Nejprestižnější výtvarnou cenu, kterou umělec mladší padesáti let na ostrovech může získat, a šek na 25 tisíc liber převzala v Tate Britain z rukou Yoko Ono za svá "dokonalá a podmanivá plátna". Tak její abstraktní malby, umisťované zásadně do rozměru 48 x 38 centimetrů, označila porota.
"Možná trochu riskujeme, když na zisk ceny, kterou pravidelně provázejí kontroverzní rozhodnutí, favorizujeme malířku," prohlásil před vyhlášením mluvčí sázkové společnosti William Hill Rupert Adams. "Podle zákonů pravděpodobnosti však musí malíř dříve či později vyhrát."
Turnerova cena bývá často obviňována, že upřednostňuje "politicko-občanské" postoje před kvalitou výtvarného pojetí, a vyvolává diskusi o tom, co se za výtvarné umění dá ještě označit. Abtsová je ostatně za dvaadvacet let existence ceny první vítěznou ženou-malířkou a i když popis její tvorby může znít podivně, měli i letos porotci na výběr mezi daleko onačejšími finalisty.
Osmatřicetiletá Abtsová pochází z Německa, ale už dvanáct let žije v Londýně. Začíná vždy malovat bez jasné představy, jak má vypadat finální tvar. Podle svých slov zkoumá napětí mezi racionálním a intuitivním; její díla dostávají podobu a formu v průběhu malby s nanášením jednotlivých vrstev. Ty se pak společně podílejí na výsledku, který je vždycky "systémem s vlastními pravidly".
Ale na tradiční výstavě v galerii Tate Britain - která vždy přitáhne okolo sta tisíc návštěvníků - kromě Abtsové útočil na vítězstí třeba Phil Collins s lidskou ZOO, instalací skutečné kanceláře s živými "objekty".
Zaměstnanci jeho produkční společnosti tu dva měsice fungovali jako výzkumníci, kteří zpovídali postižené "patnácti minutami televizní slávy". Odděleni sklem zaznamenávali reakce lidí, kteří vystoupili ve zpovědních talk show Makeover a Talk.
"Je to vůbec poprvé, co jsou součástí výstavy živé exponáty," vyvětlovala kurátorka Katherine Stoutová s tím, že práce se ptá po smyslu populární zábavy euroamerické kultury.
Další finalistka Rebecca Warrenová se představila s abstraktními sochami žen, ale také pěticí neonem osvětlených krabic plných prachu, smetí, vlasů, umělé hmoty, větviček a bambulí z čepic. Podle kurátorky Lizzie Carey-Thomasové byly plné "věcí a zbytků z ateliéru umělkyně a jejího okolí. Emočně a asociativně s námi rezonují a v komunikaci mají svůj smysl".
A konečně Mark Titchner pro svoji instalaci použil předměty popsané písňovými texty a reklamními slogany, které "upozorňují na přirozené prolínání filosofie a populární kultury v dnešním světě" - a svým celým dílem zkoumá procesy, jimiž dnes přijímáme myšlenky.
Tomma Abtsová se svými abstraktními malbami asi nebude patřit k mediálně nejpropíranějším vítězům. Jako když Damien Hirst vyhrál s ovcí naloženou ve fromaldehydu, Chris Ofili namaloval Pannu Marii sloním trusem a cenu dostala i konceptuální instalace Martina Creeda: prázdná místnost, ve které se rozsvěcovalo a zhášelo světlo.
Ředitel Tate a předseda poroty Nicholas Serota se ovšem nařčení z laciné skandálnosti brání a znovu opakuje: "Ani nikdo z letošních nominovaných neusiluje o senzace. Snaží se jen zaobírat otázkami 21. století."
- Stránky Turner Prize 2006 najdete ZDE
