reklama
 
 

Wilda v Brně nezachrání ani zelený karafiát

26. 3. 2012 15:36
Komedie Jak je důležité míti Filipa má otřískaný humor i kulisy

Recenze - Jeden z nejjiskřivějších textů světové dramatiky - komedii Jak je důležité míti Filipa - nasadila o víkendu činohra Národního divadla v Brně. Wildova duchaplná konverzační komedie se však v tomto případě stala snůškou přihlouplých situačních vtipů a toporných hereckých výkonů.

Inscenace režiséra Romana Groszmanna je vlastně přenesením titulu z olomouckého divadla, kde před několika sezonami bez většího úspěchu hrála. Úsporné důvody a také snaha dostat (v časech provizoria souboru po nedávné rezignaci uměleckého šéfa) na repertoár divácky přitažlivou veselohru se minula účinkem.

V původním plánu bylo nejdříve spoře nasazované Wildovo drama Vějíř lady Windermerové, které v tomto divadelním domě uváděli naposledy v roce 1924 a které by bylo nesporně dramaturgicky osvěžující volbou.

Šetřit se někdy nevyplácí

Groszmannova lacině pořízená inscenace s importovanou výpravou a kostýmy Sylvy Markové prokazuje publiku medvědí službu. Za prvé: není tak divadelně zajímavá, aby za nějaký transport stála. Za druhé: není to ani moc Wilde, jako spíš svévolný experiment s ním.

Wildova brilantní hra vlastně nemá děj v pravém slova smyslu, vše stojí zejména na různých záměnách, dvojsmyslech a nedorozuměních a také na výtečných slovních narážkách a bonmotech. Takový žánr konverzační komedie vyžaduje zejména precizní režijní vedení herců, jejich pohotovost, řečovou perfekci a mrštnost, s níž budou servírovat publiku Wildovy často až potměšilé vtípky.

Groszmann však v tomto textu podle vlastních slov uviděl dějovou akční komedii, jejíž jadrnost je potřeba umocňovat a ozdobovat různými fóry a gagy. Nestvořil však rámec umocňující originál, ale vlastní předlohu vlastně jenom zaplevelil. A přitom skutečně nejde ani o nějaký obrazoborecký experiment, ale jen vcelku nenápaditě vyrobenou podívanou.

Markové výprava těží ze secesní ornamentálnosti a představuje nóbl pokoj, do jehož stěn je vyřezáno dramatikovo příjmení. Také kostýmy neopouštějí dobu, v níž byla hra napsaná tedy konec předminulého století. Kulisy jsou již vcelku otřískané a totéž lze vlastně prohlásit také on používaném humoru.

Zmatený režijní přístup

Herci spoustu replik zahodí, některé až školometsky naopak proslovují do publika, aby se náhodou někdo nepletl, že se tady hraje o všech přítomných. Asi nejhloupěji působí připsaná předscéna, při níž mají John (David Kaloč) a Algernon (Petr Jarčevský) před oponou pobavit diváka volnou improvizací na téma probíhající přestavby kulis a ironických šlehů do samotného režiséra. Tento výstup ukazuje nejen improvizační limity obou zúčastněných, je také neorganický a celou inscenaci tříští.

Díky zmatenému režijnímu posunu řízné konverzačky k jakési crazy komedii, která dialogům vlastně setřela většinou wildovského vtipu, to moc nevychází ani samotným hercům. Ostatně k brilantní souhře právě v takových typech textů jako jsou Wildovy scénáře musí soubor ostatně dozrát.

Hlavní hrdina John Worthing je v podání Davida Kaloče spíše jakýsi těžkopádný dandy. Kaloč se na tuto roli díky svému rejstříku vlastně ani moc nehodí. Petr Jarčevský jako Algernon Moncrieff sází na chlapeckou ztřeštěnost a místy až zbrklost, která jeho prohnanost a neustále vymýšlení poněkud rozostřuje. Lady Bracknellová alias Dita Kaplanová je v tomto provedení upoutána na kolečkové křeslo s klaksonem (dá se prozradit, že je to kvůli jedinému vtípku, kdy na závěr tato invalidní aristokratka v jeden exponovaný moment vstane), což ji poněkd ztěžuje větší herecký rozlet. Její dcera Gwendolina Fairfaxová je v podání režisérovy manželky Terezy Groszmannové poněkud obstarožním diblíkem.

Dryáčnické a uječené řečové projevy Groszmannové stejně jako její narežírovaný vstupní odvaz, při němž se rozvášněně chová jako dívka lehčích mravů, posouvají tuto figuru spíše k poloze pavlačové drbny než svéhlavé baronesy posedlé vdavkami za muže jménem Filip. Podtrženo sečteno.

Nový brněnský Wild je divadlem, které se vcelku drsně minulo s duchem originálu. Nezachrání to ani „homosexuální" fórek, kdy se na závěr při spárování hned tří partnerských dvojic dají dohromady sluha s komorníkem, který se vytasí se zeleným karafiátem tedy dobovým poznávacím znamením londýnských gayů.

Brněnská Mahenova činohra se v posledních sezonách potýkala s uměleckým propadem a setrvalým sestupem. Inscenace Jak je důležité míti Filipa žádné příslovečné odražení se ode dna nepředstavuje.

Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa, režie: Roman Groszmann, scéna a kostýmy: Sylva Marková. Národní divadlo Brno. Premiéra 23. března 2012.

autor: Luboš Mareček | 26. 3. 2012 15:36

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama