Třetí samostatná přehlídka, plánovaná pro slovenskou Danubianu, se posunula na leden 2020. Ještě do 6. října však trvá výstava v Alšově jihočeské galerii, k níž vyšel i výpravný katalog.
Londýnská síň Sotheby's navíc na začátek listopadu zařadila Pastův obraz nazvaný Pipe and Phone do aukce s cenou odhadovanou mezi 10 a 15 tisíci liber, což je zhruba 280 až 422 tisíc korun.
Pasta Oner se v roce svých kulatin představil nejprve v ostravské galerii Magna. Na začátku léta tam vystavil práce svázané se street artem. Muraly, což je většinou legální podoba graffiti, jsou pro něj dnes už minulostí. Jeho rukopis nese například několik vestibulů pražského metra. Na Letním výtvarném salonu v pražské Galerii Kodl vedle dalších pěti umělců představil své nejnovější obrazy. U Kodla bylo k vidění také plátno Pipe and Phone předtím, než bylo odesláno na předaukční výstavu do Londýna.
Ta největší a nejpropracovanější z letošních výstav Pasty Onera je umístěna na zámku Hluboká, kde má jedno ze svých sídel Alšova jihočeská galerie. Západní sál zámecké jízdárny se proměnil v podivný sakrální prostor křížený s Disneylandem.
Pokácený kříž
Koberec, zlatavé závěsy a blikající neony připomínají estetiku laciného kasina. Jiné atributy mají vzbuzovat pocit náboženské architektury. Novogotické okno je potažené barevnou fólií imitující vitráž, která zejména v odpoledních hodinách vrhá do expozice působivé barevné světlo.
Masivní samostojné rámy modré barvy, v nichž jsou některé obrazy upevněné, mohou připomínat jednotlivá zastavení křížové cesty. Ani kříž nechybí: pokácený a posetý blikajícími nápisy "open", jaké zdobí večerky nebo nonstop herny.
Podobné kontrasty se míchají na obrazech, které jsou malovanými kolážemi. Pasta Oner kombinuje "výstřižky" z komiksů původem ze 40. až 60. let minulého století, reklamní pin-up girls a historické sakrální motivy. "Snažím se onu dogmatickou mytologii sekularizovat a zbavit má plátna nálepky náboženských obrazů," říká.
Jeho "sekularizace" vyhrává na celé čáře. Proti křiklavě barevným, černou linkou obtaženým komiksům a reklamám nemají citace z obrazů Tiziana, Caravaggia či Rubense moc šanci. Témata jako ukládání Krista do hrobu, obrácení svatého Pavla na cestě do Damašku či obecněji víra a pokora jsou stěží čitelná.
Sakrální motivy působí jen jako odkaz na něco historického, na práce starých mistrů. Jako pozadí, které sice nedovoluje odmávnout Pastovy malby coby nezávazně líbivé umění, náboženstvím v původním smyslu slova se však ani náhodou nezabývají.
Přenesené náboženství
S přeneseným "náboženstvím", zbožšťováním konzumních produktů, si naopak malíř ví rady lépe. Staví vedle sebe nesourodé ikonické výjevy, které se navzájem ironizují.
Slastně přivírá očka slunící se žena, která pochází ze staré reklamy na plavky. Už nevypadá moc idylicky. Na stejném obraze je "výstřižek" z komiksu, na němž z ženského zápěstí pořezaného nůžkami crčí krev.
Pasta Oner kopíruje a také pozměňuje. Občas do rukou citovaných postav dává něco jiného. Podnikavá žena v modrácích s puntíkatým šátkem ve vlasech, již si na své plakáty rády půjčují soudobé feministky, drží v ruce autogen.
Okřídlené baculaté dítě, vypůjčené z barokního obrazu, ji vyjeveně sleduje, jak v plameni svářečské pistole opaluje toust. Do dalších obrazů se míchají zbraně, léky, dynamit, zlaté patrony nebo plechovky od koly.
Kristus, dealer doplňků stravy
K největším obrazům výstavy patří jediný, kterému dominuje sakrální téma: Last Supper z roku 2018. U Poslední večeře se ve své stati v katalogu zastavuje i kunsthistorik Karel Srp. Ten jako předobraz identifikoval plátno od Juana de Juanese, který se inspiroval Leonardovou milánskou freskou.
Na rozdíl od Da Vinciho dal Juanes Kristovi do pozdvižené pravice hostii. Pasta Oner to změnil na želatinovou kapsli, univerzální symbol doplňku stravy.
"Kapsle učinila z Krista marketingového agenta, prosazujícího nový výrobek, avšak podbízivé gesto lze vnímat i jako kritické varování, mířící do spotřebního prostředí," míní Karel Srp. V popředí scény opět vystupuje vyzývavá dáma v plavkách a mladík s lízátkem. Kunsthistorik je označuje za nového Adama a Evu, "kteří se již bez kapslí neobejdou".
Srp oceňuje Pastu jako malíře, který pomíjí základní princip moderního umění, originalitu. "Potlačuje osobní rukopis, považovaný za nosný rys moderního umění. Výrazovou škálu poskytují již existující, předem dané typy znázornění, jež přizpůsobil vlastním potřebám."
Kromě starých komiksů a reklam z časopisů využívá filmové plakáty či motivy z počítačových her.
Výstava na zámku Hluboká představuje Pastovu tvorbu z let 2017 až 2018. "Jsou to obrazy, které šly z ateliéru rovnou do soukromé sbírky, nikdy nebyly vystavené," říká umělec. Plátna doplňují velká zlatá vejce, ze kterých se líhne myšák Mickey, a v průčelí sálu velká abstraktní instalace z barevných neonových trubek.
Levičák s charitativními sklony
Pasta Oner patří k nejznámějším a nejprodávanějším českým autorům. "Myslím, že je to taková stopa. Když se někde mé práce objeví, je to asi tak výrazné, že si mě lidé zapamatují. Pak mají pocit, že furt někde jsem. Už mockrát jsem slyšel, že je 'přepastováno'," řekl umělec v pořadu České televize Artzóna. Dodal, že letošní výstavy následují po rok a půl dlouhé pauze.
Pasta Oner, civilním jménem Zdeněk Řanda, vytvořil také mnoho děl ve veřejném prostoru. Podle jeho návrhu byla v roce 2013 zhotovena barevná skleněná vitráž takzvaného Zrcadlového sálu v pražském paláci Lucerna. Několikrát se rovněž představil v zahraničí.
Pasta Oner
Zámek Hluboká, Alšova jihočeská galerie, výstava potrvá do 6. října.
V českém pavilonu na šanghajském Expu roku 2010 připravil svůj Candy Shop. O dva roky později v průběhu olympijských her na popud Českého centra pomaloval jednu zeď. Stejný úkol mu zadalo České centrum v Moskvě, kde vytvořil velký "mural" jménem Nothing Worth Having Comes Easy. A v ruském Magnitogorsku pomaloval tramvajový vagon.
Komiksové motivy od Pasty Onera se objevují též v kampaních neziskových organizací. Nejnověji vytvořil plakát pro nadaci Naše dítě. Dále spolupracuje s Amnesty International, s Nadací Terezy Maxové, Centrem Paraple, Cestou domů či Nadací Via.
"Je to prostě můj styl," odbývá své charitativní aktivity malíř, jehož značkou se stala okřídlená pasta na zuby. Kořeny svého sociálního cítění spatřuje v dospívání a přijímání levicových názorů, které si prý v 90. letech tříbil v komunitě tvůrců graffiti a vyznavačů techna.
