V bývalém Národním shromáždění parkují Hitlerovy sáně

Ivan Adamovič
3. 1. 2012 10:30
Výstava Vynálezci a vynálezy mohla být vynalézavější
Tatra V885 Aerosáně.
Tatra V885 Aerosáně. | Foto: Archiv NM

Recenze - Nevíte, kde si uprostřed korupčního marasmu spravit náladu? Jděte na výstavu Vynálezci a vynálezy, jež má potenciál posílit národní sebevědomí. Klidně by mohla mít podtitul Co daly naše země lidstvu. A není toho málo.

Rychle, hbitě a střelhbitě sáňky moje poletíte

Rozsáhlá expozice je jednou z nejvýraznějších instalací Národního muzea uskutečněných v jeho nové budově - sídle bývalého Národního (federálního) shromáždění. Reklama v médiích lákala především na unikátní aerosáně Tatra V 855. Je to vskutku nádherný kus, umístěný pro svou velikost přímo ve vstupní hale hned za vchodem do budovy. Krasavec vycházející z karoserie vozu Tatry 87 jako by sem zavítal z chlapeckého sci-fi románu 40. let.

Foto: Archiv NM

Také z té doby pochází - byl vyroben pro wehrmacht a určen k nasazení na ruskou frontu. Elegantní vůz, který by slušel i Jamesi Bondovi, pohání vzadu umístěná vrtule. Pohled do kabiny odhalí dvojitý volant - jednou částí se ovládala přední náprava lyží a druhou částí zadní. Další pohonnou pomůckou byl vzorkovaný buben, jenž umožňoval i couvání vozu nebo brzdění. Při zkouškách dosahovaly aerosáně rychlosti 80 km/h. Vystaven je jediný vyrobený prototyp, který se jinak nachází v kopřivnickém muzeu. Podle některých informací je však i on z větší části replikou.

Není to však jediný podivný dopravní prostředek výstavy. Pokud se vám líbily „Hitlerovy sáně", zaujme vás možná také bizarní „dálník" - pokus o křížence mezi automobilem a motocyklem. Vytvořil jej ve volném čase konstruktér Jan Anderle prakticky ve stejné době, kdy vznikaly aerosáně.

Prototyp dálníku je tu také vystaven a zájemci si na něm mohou dokonce zakusit jízdu díky počítačovému simulátoru. Dálníky se Anderle zabýval vždy v dobách, kdy se nemohl věnovat svému povolání zkušebního pilota - za války a po věznění v komunistickém žaláři. Nikdy se však jejich české výroby nedočkal; v roce 1967 emigroval na Západ a věnoval se nadále letadlům.

Procházka učebnicí

Tyto exponáty jsou bohužel spíše výjimečnými radovánkami na jinak poněkud školometsky se tvářící výstavě (otevřena je do 30. dubna 2012). Návštěvníky čeká hodně popisků a mnoho fotografií učených českých vědců a techniků. Rozdíl mezi vědou a technikou se zde mimochodem docela stírá; máme například průkopníka plastické chirurgie Františka Buriana či objevitele krevních skupin Jana Janského považovat za vynálezce? (Janský mimochodem svůj objev učinil jako nečekaný vedlejší produkt jiného, neúspěšného výzkumu - zda se dá podle krve identifikovat duševní choroba.)

Foto: Archiv NM

Závažnost a šíře tématu vedly autory výstavy k tomu, že vytvořili cosi jako zvětšenou učebnici. Ne že by bylo něco špatného na učebnicích, ale méně by někdy bylo více. Místo exponátů leckde převažují vysvětlující texty; vše podstatné je navíc muzeálně nedotknutelné a atraktivita je doháněna vcelku nepodstatnými doplňky, jako jsou například školní lavice v sekci věnované egyptologii, hlavy určené k domodelování plastelínou (plastelína = plastická chirurgie, chápete) či velké papírové kulisy s nazvětšovanými obrázky zdobící výstavní sály.

Nemůžeme říct, že by kurátoři nebyli vynalézaví, životy vybraných odborníků jsou třeba ilustrovány i formou komiksu. Jen mám pocit, že by se přece jen dalo vytěžit z tématu podstatně více a že by mohla výstava zanechat na mladé návštěvníky hlubší dojem. Stačilo by se více zaměřit na vynálezy samy a ne na životopisné pomníčky jejich tvůrců. Přesto získala výstava Vynálezy a vynálezci na sklonku roku 2011 první místo v kategorii Expozice v soutěži nejlepších aktivit popularizujících vědu uspořádané Akademií věd ČR.

Foto: Archiv NM

Pokud neodpadnete únavou, zjistíte leccos zajímavého, například jak pokrokoví byli Češi ve vývoji tiskařských technik. Pravda, není to tak zábavné jako číst si o vynálezci ornitoptéry Čeňku Chalupském. U vystavených exponátů občas nahlédnete slavným objevitelům pod ruku - a zjistíte třeba, že Heyrovský si vedl i osobní deník v anglickém jazyce.

Od kubismu ke kubickému cukru

Zajímavou sekcí je soubor českých vynálezů, které možná nemají u svého zrodu tak výrazné osobnosti, zato se trvale zapsaly do našich životů. U některých si jen ověříte, že to víte: remoska, český architektonický kubismus, semtex, kostkový cukr. Ale věděli jste, že českým prvenstvím byla i síťovka, nohejbal, stan s podsadou nebo verzatilka?

Tak třeba tašku síťovku vynalezl pan Vavřín Krčil ze Žďáru nad Sázavou v roce 1926. Původně vyráběl a vyvážel i do ciziny síťky na vlasy, ale podnikání mu brzy zhatila móda krátkých vlasů. Ovšem i krátkovlasé ženy chodí nakupovat - a vynález byl na světě.

Na výstavu můžete přijít i s dětmi. Na konci expozice na ně čeká „laboratoř", kde si mohou vyzkoušet svůj um v sestavování stavebnic či práci s mikroskopem. Většina stolků s těmito zábavami je ale tak vysokých, že ani šestileté dítě nemá šanci.

V době, kdy bude opravována hlavní budova Národního muzea, je třeba brát Národní shromáždění jako jisté - byť architektonicky zajímavé - provizorium. Prostory nejsou úplně ideální pro větší muzejní provoz, za dveřmi byste čekali spíš kanceláře. Přesto je tu prostor ke zlepšování. Není třeba škoda, že k takto pracně vybudované výstavě nevyšel katalog, ba ani tenký průvodce?

A ještě jedna věc, byť s recenzovanou výstavou přímo nesouvisející: nabídka muzejní prodejny u pokladny připomíná spíše pokleslou prodejnu suvenýrů pro ruské turisty než cokoliv souvisejícího s účelem muzea.

Vynálezci a vynálezy. Národní muzeum, Praha. Výstava trvá do 30. dubna 2012.

Foto: Archiv NM
Foto: Archiv NM

 

Právě se děje

Další zprávy