Obrovskou proměnu, kterou prošla česká společnost během desetiletí 1985 až 1995, ilustruje výstava nazvaná Obrazy konců dějin v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Kurátor Pavel Vančát se podle svých slov "bez jásání" ohlíží za historickým zlomem, který nebyl tak ostrý, jak se může zdát z učebnic.

Přehlídka, jejíž prostředek patří listopadové revoluci, se daleko podrobněji zaobírá tím, co bylo před a po ní. "Můžeme mluvit o vizualitě prekapitalismu a posléze i postkomunismu," uvádí kurátor. Výstava zahrnuje vybrané fotografy, grafické designéry, filmaře a také tehdejší zpravodajství či reklamu.

Pečlivě strukturovaná a promyšlená přehlídka se může stát podrobnou látkou pro studijní účely návštěvníků, kteří z vystaveného mnoho nezažili. Ovšem pro pamětníky jde v první řadě o emotivní materiál. Pro ně bude těžké ocenit naznačené souvislosti nebo třeba preciznost časové osy. Nejspíš budou těkat od jedné vzpomínky ke druhé. Od televizního pořadu, na který rádi zapomněli, ke studentskému filmu později slavného režiséra, jehož drzost oceňují až zpětně. Od obalů desek, které si pouštěli na praskajícím gramofonu, k dokumentárním snímkům kdysi zakázaného fotografa.

"Tohle je Josef Kroutvor," ukazuje ředitelka musea Helena Koenigsmarková na obálku časopisu, kde pózuje muž s vizáží bodrého strýčka. Je to historik a esejista. "Publikovat nesměl, ale jako model jim nevadil," dodává.

Spartakiáda s cigaretou

Na obrazovce běží krátký film režiséra Tomáše Vorla nazvaný Ing. Je to jeho studentský snímek z roku 1985 s Tomášem Hanákem v roli mladého inženýra, který se vyrovnává s mašinérií socialistického plánování. "Děj je podobný pozdějšímu snímku Kouř," říká kurátor, podle kterého se jedná o šílenou parodii. "Vorel byl tak drzý, že za peníze, kterými stát subvencoval studium, natočil otevřeně protirežimní snímek," říká Vančát.

Za klíčový považuje záběr, ve kterém Tomáš Hanák tančí s partnerkou na různých místech v Praze a ocitnou se také na spartakiádě. Natáčelo se přímo během cvičení. Herci jsou oblečeni stejně jako cvičenci, a dokonce cvičí stejnou choreografii. Jediný rozdíl je v tom, že Hanák má v puse cigaretu.

"Ten drobný detail ilustruje, o čem ten film je. Zdánlivě pojednává o vážných otázkách, ale ve skutečnosti se tvůrci už nechtějí o ničem bavit. Pro tuhle generaci je socialismus vyčerpaný, nedůvěryhodný a zbytečný. To byl jeden z důvodů, proč o pět let později tato generace režim smetla," dodává Pavel Vančát.

Ve filmu Ing. má Tomáš Hanák jako mladý inženýr vymyslet novou výrobní linku. | Video: Vorel Film

Pražská výstava se opírá o práce mnoha fotografů: jsou tu soubory Bohdana Holomíčka, Dušana Šimánka, Gabriely Fárové, Viktora Stoilova, Ondřeje Němce, Karla Cudlína či Iren Stehli.

Čtyři fotografie, pojištěné na vysoké částky, na pražskou výstavu zapůjčil i Anton Corbijn. Proslulý autor, který portrétoval kapely U2, Joy Division nebo Depeche Mode, se v Praze ocitl roku 1988. Tehdy tady vystoupili právě Depeche Mode. "Byl to první pořádný koncert západní kapely u nás. Hudebníkům se tady líbilo, o pár měsíců později přijeli znovu tajně s Corbijnem asi na dva dny a nafotili sérii v socialistickém prostředí," popisuje Vančát, podle kterého z nafoceného souboru vznikla kniha.

Čtveřice snímků, na které hudebníci David Gahan s Martinem Gorem například postávají u bufetu na hlavním nádraží, zapůjčil sám fotograf. Podle kurátora jsou to dobové zvětšeniny.

Poražený muž

Podzim roku 1989 připomíná velkoplošná projekce z demonstrací a také koláž dobových plakátů. "Jejich vizualita se pohybovala od legračního amatérismu přes revoluční nadšení až po velmi hezké výkony," hodnotí kurátor.

Do výběru zařadil i televizní záznamy. Na dvou obrazovkách paralelně běží různá zpravodajství. To starší, ve kterém se ještě "mlží" a zprávy jsou zjevně upravené, a vedle pozdější vysílání, kdy Česká televize začala přenášet demonstrace a objektivně informovat.

Na další projekci diskutuje rozzlobený muž s televizním redaktorem. "V archivu České televize jsem našel záznam, jak jeden člověk začal diskutovat se štábem. Je to ukázka člověka, který byl v revoluci poražen. Mluví o tom, jak je to strašné, že se věci řeší na ulici, a ne na nějakém zasedání," říká Vančát.

V koláži plakátů, fotografií a videí je k vidění i děkovný vzkaz od Václava Havla grafikovi Josku Skalníkovi. Děkuje mu za to, že jej předtím, než byl Havel zvolen prezidentem, na pár dní nechal bydlel u sebe doma. "Potřeboval se někam schovat, byl přetížený."

Karel Cudlín: Vojenská přehlídka, 1985 | Foto: UPM

Druhá část výstavy zachycuje velkou produkci tisku a fotografií. Připomíná velkou výstavu z konce roku 1989 v pražském Mánesu, kde historička fotografie Anna Fárová shromáždila velké množství snímků z revolučních dnů.

Připomíná také důležitou revoluční buňku kolem divadla Sklep a designéra Aleše Najbrta. "Vybrali jsme jen věci porevoluční, aby toho už nebylo moc. Právě tehdy Najbrt zažil raketový start, stal se hlavním designérem časopisu Reflex, spolu s fotografem Tono Stanem založil časopis Raut," vyjmenovává kurátor ve své době výjimečné tituly.

K devadesátým letům patří i zkoušení hranic dobrého vkusu a erotiky. Ani tuto produkci výstava nepomíjí, vykazuje jí ale místo ve stolní vitríně, která je umístěna vysoko, skoro u nosu dospělého člověka.

Nenápadná kresba téměř na konci přehlídky představuje první náčrt skleněného vajíčka od Petra Vrány. Ten byl autorem prvního vizuálu televize Nova. "Vznik Novy se stal důležitým mezníkem. Soukromá stanice utlumila a stabilizovala první etapu porevolučního šílenství, kdy bylo možné vydávat všechno, a nebyla ještě pevná pravidla," dodává Pavel Vančát.