Absolvent AVU Macke (1975) přišel zhruba po tři čtvrtě roce s dalším malým projektem. Tentokrát si všímá novodobých kultů, které se vytvářejí především kolem spotřebních předmětů, jež překročily hranici běžné užitnosti, ale i rovinu lifestylového doplňku směrem k prostředku osobní zbožnosti vytrhujícího z přízemní každodennosti.
Výstavu pojmenoval názvem skladby Depeche Mode Personal Jesus, takže je od počátku jasné, z jakého úhlu na věci nahlíží a s čím je srovnává.
Macke tentokrát vsadil na čtyři objekty: tři lightboxy s virtuálně vytvořenými 3D obrazy a ready-made počítač. Pátým, nicméně klíčovým spoluhráčem je mu světlo, respektive tma, protože lightboxy - které pracují s fenoménem "magického osvícení" - jsou zároveň jedinými světelnými zdroji v galerijním prostoru.
Jejich záření, které v potemnělé místnosti vytváří zřetelně modelované "aury", je i spojovacím prvkem celé prostorové instalace. Podsvícené printy zdůrazňují světelnost objektů, které jsou na nich zobrazené. Světlo, které hraje určující roli v rámci námětu a je samo vlastně hlavním tématem obrazů, se zároveň přelévá do místnosti a spojuje tak virtuální a reálný prostor. Realitu a fikci.
Názvy obrazů i jejich stylizace volně čerpají především z křesťanského mysticismu oraculum, angelcar, shining, přičemž tématicky zobrazují modelová osvícení, vyvolávání, vytržení či zjevení tak, jak je známe z běžného digitálního života na počátku jedenadvacátého století.
Prostředníky "mystického" zážitku jsou artefakty, které buď čeština (podobně jako zbožnost) přímo spolunazývá adjektivem osobní - osobní počítač, osobní automobil, nebo jsou natolik spojené s identitou dnešního člověka, že vytvářejí de facto jeho součást, jakési virtuální alter ego, např. mobilní telefon. Navíc všechny prostředkují nějaký vpravdě "zázračný" moment, ať je to nelidská rychlost, hlas "shůry" nebo rovnou celý virtuální nadpozemský prostor.
Že Macke nepracuje jen s vykonstruovanými pojmy a situacemi, dokládá instalace osobního počítače přistaveného monitorem ke stěně v rohu místnosti.
Pulzující záření obrazovky na stěnu vnáší do prostoru reálné osvícení stejného druhu jako je na obrazech. Z počítače se navíc line audiodoprovod zremixovaných zvuků z operačního systému windows, který výstavě dodává autentický a abstraktní, nicméně majestátný a všeprostupující ozvuk a dotváří atmosféru podobně jako třeba varhany v kostele.
Jestliže lightboxům, respektive obrazům v nich je občas co vytknout, instalace počítače vytváří nejsilnější a nejpřesvědčivější prvek expozice, o jehož nosnosti není pochyb.
Další rovinou v reálném čase mohou nakonec mimoděk přispět i návštěvníci. Stačí, aby jim v kapse zazvonil mobil, jeho display jim osvítil tvář a stal se tak zpřítomnělým důkazem digitální "spirituality".
Mackeho výstava pracuje, ostatně jako obvykle, s napohled jednoduchými prostředky, ale její účinnost je zřejmá. Všímá si jednoho z typických fenoménů dnešní doby, hledá mu absurdní parafrázi a klade tak nenásilně řadu otázek o smyslu a způsobu života předtím a teď; o jejich vzájemných vztazích a posunech. Někdy sice mohou působit trochu naivně, ale to neznamená, že nemají svou platnost.
Radek Macke: Personal Jesus. Galerie Nábřeží, Hořejší nábřeží Praha 5 (na smíchovské straně), náplavka mezi Palackého a železničním mostem. Výstava se koná do 17. října.