Sheila Hicks mluví jazykem vláken a tká své vzpomínky

1/14 Přehled fotografií
Detail návrhu na tapisérii Čtyři roční období na hoře Fuji, která  na výšku měří 180 cm a Hicks ji vytvářela sama ručně. Nejedná se o tkaní, ale o „dělenou tapisérii" seskládanou z pečlivě složených žíní z koňských ohonů.
Sheila Hicks před svým ateliérem v Cour de Rohan poblíž kostela Saint-Germain-des-Prés v Paříži.
Šarlatové peří z roku 2011.
Kontrapunktem všech vystavených 101 maličkostí je několik velkých objektů: návrhy Čtyři roční období na hoře Fuji určené pro Fuji City Cultural Center v Japonsku a tapisérie měkká socha Lněná kaskáda z roku 1968 pro interiér výstavní síně Georg Jensen Center for Design v New Yorku.
Sheila Hicks pozoruje své dílo nazvané Lianes Nantaises visící z balkónu u vstupu do ateliéru v ulici Bourdonnais (objekt se nachází ve sbírkách francouzského Musée de la Tapisserie v Angers Paříž, 1972).
Objekt Paruka je jen autorčinou ochutnávkou z majetku UPM. Vznikla metodou obtáčení proudu vláken, v některých jejích instalacích měly tyto svazované proudy vláken obří rozměry.
Kukuřičné klasy zatkané do osnovy působí silně živočišně.
Josef Albers, umělec a ředitel Yale School of Art, diskutuje se svou studentkou Sheilou Hicks.
Papír a textil mají mnoho příbuzného - obnažená svislá tkalcovská osnova a místo útku zmuchlaný zapošitý papír.
Duch předkolumbovských indiánů na nás šeptá zejména z tkanin nazvaných Šarlatové peří vytvořených z hedvábí, peří a bavlny.
Sheilu Hicks fascinují pražští dlaždiči, jak kladou kostky na předem určené místo. Tato čistá tkanina opravdu připomíná pražský chodník z kočičích hlav.
Stačí si jen nasadit brýle, zaostřit a začíst se do textu těchto tkaných textur.
Jejím miniaturám sluší vzdušnější a velkorysejší prostor.
Sheila Hicks tká na osnově upevněné ke stromu v Oaxace, vpravo zapotécká žena češe a spřádá vlnu.