Každý nový kousek do pořád ještě útlé hromádky česky vydané filmologické literatury je vítán. Po nedávném vydání Monacova spíše teoretičtějšího díla Jak číst film přichází kniha německého filmového historika Michaela Totenberga Lexikon světového filmu.
Dějiny filmu lze pojmout jako chronologicky pojaté vyprávění věnující se popisu směrů a trendů - a ty jsou pak demonstrovány na nejvýznamnějších filmech a osobnostech daných období. Z téhle strategie bylo u nás vydáno více knih, dnes už většinou poněkud zastaralých; Sadoulovy Dějiny světového filmu vyšly u nás naposledy v 60. letech.
Na podzim by se však ve spolupráci NLN a Nakladatelství AMU mělo ke čtenářům dostat jedno z nejzásadnějších děl tohoto typu: kniha Film History: An introduction od Davida Borwella a Kristin Thompsonové. Encyklopedičtější charakter má i Bernardův Malý labyrint filmu z 80. let či populární (a popularizační) Kronika filmu vydaná v letech devadesátých.
Dějiny filmu lze pojmout též jako prostý výčet nejvýznamnějších filmů, které naopak (někdy jako bonus) skládají obraz tendencí dobových či místních. V 80. letech u nás takhle vyšel Herfurtův Zlatý fond světové kinematografie, který shrnoval stovku nejvýznamnějších světových filmů vybraných v anketě UNESCO. Jemu se asi Lexikon světového filmu blíží nejvíc - je ovšem prací o poznání monumentálnější.
Nabízí téměř pět stovek hesel, která shrnují nejvýznamnější filmová díla od počátků kinematografie až do současnosti. Překlad vychází z aktualizovaného německého originálu, který česká strana ještě doplnila o filmy považované za významné v českém prostředí. Přibyla tak třeba Věra Chytilová se svými Sedmikráskami či Jan Švankmajer s filmem Něco z Alenky, ubyla část německých snímků, jichž díky německému původu knihy bylo víc, než asi bylo v českých podmínkách nutné.
Zastoupené jsou tu nejen hrané filmy, ale i dokumentární a animované; snímky komerční, umělecké i experimentální. Co se týče původu, pak filmy české, evropské, asijské i americké. Hesla se snaží podat ucelenou informaci včetně zařazení do kontextu, doplněna jsou přehledem nejdůležitějších článků či statí o daných filmech. Nemají ovšem jednoho autora, takže úroveň kolísá; někdy jsou zaměřena více na popis děje, jindy více na interpretaci.
V případě podobných vydavatelských počinů můžeme vždycky polemizovat s tím, která díla byla vybrána a která naopak chybějí. Ani šest set stran nepojme vše. Záleží na osobních preferencích čtenáře, které filmy či autory bude postrádat.
Logické je vysoké množství hesel věnovaných filmům Federica Felliniho, Ingmara Bergmana či Alfreda Hitchcocka. Ale ze světových režisérů jsou zcela opomenuti Mike Leigh, Kim Ki-duk či Michael Haneke. Trierovu tvorbu zastupují filmy Prolomit vlny, Dogville i seriál Království, ale vynikající a přelomoví Idioti chybějí. A tak se dá pokračovat
Přesto je Totenbergův Lexikon cenným edičním počinem - rozšiřuje českou filmologickou literaturu o dílo, které je zajímavé pro laiky i odbornější veřejnost. Přičemž se neuzavírá ani do zavinutě intelektuálního přístupu, ani do podlézavé popularizace na straně druhé.
Lexikon světového filmu. Michael Totenberg (ed.), překlad Veronika Dudková, Marcela Marešová, Petra Kopplová, Petr Kurka, Orpheus, Praha 2005, vydání první (upravené české vydání s dodatkem 59 hesel), cena 789 korun.