Přehlídka zahrnující převážně fotografii, videa a obrazy potrvá do 16. října. Pokrývá období od 50. let minulého století do počátku milénia, kdy bohéma dle organizátorů začala ztrácet na obrátkách kvůli změnám ve společnosti.
"K neodmyslitelným charakteristikám bohémy patří, že se utvářela v reakci na buržoazní společnost. Nejprve se musí etablovat střední třída, teprve potom lze zavrhnout její hodnoty. A přestože umělci i dříve mívali pověst těch, kdo žijí mimo společenské normy, až v Paříži poloviny 19. století se tento způsob života plně ustavil a romantizoval," říká kurátor Ferguson s tím, že později se pomyslné hlavní město bohémy přesouvalo do dalších zemí.
Smyslem projektu v Kunsthalle podle Američana "nebylo vytvořit nějakou encyklopedii, spíše nastínit, jak může bohéma v různých scénách vypadat, ukázat i její kontinuitu a to, jak se jednotlivá centra navzájem projevují i ovlivňují". Výstava zve návštěvníky do různých komunit lidí, kteří se rozhodli žít mimo hlavní proud a raději vytvářeli umělecké subkultury.
Každá kapitola přehlídky se zaměřuje na jednu dekádu a metropoli, jež reprezentovala něčím mimořádný aspekt mezinárodní bohémské kultury. Jako první lidé uvidí díla zachycující poválečnou Paříž plnou kaváren a barů. Následně roli pomyslného světového hlavního města bohémy přebírá New York. Stěžejní díla této éry zahrnují například krátký film Roberta Franka a Alfreda Leslieho nazvaný Pull My Daisy z roku 1959 nebo portréty radikální malířky Alice Neel.
Výstava dále pokračuje Londýnem 60. let, kde bohéma s nadšením přijala i módu a celebrity - díla této doby reprezentují například Richard Hamilton nebo Ken Russell.
Se sílícím hnutím hippies se srdce bohémy v průběhu 60. let přesouvá do psychedelického San Francisca, poté se bohémská scéna vrací do New Yorku, o němž se přitom v 70. letech leckdo domníval, že se ocitá na pokraji nevratného úpadku. Výstižně to ilustruje dílo fotografky Nan Goldin ve slideshow pojmenované Balada o sexuální závislosti z roku 1979.
Od té doby se již bohéma nekoncentruje pouze v jedné metropoli, podle kurátora začíná v různých podobách bujet v Teheránu, Vancouveru, Záhřebu nebo Praze. Českou stopu na výstavě v Kunsthalle reprezentují snímky Libuše Jarcovjákové, průkopnice fotografického dokumentu LGBT scény v normalizačním Československu.
