New York - Když v úterý o půlnoci vypršel deadline pro splacení dluhu, který má Annie Leibovitz u věřitele Art Capital Group, místo silných prohlášení a zabavování majetku nastalo jen ticho. Až v pátek se objevila zpráva, že se fotografce podařilo dosáhnout odložení termínu.
Mluvčí fotografky Matthew Hiltzik pouze ve středu uvedl: „Annie se stále snaží tu záležitost vyřešit." A tak se spekulovalo, že tu je nějaký jiný věřitel, samaritán nebo anděl strážný, který Annie Leibovitz pomohl dosáhnout dohody.
Firma, které dluží 24 milionů dolarů, však nyní oznámila, že jí pomůže s restrukturalizací půjčky, stahuje žalobu a že Annie Leibovitz dál zůstávají práva na její snímky. Není však jasné, jestli se obě strany shodly na novém termínu splatnosti. V médiích si jen vyměnily zdvořilostní fráze, kde není ani stopa po donedávna panujícím napětí.
Fotografka společnosti poděkovala: "V těchto těžkých časech oceňuji Art Capital za všechno, co udělala pro vyřešení této záležitosti, za její spolupráci a pokračující podporu."
A generální ředitel firmy Ian Peck v prohlášení uvedl: "Jsme potěšeni, že budeme Annie Leibovitz dále pomáhat dosáhnout finanční stability." Podle všeho si spočítali, že v dlouhodobé perspektivě by jim image Harpagona před potenciálními klienty uškodila.
Každé cvaknutí spouště fotoaparátu
Když fotografka nesplatila půjčku, mohla se tak naplnit vskutku ďábelská smlouva, v níž ručí za tuto sumu nejen nemovitostmi, ale i vlastním uměním (zvětšeninami) a také právy na všechny své snímky.
| Čtěte také: Annie Leibovitz žije objektivem |
Zní to jako úpis duše, ale jedna ze světově nejuznávanějších portrétních fotografek de facto dala do zastavárny každé cvaknutí spouště fotoaparátu, které kdy učinila. To vše jen proto, aby poplatila pohledávky jiných věřitelů - většinou dluhy spolupracovníkům na jejích technicky náročných projektech - ale i hypotéky, jimiž jsou zatížené její domy v Greenwich Village, ateliér a dům v Rhinebecku, stát New York.
Ve finančních problémech se Leibovitz potácela dlouhodobě, svoje nemovitosti v minulosti zatížila hypotékou už několikrát. Ale v období ekonomické krize, kdy akciová portfolia padají strmě dolů, a hodnota nemovitostí neodpovídá hotovosti, za kterou je můžete zastavit, vlastníci umění brzy zjistili, že to jsou právě „staří mistři" nebo umělecké originály, které vám pomohou sehnat peníze.
Mezeru na trhu záhy vycítily společnosti jako sanfranciská ArtLoan nebo právě Art Capital, která půjčuje částky větší než půl milionu dolarů (maximálně na 18 měsíců) s úroky od 6 do 16 procent; když se vám nepovede částku splatit, přijdete o svého Picassa, Matisse nebo v případě Annie Leibovitz o vlastní dílo.
Fotografka se tak ocitla ve stejné situaci jako před ní malíř a režisér Julian Schnabel nebo vdova po dědici mediálního impéria Randolphu Hearstovi Veronica. Ta zastavila jeho uměleckou sbírku, aby si udržela dvaapadesátipokojovou residenci na Floridě.
V ten okamžik se vynořilo umění
Není proto divu, že newyorské sídlo Art Capital Group zdobí malby Rubense i Warhola - a podle odhadů dá se čekat, že společnost na půjčkách spojených s uměním letos získá až 120 milionů dolarů oproti loňským 80.
Podle analýzy New York Times bylo v minulosti snadné získat peníze jakýmkoli způsobem a půjčit si na cokoli; ve chvíli, kdy to už není možné, vypukl hon za aktivy, která ještě mohou posloužit jako zdroj hotovosti. V ten okamžik se vynořilo umění.
Podle smlouvy uzavřené s Leibovitz Art Capital počínaje úterní půlnocí mohl začít se sháněním a vybíráním kupce na její archiv, jehož hodnota se odhaduje na 50 milionů dolarů - z nich by po odečtení všech dluhů a poplatků mohlo fotografce zbýt 10 milionů. Analytici v médiích radili před deadlinem Leibovitz milosrdnější variantu: aby vyhlásila osobní bankrot.
Prominentní autorka obálek magazínu Vanity Fair už od července čelila i obžalobě ze strany Art Capital Group. Nedodržovala podle nich smlouvu, odmítala vpustit do svých tří domů v Greenwich Village odhadce firmy a zcela se distancovala od případného prodeje vlastních fotografií. Kupce sice má Art Capital Group právo vybrat, ale bez účasti Leibovitz by byla následná transakce nemyslitelná.
Kuriózní je i fakt, že valnou většinu peněz od Art Capital použila Leibovitz na splacení jinak velmi výhodné půjčky od svého zaměstnavatele, mediálního koncernu Condé Nast. Vydavatel Vanity Fair Leibovitz ročně na výplatní pásce posílá dva miliony dolarů za obálky a fotografické série.
Další spor o kalendář
Tady se samozřejmě nabízejí otázky, proč potřebovala fotografka tak rychle peníze, aby splatila dluhy zrovna lidem, jež jsou její chlebodárci a po více než čtvrt století nadšení příznivci.
Spekulace o finanční nouzi se zdála potvrzovat i nová kauza, která se před deadlinem vynořila. Italský fotograf Paolo Pizzetti ji zažaloval o 300 tisíc dolarů za porušení autorských práv, protože prý neoprávněně použila jejího snímky z Benátek a Říma do kalendáře, který připravila na rok 2009 pro Café Lavazza.
Pizzetti tvrdil, že si ho objednala na obhlídku lokací; posléze mu napsala, že do Itálie nepojede, ale v kalendáři použila dva z pracovních záběrů, které jí poslal, pouze do nich vklíčovala modelky.
Nicméně Leibovitz ve všem, co se týče peněz a právních těžkostí zatvrzele mlčela a mlčí. V průběhu roku, kdy byly její finanční situace přetřásány, se nechala jen jednou slyšet, že je na tom „fajn".
Pouze před vypršením reagovala prostřednictvím své obchodní zástupkyně Rachel E. Williams, že požadavky Art Capital jsou neoprávněné a jde jen o strategii skupiny, jak získat pozornost médií a poškodit pověst fotografky.
