Praha - Ve věku šestaosmdesáti let podlehl v úterý ráno v Praze dlouhodobé těžké nemoci básník, překladatel a esejista Jan Vladislav, jedna z velkých postav české vzdělanosti a literatury a držitel mnoha cen a vyznamenání včetně Státní ceny za překlad i francouzského Řádu umění a literatury.
Vladislav (vl. Jménem Ladislav Bambásek) se narodil v Hlohovci na Slovensku v české rodině poštovního úředníka, bývalého legionáře. Roku 1939 odešel s rodinou do Čech a o tři později složil maturitu na gymnáziu v Poličce.
Jako maturant pomáhal v místní knihovně a nacházel tu zálibu v cizojazyčných svazcích. První knihou, již přečetl celou v v originálu, bylo Göethovo Utrpení mladého Werthera. Pak pokračoval s Petrarkovými sonety - a to vše ve věku 17 let, upozorňuje internetová wikipedie.
Nakonec překládal ze sedmi jazyků: angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, rumunštiny, ruštiny a ukrajinštiny, s výpomocí odborníků také z čínštiny a japonštiny.
Nejprve vydal dvě knížky vlastní poezie a první výbor ze Shakespearových Sonetů; po únoru 1948 byl z politických důvodů z univerzity vyloučen a většina nákladu jeho třetí básnické knihy Hořící člověk skončila v stoupě.
Poté mohl v literatuře působit už jen pouze jako překladatel, případně autor knih pro mládež. Překládal a předmluvami nebo doslovy doprovázel renesenční, klasickou, moderní i lidovou poezii.
Jeho původní poezie zůstávala v rukopisech. V roce 1968 se podílel na vzniku Kruhu nezávislých spisovatelů a mohl ukončit studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy doktorátem z filozofie.
V období normalizace byl znovu zbaven možnosti publikovat. Založil samizdatovou edici Kvart, kde vyšlo přes 120 titulů, mezi nimi i několika svazků jeho vlastních básní, esejí a kritik.
Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1981 byl donucen k exilu do Francie, kde žil v Sevres u Paříže a vedl na Vysoké škole sociálních věd seminář o neoficiální kultuře v zemích za železnou oponou. Sám byl doma i v exilu jedním z hlavních hybatelů nezávislého šíření volného slova.
Roku 2003 se vrátil do Prahy, kde vydal své starší vlastní práce i překlady. Publikoval také své rozsáhlé deníky.
