Vermeer žil v letech 1632 až 1675, zemřel třiačtyřicetiletý. Pořadatelům se teď podařilo shromáždit 28 ze 37 jeho dochovaných děl. "Nikdy v dějinách se na jednom místě neocitly tři čtvrtiny jeho obrazů. Ani sám Vermeer jich nikdy neviděl tolik naráz," zdůrazňuje Taco Dibbits, ředitel muzea.
To už podle nizozemské agentury ANP prodalo všech takřka 450 tisíc vstupenek, nejvíc, co kdy pamatuje. "Momentálně je v podstatě vyprodáno, ale budeme se snažit přidat další termíny," oznámil v neděli Dibbits. Před budovou se tvoří fronty z pochopitelných důvodů. Výstava potrvá jen do 4. června. Přípravy však zabraly sedm let a zápůjčkami na ni přispěla muzea z USA, Velké Británie, Japonska i Německa.
Dle francouzské agentury AFP cestují Vermeerova díla kvůli stáří a křehkému stavu zcela výjimečně. Je nepravděpodobné, že by se jich v nejbližších dekádách znovu sešlo tolik na jediném místě. "Skoro určitě se zapíše do dějin jako historicky nejdůležitější výstava jeho děl, jako něco, co už se nikdy nezopakuje," píše dokonce deník New York Times, zatímco britský Guardian referuje o "jedné z nejúžasnějších výstav všech dob".
Ředitel muzea Dibbits má pro popularitu vysvětlení. Podle něj malíř žil s početnou rodinou, úspěšně obchodoval s obrazy druhých a vypracovával jejich odhadní ceny. Přesto zároveň našel čas, aby vytvořil vlastní, "tiše krásná" díla, v nichž světlo s takřka fotorealistickou přesností dopadá na lidi, věci či drahé tkaniny a změkčuje jejich obrysy.
Vermeer si zpravidla vybral jednu dvě postavy zaměstnané všední činností, přesto působící enigmaticky. Nezaznamenával významné výjevy, nýbrž jednoduché úkony. "Právě díky tomu, jak jsou soustředěné a jak pokojně působí, se k jeho malbám stále vracíme. Tím spíš dnes, kdy žijeme v tak hektickém světě," myslí si šéf Rijksmusea.
"Měl jedenáct dětí, v jeho době zuřila v Evropě válka, a přesto dokázal namalovat díla tak tichá, klidná a introvertní, že se na nich čas zastavil," dodává Taco Dibbits. Vermeer zažil francouzskou invazi v roce 1672, jež mimo jiné nepřála obchodu s uměním a přispěla ke zhoršení jeho finanční kondice.
Součástí výstavy jsou i autorovy nejznámější obrazy Dívka s perlou, vytvořená okolo roku 1665, a Mlékařka zhruba z roku 1659. Kromě toho návštěvníci spatří obě dochované Vermeerovy krajiny, to znamená Uličku v Delftu a Pohled na Delft, několik mohutnějších pláten a celou sérii portrétů žen, jež hrají na loutny, kytary či spinety. Další si čtou, píší dopisy či vyšívají.
"Na Vermeerových obrazech je pozoruhodné, že maloval převážně ženy," poznamenává kurátor přehlídky Pieter Roelofs. Připomíná, že malíř měl sedm dcer.
Po umělci se nedochoval žádný ručně napsaný dopis, pouze soupis pozůstalosti vytvořený po jeho smrti, která rodinu uvrhla do dluhů. Na seznamu byly pohovka, židle, koš na prádlo či další předměty z domácnosti, které Vermeer namaloval.
Podle kurátora Roelofse mají dnes historici umění lepší představu o tom, jak autor pracoval. Důkladnou analýzou zjistili, že Vermeer svá díla uprostřed propichoval špendlíkem, na něj zřejmě namotal nitě a podle nich si mohl přesně rozvrhnout perspektivu. Odborníci se naopak dodnes neshodnou, zda Vermeer sestavil, či nesestavil ranou obdobu camery obscury. Camera obscura, optické zařízení předcházející fotoaparátu, je skříňka s malou dírkou promítající na plátno jasně nasvícený výjev, který lze potom obkreslit.
Podle kurátora Vermeer vytvářel tak dokonalá díla, že na to pouze dobré oko a zkušená ruka nemohly stačit.
