Nové knihy: Zombie, Slečny, Forrest G. a výročí navrch

Marcel Kupka
3. 8. 2012 12:33
Knižní novinky pro tento týden
Foto: Aktuálně.cz

Praha - Nestává se to často, ale přeci - i dnes vznikají knihy, které nejenže mají čtenáři co říct, ale které zároveň dobře vypadají a jsou svým způsobem uměleckým dílem. Dokument Slečny Barbory Baronové a Dity Pepe je toho důkazem a naším tipem týdne. Představíme si také nové vydání Forresta Gumpa (bejt idijot skutečně není žádnej med), Chutná těla, příběh Romea a Julie, zasazený do prostředí nemrtvých, nakonec připomeneme jedno nekulaté výročí - před 39 lety zemřel slavný Motýlek.

Tip týdne: Barbora Baronová, Dita Pepe: Slečny (wo-men, 2012)

Foto: Aktuálně.cz

Muž, jenž neprožije život v partnerském svazku a nezplodí potomstvo, je starým mládencem. Nikdo se nepozastaví. Dovolí-li se něco podobného žena? Je to proti přírodě. Žena je zavržena coby stará panna, která překřičela mateřský pud. Stará panna rovná se zapšklá hysterická stařena v horším, osamělá trudomyslná nešťastnice v lepším případě. Tahle rovnice je ale od základu chybná - historie zná spoustu žen, neprovdaných a bezdětných, které by se soudný člověk odvážil nazvat starými pannami snad jen ve stavu pomatenosti. Ema Destinnová, Coco Chanel, Greta Garbo, Jane Austenová, z českých třeba spisovatelka Květa Legátová. To jsou jen některé z nich.

Novinářka Barbora Baronová s fotografkou Ditou Pepe se rozhodly fenomén neprovdaných a bezdětných žen prozkoumat a popsat. Práce jim trvala čtyři roky, výsledkem je osm příběhů žen, které zvolily život bez muže a rodiny. Z důvodů různých a více či méně pochopitelných. Nejstarší vyprávění začíná ve dvacátých let 20. století, nejmladší před pár lety. Vše doplňují dokumentárními fotografiemi Dity Pepe.

Slečny nejsou výjimečné pouze obsahem. Jsou ručně opracovaným knižním klenotem. Jak autorky uvádějí na svých internetových stránkách, například obálka a ořízka každé knihy jsou barveny ručně. Válečkem. Kus po kusu. Barbora Baronová a Dita Pepe vzaly výrobu knihy do vlastních rukou. Doslova. Fakt, že Slečny vydaly vlastním nákladem, když provozní kapitál získaly díky projektu Kreativci sobě, pak už působí jen jako samozřejmost.

Isaac Marion: Chutná těla (Argo, 2012)

Foto: Aktuálně.cz

Jmenuji se R., jsem zombie a jsem závislý na pojídání mozků. Svět, v němž R. žije, je světem, kde se poslední lidé po celoplanetární katastrofě zoufale brání stále větší přesile nemrtvých. Zombie jsou všude. Nejsou živí, ani mrtví. Jsou nemrtví. Ti z nich, kdo měli štěstí a v okamžiku proměny měli v kapse řidičský či jiný průkaz, ví, jak se jmenují. Ti, kdo štěstí neměli, vědí jen, že někým byli. Nemají vzpomínky, ale chtějí je. Alespoň na chvíli. Způsob, jak toho dosáhnout, je jediný  - zombie musí ulovit člověka a pozřít jeho mozek. Pak si chvíli bude užívat vzpomínek oběti. Vypadá to jednoduše? Není. Lidí je málo, na rozdíl od nemrtvých myslí a navíc mají o dost rychlejší nohy. Mozek je nedostatkovým zbožím.

