Recenze - Kdo je zvyklý procházet po piazzettě Národního divadla, do poloviny listopadu bude kličkovat dlouhými řadami zešikmených ploch malířských pláten, která jsou na dřevěných konstrukcích umístěna tak, že evokují solární panely. Malíř a restaurátor Jiří Lauterkranc rozměrnou instalaci nazval La Bombe.
Sympatické je, že se jedná o ryze osobní akci, která není vázána na žádnou kampaň ani galerii. Na první pohled jako by instalace s místem Národního divadla ani tematicky nesouvisela a pouze chtěla narušit stereotypy našeho pohybu. Plošnost čistě bílých zešikmených čtverců překvapivě koresponduje zejména s architekturou novější části Národního divadla a vytváří zajímavé výřezy a průzory rozehrávající vizuální hru s okolním prostorem.
Ony obří solární panely instalaci dominují, ale klíčovým prvkem je objekt visící poblíž vchodu do Nové scény. Je inspirován tvarem britské pumy Tallboy z 2. světové války určené k destrukci těžkých železobetonových staveb a konstrukcí. Nástroj likvidace tu ale vyznívá překvapivě něžně, až eroticky. Povrch pokrytý saténem a ušlechtilými materiály může asociovat tělo baletky či prostě jednu velkou baletní špičku.
Zatímco útroby objektu sestávají z dřevěných latí obalených pletivem, polystyrenem a ocelovými pláty, dřevěná vysoustružená špice je pokryta pravým stříbrem. Až na několikátý pohled si můžeme uvědomit, že trup této „saténové letecké pumy" je precizně sestaven právě z několika desítek vytančených opotřebovaných baletních špiček, které autorovi věnovaly studentky pražské taneční konzervatoře a členky souboru Národního divadla
Most protichůdných energií člověka
Námět bomby tak není oslavou zla, autor obrovskou energii letecké pumy staví do analogie s množstvím energie, již baletky za celý život vloží do rozvoje pohybových schopností. V zákulisí instalace na piazzetě hledejme autorovy docela úsměvné matematické spekulace. Souvislosti, k nimž dospěl, si kolemjdoucí mohou přečíst v doprovodném textu přilepeném na sklo u vstupu do provozní budovy Nové scény.
Autor své dílo charakterizuje jako „most mezi energií vynakládanou člověkem k duševnímu a kulturnímu rozvoji a energií vloženou do nástroje likvidace". Baletní špičky symbolizují námahu, kterou tanečníci vydávají na divadelních sálech a jevištích. Při explozi prý bomba vydá 15,5 miliardy joulů energie. Baletka vydá za jedno představení 1,5 milionu joulů, přičemž za rok zničí 12 párů balerýnek. Vezmeme-li v potaz přípravu a trénink, zjistíme, že jeden pár baletních špiček "stráví" 27 milonů joulů.
Příprava baletní kariéry trvá přibližně dvacet let. Pokud je tento průměr znásoben počtem všech zničených balerýnek, zjistíme, že baletka za kariéru vydá kolem 6,48 miliardy joulů energie. Síla vybuchující bomby Tallboy vydělena průměrem 20 let podle Lauterkrancových propočtů dává počet baletek, jejichž celoživotně vynaložená energie k tanci se rovná energii uvolněné při explozi právě letecké pumy. Výsledkem jsou 2,4 baletky.
Pokud se kolemjdoucí skutečně nezastaví, neprojdou řadami pláten a trpělivě nepročtou text, nebudou tuto rozměrnou instalaci chápat více než jako onu prostorovou hru.
Bude tak zajímavé pozorovat, jaký charakter kolemjdoucích ony bílé projekční plochy odrazí. Od lhostejnosti až po nutkání do nich zasahovat, nebo je dokonce ničit. Stejně tak uvidíme, jakými šedavými odstíny smogu pokryje pražské nebe bílé plochy těchto "energetických duchovních panelů".
