Glosa - Fotografové na celém světě mohou vydechnout úlevou a můžou rozjet rotačky. Slavní sběratelé naopak šílí a sčítají ztráty. Tak by šel interpretovat důsledek na první pohled banálního soudního sporu u okresního soudu v jižním obvodu New Yorku, ve kterém šlo o způsob nakládání autora se svými fotografiemi. Jak se tento „komický spor" dostal na stránky všech slavných a seriózních světových deníků? Protože je pro dějiny fotografie podstatný. A proč?
Protože jde o spor, zda právo autora nakládat se svými fotografiemi je právem neomezeným. Spor, který se na tuto vlastně tak jednoduchou věc dívá ze zvláštního, ale přeci logického a ze selského rozumu naprosto srozumitelného úhlu pohledu.
Fotograf William Eggleston v 70. letech vydal limitovanou sérii fotografií, ze které sběratel Jonathan Sobel koupil některé snímky, mezi jinými i ikonickou fotografii "Tříkolka", za kterou (ve velikosti 45 centimetrů) podle svých slov zaplatil 250 tisíc dolarů, což je hezkých pět milionů korun. Cirka.
Limitovanou sérií se rozumí nevelký, ale konečný počet fotografií z jednoho negativu. V loňském roce některé z těchto snímků fotograf Eggleston z původních negativů opět vyvolal a digitální cestou zvětšil na obrovská jedenapůlmetrová plátna. "Tříkolka" byla mezi nimi. V aukční síni to byl obrovský trhák a "Tříkolka" se prodala za 578 500 dolarů. Tedy skoro 12 milionů korun.
Fotografie patří majiteli. Ale jisté to úplně není
A to byl kámen úrazu. Sobel ještě loni tento prodej dal k soudu. Podle sběratele (a to si zapamatujme, to je ten základní spor a úhel pohledu) William Eggleston prodejem těchto nových digitálních velkoformátových pláten totiž dramaticky ředí hodnotu jeho sbírky. Neboli ve své žalobě říká, že když něco mám a ono se to jinde prodá znovu, mám i já méně.
"Tržní hodnotou umění je jeho nedostatek, a když ho vyrobíte o něco víc, stane se méně hodnotným," řekl před soudem sběratel Sobel. „Hodnota mé sbírky klesla."
"Neexistuje žádný zákon, který zabraňuje umělci ve vytváření dalších děl ze stejného negativu," kontroval Egglestonův právník John Cahill.
Tak obě strany obhajovaly svoji pozici ještě před soudním stáním. Ve čtvrtek 28. března konečně soud proběhl. Soudkyně Deborah Batts zamítla Sobelovu stížnost ve všech bodech.
"I když obě limitované edice byly vyrobeny ze stejného negativu, neboli originálu, způsob, jak byly vytvořeny výsledné fotografie, se významně liší," napsala soudkyně Batts ve svém dvacetistránkovém rozhodnutí. Podle soudu "Tříkolka" z negativu není "Tříkolkou" z negativu, protože jednou fotka vznikla „mokrou cestou" a jednou digitálně.
Podle soudu může proto fotograf Egggleston těžit z prodeje v aukční síni Christie´s, aniž by to bylo na úkor sběratele Sobela. A soudce zašel dokonce dál: Fotograf sporného snímku by mohl být odpovědný pouze tehdy, kdyby vytvořil nové omezené vydání pomocí stejného procesu a stejného rozměru, jaký byl využit v 70. letech. Což v daném případě digitální kopie tedy zřejmě nepadá v úvahu.
Propast mezi fotografií a obrazem
„Rozhodnutí je důležité, protože potvrzuje, že umělci, kteří rozmnožují svá díla, budou i nadále mít právo inkasovat příjmy za obrazy, které takto vytvářejí," odvětil v reakci na rozsudek Egglestonův právník John Cahill.
Sobelův právník Thomas Danziger naopak okamžitě reagoval: "Respektujeme stanovisko soudu, ale dovolujeme si s ním uctivě nesouhlasit. Nemyslíme si totiž, že je spravedlivé, nebo alespoň že je spravedlivé pro sběratele fotografií."
Uvidíme, třeba se tedy Sobel ještě odvolá. Přeci jen se trochu zdá, že je ještě prostor pro to, aby zvítězil selský rozum, a že teze, že fotografie má v podstatě nekonečně originálů lišících se jen rozměry fotky nebo způsobem jejího vyvolání, je neudržitelný koncept. Pro tuto chvíli to je ale tak, že autor může vydávat libovolné počty svých fotografií z jednoho negativu a pobírat za to honoráře. Tečka.
Přesto si ale řekněme, že rozsudek ještě nemusí skončit pro fotografy šťastně. To, co po rozsudku totiž vypadá jako skvělý „deal" pro fotografy, totiž může na druhou stranu znamenat rychlý a dramatický pokles cen jednotlivých obrazů zejména u fotografů střední kategorie - těch, kteří ještě nejsou hvězdami a ikonami aukčních síní, ale kteří v nich již dnes prodávají. Proti nim námitka rozprodávání se po centech bude účinná a cena jejich děl skutečně klesne.
Propast mezi obrazem a fotografií se tak dále zvětšuje. Nezávidím těm, kteří doma drží „originál" fotografie.