I R. chce vzpomínky. Na nemrtvého je vcelku zachovalý (co se stupně rozkladu týče), horší se to s pamětí - nepamatuje si nic. Jen začátek křestního jména se mu vybavuje, začínalo písmenem R...  Na nemrtvého žije vcelku obyčejným životem, potuluje se bezcílně polozbořeným městem, hledá  potravu, nudí se a snaží se rozpomenout na dobu před proměnou. Pak se to stane -  R. se zamiluje. Stačilo málo. Když  R. pozřel mozek zamilovaného mladíka, nakazil se láskou. K jeho dívce. Živé dívce. Milostná romance podivného páru může začít.

Chutná těla jsou Marionovým debutem. Debutem, který se povedl. Černý humor, trocha romantiky. Letní čtivo pro intelektuály.

Winston F. Groom: Forrest Gump (XYZ, 2012)

Foto: Aktuálně.cz

Winston F. Groom Jméno většině českých čtenářů neznámé. Za oceánem je slavný. Napsal osm románů, za Rozhovory s nepřítelem byl nominován na Pulitzera. V roce 1986 vydal knihu, od které si sliboval opravdu hodně. Příběh Forresta Gumpa, prosťáčka, který se připletl ke všemu, co v poválečných dějinách Spojených států stálo za povšimnutí, byl ale čtenáři i kritikou přijat vlažně. Zvrat přišel v roce 1994, kdy filmová adaptace s Tomem Hanksem  v hlavní roli rozpoutala „forrestománii". Na vlně zájmu se svezla i Groomova knižní předloha, do dnešních dnů se prodala v počtu  bezmála 1,7 milionů výtisků.

Knižní Gump je výborné čtení, stačí si navyknout na to, že hlavnímu hrdinovi a vypravěči v jedné osobě dělají potíže gramatika, pravopis i styl. Koneckonců, takhle se čtenářům představuje na samém začátku: Jedno vám teda povím: bejt idijot není žádnej med. Lidi se vám akorát smějou a nemaj s váma trpělivost a chovaj se hnusně. Vono se toho namluví jak by na nás postižený měli bejt hodný jenomže povídali že mu hráli. Ale nestěžuji si poněvač si myslím že jsem si užil docela zajímavej život...

Poznat Forresta Gumpa i jinak než jako Toma Hankse je zajímavá zkušenost. V mnohém je jiný. Není lepší, ani horší. Jiný. A mimořádně čtivý.

Zabil pasáka, prodal 1,5 milionu výtisků

Foto: Aktuálně.cz

Steve McQueen, Dustin Hoffman a peklo káznice na Ďábelských ostrovech. Filmový Motýlek je klasika. Výborný příběh, skvělé herecké výkony. Motýlek knižní není klasika o nic menší. A má svůj reálný předobraz. Muž,  kterého ve filmu ztvárnil Steve McQueen, se jmenoval Henri Charriére. Slavný spisovatel, který hvězdnou kariéru začal coby vrah.

Narodil se ve Francii, žil ve Venezuele, zemřel v Madridu. Dle soudu, který zasedal 26. října 1931 zavraždil pasáka (celý život tvrdil, že zločin nespáchal). Dostal doživotí a deset let nucených prací navrch. Prošel peklem káznice ve Francouzské Guyaně, odkud několikrát utekl do Kolumbie. Tamní úřady jej pokaždé vrátili, po jednom z útěků dva roky strávil na samotce. Touha po svobodě byla ale  silnější než strach z přísných trestů. Prožít zbytek života v cele nebo na samotce? Mít výběh s výhledem na oblohu nebo na strop plný pavučin? To je přeci totéž. Charriére zkoušel utíkat znovu a znovu, v roce 1945 to nakonec vyšlo.

Usadil se ve Venezuele. V roce 1969 vyšel tiskem Motýlek, o čtyři roky vznikl film. Henri Charriére se stal slavným. A bohatým. Do vězení se už nikdy nevrátil, zemřel v Madridu 29. července 1973. Zůstal příběh muže, který se nevzdal. Příběh Motýlka. Seženete jej v každém dobrém knihkupectví.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy