Recenze - Začíná v pražském street-artu éra kabinetů kuriozit? To je jedna z otázek, která člověka napadne pod dojmem posledních dní. Během pár týdnů se tady urodilo akcí pomalu víc než za poslední rok dohromady.
Kam tenhle vizuální obor postmoderního městského folkloru posouvají, se teprve uvidí. Jedna věc je ale jistá: mezi slovy street-art a galerie už dávno není záporné znaménko.
Po několika autorských výstavách dvojic je toho důkazem i první oficiální kolektivní výstava Street Art Praha ve Školské 28. To je sice tzv. komunikační prostor, ale s běžnou galerií si nezadá ani vzhledem, ani výstavním plánem. Expozice měla být zřejmě zprvu doprovodnou záležitostí k vydání stejnojmenné knihy, která se tu o dva týdny později křtila, ale nakonec se z toho vyklubala akce ve stylu dvě (party) v jednom.
Na jedné straně vydavatelé, na druhé aktivní streetartisté. Vznikly dva plakáty, na vernisáži a křtu hrála pokaždé prim jiná skupina lidí. I expozice se skládá ze dvou zdrojů fotodokumentace na kapách a slide-show, které přičítám knihařům, a zdi s reálnými výtvory.
Realizátorem "živé" části je Pasta - klíčová postava místní komunity, který k účasti přizval jedenáct respektovaných jmen. Jsou to Masker, Point, Zipper, Crap, Epos, Pash, Genoe, Hoek, Lice, Cheetism a snad jediná uznávaná žena na scéně Marie.
Je zřejmé, že se street-artisté v galerii ještě moc pohybovat neumějí, stěny si rozparcelovali mechanicky, podobně jako by malovali někde na guestwall. V podstatě to trochu narušili jen Zipper, který si zabral strop, a Lice, který udělal krabicové 3déčko do prostoru. Skoro všichni se navíc prezentovali tím, čím obvykle - takže kdo se vyzná, mohl být trochu zklamaný.
Pro většinové publikum je ale výstava, která představuje výběr ze současné špičky aktivních streetartistů, objevná. I přesto, že výtvory, které by mohly překvapit možná tak před třemi až pěti lety, v galerii dost splaskly a ztratily uliční šmrnc. Rozdíl je patrný už když člověk vyjde na dvůr, kde přehlídka pokračuje.
Jediný, kdo jakoby to vytušil, je Epos. Vystavil prostorový model své realizace s hláškou Pravdu hledej venku, kterou si vypůjčil od Phoea. Kdo se v maketě zorientuje jako v mapě, může ji jen pár set metrů v parku na Karlově náměstí může opravdu najít. To je, aspoň co se konceptu týče, asi nejpřesvědčivější věc.
I když expozice prezentuje v podstatě "odvozené" věci a klíčovými pojmy by tu mohly být protekcionalismus a recyklace, má úspěch a lidi zajímá. Svědčí o tom i to, že Školská poprvé začala vybírat mírné vstupné.
Kniha Street Art Praha šířkovým formátem a laminovanými deskami připomíná jak notoricky známý Rozum do kapsy nakladatelství Albatros, tak London Street Art (Prestel 2006) - který ovšem rozsahem několikrát překonává. Těží především z obsáhlé fotodokumentace pražských ulic, kde se soustředí na nálepky, nástřiky a 3D instalace, klasické graffiti opomíjí.
Průvodními texty knihu doprovodili Ištván Lékó, který obrázky nafotil, a výtvarný teoretik Tomáš Pospiszyl. Lékó, který výstavu i knihu inicioval, promluvu omezil na osvětlení svého vztahu ke street-artu a důvodům, proč se do věci pustil, tedy jakési osobní vyznání.
Pospiszylův text je na to, že předskakuje konkrétní materiál v jasně definovaném prostoru a čase, snad trochu moc obecný. Přes několik zajímavých postřehů a srovnání z něj zůstává dojem slovníkového hesla.
To je trochu na škodu, tím spíš, že několik set obrázků neprovázejí žádné doplňující informace ohledně místa a datace, natož pak autorství, které se samozřejmě dá sem tam odvodit.
Zůstává tak neukotvená, bezbřeze nepřehledná záplava obrazů, která může nadchnout, ale říká o hodně míň, než může.
Street Art Praha - Crap, Epos, Genoe, Hoek, Cheetism, Lice, Marie, Masker, Pash, Pasta, Point, Zipper. Školská 28, Praha, výstava se koná do 30. listopadu. - I. Lékó, T. Pospiszyl: Street Art Praha. Arbor Vitae 2007, zaváděcí cena 500 Kč.