Novodobé fámy jsou hlavně z dovozu

Hana Pražáková
1. 12. 2007 13:00
Etnolog Janeček: Po revoluci se repertoár zglobalizoval
Petr Janeček
Petr Janeček | Foto: Tomáš Adamec, Aktuálně.cz

Rozhovor - Kde se fámy berou, kdo je šíří a proč se smyšlená historka nedostane do sbírky současných pověstí?

"Na všechny historky, které uveřejním, musí existovat minimálně tři varianty v ústním podání," odpovídá v rozhovoru pro Aktuálně.cz Petr Janeček, autor knih Černá sanitka, folklorista, etnolog a sběratel tzv. urban legends.

Lze vysledovat, s jakou intenzitou fámy vznikají?
Velká část fám je latentní, přežívají v jakémsi podhoubí a po určitém impulsu opět vyplují na povrch. Typickým příkladem jsou fámy o únosech na orgány. V osmdesátých letech tu byla historka o černé sanitce, která unáší děti na orgány. Na podzim minulého roku se pak objevila v Českých Budějovicích. Neznámý gang tu za stejným účelem údajně unášel mladé lidi z diskotéky. Šíření odstartovala reálná událost, nešťastné utonutí tří mladých lidí.

Foto: Aktuálně.cz

Vznikají dnes fámy více než v minulosti?
Po revoluci se repertoár fám určitě globalizoval. Historky se víc podobají těm, které se vyprávějí v západní civilizaci. Ale v porovnání s obdobím komunismu vznikají méně, v období nesvobody se fámám daří lépe než v dobách svobody.

Je základní rozdíl mezi fámami z období komunismu a těmi současnými?
Fámy, které se šíří po revoluci, u nás nevznikly, ale přišly ze Západu. Drtivá většina těchto moderních pověstí vzniká ve Spojených státech, odkud se dostane do západní Evropy a přes ni pak k nám. Typicky z Německa nebo Polska. Ač se to nezdá, Polsko má na západní Evropu mnohem více kontaktů než Česká republika.

Stejné fámy se tedy vyprávějí v celé Evropě?
Ano, stejné historky se vypráví v Německu, ve Francii, ve Skandinávii i u nás. Sem se dostávají s menším zpožděním.

Petr Janeček
Petr Janeček | Foto: Tomáš Adamec, Aktuálně.cz

Jaká fáma je právě žhavá?
V knize se jmenuje prohlídka na gynekologii., správně by se měla klasifikovat jako nekrofilův dárek. Tahle hororová fáma vznikla v roce 2001 ve Spojených státech, pak se dostala do západní Evropy, hodně se rozmohla ve Skandinávii. U nás je aktuální až od léta.

Pronikla naopak nějaká česká fáma do zahraničí?
Našel jsem fámy, které nemají paralelu v zahraničí. Je to třeba vulgární historka o tom, jak jde muž vysypat odpadky do kontejneru a během toho, co se do něj naklání, je znásilněn. Ale o tom, že by se česká fáma vyloženě dostala jinam, zatím nevím.

Na šíření fám se občas podílejí média. Jakou historku pomohla rozšířit?
Hodně pomohla třeba té českobudějovické fámě o únosech lidí na orgány. První vlna se šířila ústně mezi lidmi, následovaly poplašné řetězové e-maily, nakonec zpráva vyšla v několika bulvárních denících. Daleko víc však média fámy negují - i v bulvárních denících pak vyšly články, že to není pravda.

Foto: Aktuálně.cz

Uchylují se média k fámám více v období tzv. okurkové sezony?
Populární jsou nejrůznější velké šelmy, které někde někdo viděl. Letos v červenci to byl lev u Semil. V osmdesátých letech byla populární historka o české učitelce, kterou sežral žralok na Jadranu.

Zmínil jste se, že vás o historkách informují čtenáři. Jak poznáte, že si je nevymysleli?
To se mi ještě nestalo, lidé spíše tak hrozí. Pošlou mi nějakou fámu a připíšou: "Chtěl jsem si ještě něco vymyslet, určitě byste to nepoznal." Na všechny historky, které uveřejním, musí existovat minimálně tři varianty v ústním podání. Pokud někdo historku pošle sám, tak ji nezařadím, protože se nejedná o folklór. Tím se bráním i tomu, aby mě někdo nachytal.

Mezi informátory, které uvádíte v závěru knihy, je hodně studentů a lidí s vysokoškolským vzděláním. Jsou jen ochotnější s vámi spolupracovat, nebo je fámy obecně víc zajímají?
Existuje samozřejmě víc faktorů. Američtí folkloristé však dokázali, že lidé s vyšším vzděláním a lidé žijící ve městech moderní pověsti šíří víc. Mají víc sociálních kontaktů a tím pádem i větší šanci se s tou historkou setkat.

Samostatným tématem pro vás je dětský folklor. Co vás na něm přitahuje?
Jednak trošku nostalgie. Pamatuji si, jak jsem jako dítě jezdil na letní tábory a školy v přírodě, kde se tyhle historky vyprávěly. Současně mi to přijde emocionálně zajímavá věc, s níž se každý jako dítě setkal.

Čím jsou dětské historky charakteristické?
V pravém slova smyslu se ani nejedná o fámy. Těch historek ani není tolik. Zajímavé je, že si je povídají i děti v jiných zemích. Spolupracuji s kolegyní v Estonsku a děti tam se baví tímtéž.

Jaká fáma z dětství se vryla do paměti vám?
Asi Játra, to je strašně zajímavá historka. Dnes si ji vypráví děti, ale vlastně se jedná o prastarou pohádku známou už od středověku. Muž vyřízne oběšenci játra a sní je k obědu nebo k večeři. Ten se pro ně vrátí.

 

Právě se děje

Další zprávy