Příběh Lumíra Soukupa, který se od mládí zajímal o odkaz prvního československého prezidenta a pracoval jako osobní tajemník jeho syna Jana, byl donedávna neznámý. "Po smrti Jana Masaryka jeho příbuzní řešili, co s uměleckou sbírkou, kterou zanechal v Londýně. Lumír Soukup za všechny své úspory odkoupil část děl, aby zabránil jejich rozprodání," říká Ivan Dubovický, který se v rámci ministerstva zahraničních věcí zabývá i historií diplomacie.
Lumír Soukup pocházel z Mělníka. Studoval bohosloví v Praze, ve Francii a ve Skotsku. Kdy se jeho životní příběh propojil s rodinou Masarykových?
Během roku 1938 dostal nabídku od Edinburské univerzity, aby tam pracoval na doktorátu. A téma řešil s tamním profesorem Davidem Cairnsem, který se už od roku 1917 znal s Tomášem Garrigue Masarykem. Soukup se ve své dizertaci věnoval životu, politickým aktivitám a myšlenkovému odkazu prvního československého prezidenta. V květnu 1940 se do Edinburku přestěhovala Olga Masaryková a velmi záhy zjistila, že Soukup je velkým obdivovatelem jejího otce. Do Skotska zamířil také Jan Masaryk, který tam měl několik přednášek. Při prvním setkání s Lumírem Soukupem si okamžitě padli do oka a tím začalo jejich dlouholeté přátelství.
Jana Masaryka prý hodně zaujalo, že se Soukup ve svém volném čase věnoval našim krajanům. O co šlo?
Soukup z vlastních úspor vybudoval Skotsko-československý dům v Edinburku. Fungoval jako místo pro relaxaci našich vojáků. Soukup tam organizoval osvětové přednášky o naší kultuře, historii a zapojení československých vojáků do boje proti nacismu. Jan Masaryk byl za války zahraničním ministrem exilového ministerstva zahraničních věcí. Velmi na něj zapůsobilo, co vše Soukup dělá, a vyjednal s ním stálou spolupráci.
Na aktuální výstavě v Toskánském paláci na Hradčanech je rozmanitá kolekce uměleckých děl z Masarykovy pozůstalosti. Zaměřoval se cíleně na něco konkrétního?
Sbírka vznikala zhruba od 20. let spíše živelně. Jsou v ní díla, která pro Masaryka měla osobní hodnotu - například série pragensií, jež odkazuje k rodné Praze. Máme zde také dary od přátel. Slavný malíř Oskar Kokoschka byl židovského původu a ve 30. letech řešil, jak se dostat ze střední Evropy, kde sílil nacismus. V rodině Masarykových se traduje, že to byl právě Jan, kdo mu pomohl a komu pak věnoval obraz Kytice ve váze. Jsou tu též čtyři grafiky Václava Hollara, které dostal Jan od své sestry Olgy, nebo mapy Moravy a Čech, jež měl Jan Masaryk v londýnské pracovně.
Lumír Soukup se v roce 1946 přestěhoval do Prahy, protože si ho Jan Masaryk vybral jako osobního tajemníka. Co jste zjistil o tomto období?
Jan Masaryk měl od roku 1947 tři tajemníky, kteří mu pomáhali s rozsáhlou agendou. Nejblíž měl právě k Lumírovi Soukupovi a jeho ženě Catrioně. Po Masarykově smrti 10. března 1948 pochopil, že tu pro něj není bezpečno. Catriona byla tehdy těhotná. Podařilo se vyjednat, že odletí do rodného Skotska a Soukup ji bude brzy následovat. Situace se ale zkomplikovala zásahem ministra vnitra Noska, a nakonec musel uprchnout ilegálně přes Německo.
A nastala debata, co s uměleckou sbírkou Jana Masaryka v Londýně…
Olga Masaryková přijela do rezidence už 18. března. Nechala vše pečlivě zabalit a poslat do Ženevy, kde žila s rodinou. Postupně třídila jednotlivé věci - byla tam osobní korespondence, oblečení, ale také právě umělecké předměty. Část pozůstalosti věnovala na charitu a radila se s Lumírem Soukupem, co s obrazy a dalšími díly. Pro aukční síně neměla příliš vysokou hodnotu, ale bývalý Masarykův tajemník věřil, že má smysl ji uchovat. Za veškeré své úspory mnohá díla odkoupil, aby se nerozprodala po celém světě. Když se později Soukupovi stěhovali ze Skotska do Francie, tak kompletní sbírku převezli. Nejen Lumír, ale celá jeho rodina věřili, že se jednou podaří vymyslet, jak Masarykův odkaz navrátit do jeho rodiště.
Jak se nakonec sbírka dostala do Prahy?
Kolegové z našeho velvyslanectví v Paříži navázali kontakt s Catrionou žijící v jižní Francii. Natočili s ní rozhovor a poprvé se bavili o možnosti, že by věnovala Masarykův archiv a sbírku České republice. Paní Catriona část darovala Národní galerii, část Národnímu archivu. Letos nás na ministerstvu navštívila Catrionina dcera Alenka Soukup, která zachráněná umělecká díla věnovala našemu ministerstvu. To následně připravilo tuto výstavu v Toskánském paláci. Uzavřel se tím příběh, který čekal desítky let na zakončení.
Pocta slavným osobnostem na výstavě Patrika Hábla
V Toskánském paláci je kromě umělecké sbírky Jana Masaryka také prezentace děl malíře Patrika Hábla, který se dlouhodobě inspiruje životem a dílem osobností naší i zahraniční kultury. Volně navazuje na téma předávání uměleckých hodnot napříč generacemi. První část výstavy tvoří 110 obrazů - Tváře předčasně zemřelých. Hábl je namaloval po odchodu jeho bratra Reného, který byl také malíř. Součástí cyklu jsou portréty Jana Masaryka, jeho sestry Alice, malíře Bohumila Kubišty, Franze Kafky a jeho sestry Otilie Davidové nebo malíře Václava Chada. Druhá výstava Patrika Hábla je výběrem z jeho třicetileté tvorby. Věnuje se interpretaci portrétů slavných malířů od Rembrandta přes van Gogha až po Muncha. "Pohled portrétovaných, který byl zachycen před stovkami let a zároveň nedávno, nás postupně vtahuje do odvěkého zamyšlení nad existenciálními otázkami vepsanými ve tvářích zachycených žen a mužů, svědků období světových epidemií, válek a nesvobody, ale i období radosti, prosperity a naděje," popisuje Lucie Němečková, kurátorka výstavy.
