Divadelník Jiří Havelka se ve svém třetím filmu, který tento čtvrtek začnou promítat kina, odklání od estetiky předchozích dvou. Konverzačním debutem Vlastníci z roku 2019 se výrazně zapsal coby autor odhodlaný oživit komediální žánr a promlouvat svou specifickou optikou na pomezí skutečnosti a absurdna také o vážných věcech.
Havelka tehdy uzavřel pestrou společnost lidí k jednomu stolu a na půdorysu domovní schůzce, respektive nekonečné hádky o výstavbě výtahu, dlouze brnkal na nervy divákům i postavám. Jakkoli tato hra na rozklížené lidské nástroje občas až moc skřípala falešnými divadelními tóny, které na plátně nefungovaly, snaha spojit tragikomedii s fraškou za všudypřítomného jiskření poničených rozvodů elektřiny v domě rozhodně patřila k odvážnějším zdejším pokusům o autorskou mainstreamovou komedii.
Druhý pokus vytvořit dusno s hromadou postav uzavřených v jediném prostoru už Havelkovi hrubě nevyšel. Předloňská Mimořádná událost se opět inspirovala skutečností, znovu chtěla spojit absurdní hříčku s výpovědí o společnosti a dnešku. Bohužel rozkolísaný tón oscilující někde mezi jízlivostí Věry Chytilové a jarmareční lidovostí Zdeňka Trošky se povážlivě převážil na tu špatnou stranu.
Novinka Zahradníkův rok má s těmito počiny jeden společný jmenovatel. Znovu se pokouší přetavit skutečný případ v absurdní žánrovou hříčku. Změnil se však půdorys.
Místo rozsáhlého kolektivu je tu dvojice takřka stoických postav, místo nekonečných debat převládá ticho. Havelka do hlavních rolí obsadil Oldřicha Kaisera s jeho skutečnou partnerkou, filmově debutující hudebnicí Dášou Vokatou. Sledujeme mlčenlivé rituály dlouholeté dvojice, ať už jde o zahradnické práce, či posezení nad pečínkou. V takových situacích snímek táhne kupředu samotné charisma dobře vybraných protagonistů.
Havelka opět pracuje s repetitivností, jenže tentokrát si vybral hrdinu, který celou dobu nepromluví. Jeho "výřečnější" partnerka pronese sotva několik vět. A tak si své musí oddrmolit Štěpán Kozub v roli zaměstnance soukromé agentury, jenž dostal za úkol znepříjemňovat dvojici hrdinů život v jejich dlouholetém obydlí. Případně Michal Isteník pravidelně přijíždějící s nabídkou na prodej domu, která se nedá odmítnout.
Jde zprvu o zábavný střet ziskuchtivých jedinců se zarputilým solitérem rozhodnutým stůj co stůj zůstat na místě s urputností přírody, o niž se celý život stará. Dílo ale pozvolná ztrácí razanci. Když se režisér nemůže opřít o konverzační výměny, ještě více vychází najevo, že nemá takový cit pro načasování filmových scén, jakým oplývá na divadle.
Už ve Vlastnících si Jiří Havelka k navození "filmovosti" pomáhal třeba ultrazpomalenými stylizovanými záběry, které však z celku spíše vyčnívaly. Nyní - jak lze odvodit už z názvu - dílo rámuje předčítáním ze stejnojmenné prózy Karla Čapka. Svérázný koncept působí místy roztomile, když filmem zní lehce archaické věty typu: "Zahrádky je možno zakládati několikerým způsobem; nejlepší je ten, že se na to vezme zahradník."
Jenže Čapkova jemná ironie se brzy vyčerpá a jako celek vychází tento pokus dát jedné reálné kauze nadčasový přesah spíše rozpačitě.
Havelka se nicméně po přešlapu jménem Mimořádná událost vrací s lepším snímkem. Nevypráví už o neshodách v kolektivu, ale střetu jedince se systémem.
Zahradníkův rok stojí na výkonu Oldřicha Kaisera a do jisté míry dovede být působivý jako mlčenlivé, byť lehce banální gesto vzdoru.
Do jisté míry polemizuje s běžným žánrovým vyprávěním. Zatímco komika mnohdy sází na jistotu, ve druhé půlce filmaři navnazují diváky na očekávání věcí příštích, situace graduje, chvilkami až do temné atmosféry s thrillerovými prvky.
Přesto zůstáváme u typické české nadsázky, jakkoli tu jde nejen o pozemky, ale v závěru také o život.
Zahradníkův rok se však nikdy úplně nezbaví divadelních návyků. Postrádá tempo a jen stěží to lze omluvit konceptem či záměrem, snahou nejít po srsti. K navození absurdní či paranoidní atmosféry je třeba být přesný, obzvlášť když tvůrce chce do svého filmového jazyka vpašovat takřka sto let staré literární koncepty.
Film
Zahradníkův rok
Scénář a režie: Jiří Havelka
Donart Film, v kinech od 18. července.