Nedávný rozbor obrazu Mlékařka ukázal, že malíř při práci několikrát změnil perspektivu a zamýšlený výjev postupně zjednodušoval, aby se divákova pozornost soustředila jen na ženu přelévající mléko. "To je typický Vermeer. Nikdy nebyl zcela spokojený s výsledkem, vždy pracoval do chvíle, než si byl jist, že klientovi odevzdává co nejlepší dílo," domnívá se kurátor.
Podle agentury AFP je výstava mimořádná. Ze ztemnělých stěn prostorného Rijksmusea obrazy takřka září. Před každým je umístěné krátké ozdobné zábradlí, takže se lidé netlačí. Spousta maleb má vlastní místnost, aby naplno vyzněly a člověk se soustředil jen na ně.
Z téhož důvodu kurátoři neředí zážitek ze setkání s Vermeerovou tvorbou tím, že by vedle pro srovnání zavěsili práce jiných tvůrců. Atmosféru dokreslují těžké závěsy, jež zároveň tlumí zvuk a posilují komorní dojem z návštěvy muzea.
Všechny malby jsou z bezpečnostních důvodů schované za sklem, mimo jiné kvůli dvěma belgickým klimatickým aktivistům, kteří vloni v Nizozemsku málem poškodili obraz Dívka s perlou. Jeden protestující si k němu přilepil hlavu, druhý jej potřísnil rajčatovou polévkou. Malba chráněná sklem však nebyla fatálněji poškozena.
Jan Vermeer se v nizozemském městě Delft narodil do protestantské rodiny. Po svatbě se zámožnou Catharinou Bolnesovou, se kterou měl 11 dětí, však konvertoval na katolicismus, jsou dnes přesvědčeni odborníci.
Jeho život je z podstatné části nezmapovaný. Na rozdíl od nizozemských mistrů, jako je o generaci starší Rembrandt, upadlo Vermeerovo dílo na dlouho do zapomnění a znovu se začalo těšit obnovenému zájmu až v 19. století, připomíná agentura AFP. Například slavná Dívka s perlou byla ještě roku 1881 prodána za pouhé dva guldeny, zatímco dnes má nevyčíslitelnou hodnotu.
V autorově díle je zřetelný vliv italských mistrů jako Caravaggia, přestože Vermeer za celý život neopustil rodný Delft. V mládí zřejmě navštěvoval ateliér mistra, aby mohl být přijat do malířského cechu sv. Lukáše. Zprvu maloval biblické a mytologické výjevy, než se zaměřil na idealizované scény z běžného života.
"Vermeerem ztratil žánrový obraz poslední stopu zábavné ilustrativnosti. Jeho obrazy jsou v podstatě zátiší s lidskou postavou," napsal historik umění Ernst Gombrich.
Označil jej za autora "některých z největších mistrovských děl všech dob", například díky tomu, jak dovedl změkčit obrysy textur, barev a tvarů, a přitom zachovat účinek pevnosti a hutnosti. "Právě pro tuto zvláštní a jedinečnou kombinaci měkkosti a přesnosti jsou jeho nejlepší díla nezapomenutelná. Díky nim vidíme zcela nově klidnou krásu obyčejného výjevu a dovedeme si představit pocity umělce pozorujícího světlo, jak proudí oknem a zvýrazňuje barvu na kusu látky," napsal Gombrich v knize Příběh umění.
Dosud největší Vermeerovu výstavu v roce 1996 uspořádalo haagské muzeum Mauritshuis, tehdy se ale podařilo shromáždit jen dvacítku děl.
Současnou přehlídku v Rijksmuseu už navštívila i spisovatelka Tracy Chevalierová, jejíž román Dívka s perlou z roku 1999 se začátkem tisíciletí stal předlohou hollywoodského filmu s herci Scarlett Johanssonovou a Colinem Firthem. Snímek na Západě odstartoval novou vlnu zájmu o autorovo dílo.
Spisovatelka si z přehlídky odnesla dojem, že Vermeer byl "rezervovaný muž, který držel karty blízko u těla", říká. "Jeho malby jsou tak tiché. Nikde na nich nevidíte žádné děti. Musel mít dobře uspořádaný život a zjevně nařídil, že do studia mu děti nebudou smět," myslí si Chevalierová.
