíhají jednání s městem i s Národním památkovým ústavem, který zatím souhlasil s využitím šesti oblouků. Viadukt je totiž národní kulturní památkou.
Autoři projektu věří, že postupný zkušební provoz přinese jasné odpovědi, jak moc prostory viaduktu využít. A zatím to vypadá slibně.
Z místa, které "komplikuje dopravu", se může stát inspirativní městské prostředí, kde se potkává historie, kultura i komunita. Ať už půjde o další kavárny, kreativní ateliéry, nebo třeba jen příjemná místa k posezení.
