Mystika, nadpřirozeno, pohádkové bytosti

Kateřina Tučková, Literární noviny
18. 1. 2006 19:00
Recenze - V Českém muzeu výtvarných umění v Praze probíhá výstava soustřeďující se na nadpřirozené, pohádkové bytosti zachycené českými autory dvou posledních století.
Martin Salajka: Vodník, 2004; výřez
Martin Salajka: Vodník, 2004; výřez | Foto: Archiv

Téma se prostírá do široké množiny: od pohádkových postav k postavám mytologickým, religiózním, k pohádkové zvířeně i ke zvířectvu jako takovému, někdy i k tichu přírodního spiritismu, zátiší nebo krajinomalbě zavánějící pohádkovou atmosférou.

Společným jmenovatelem tedy není ani mystika, ani pověst, ani pohádka, ani děs z nadpřirozena, ale něco mezi tím, cosi v kladném slova smyslu nejasného, co člověka vzrušuje už od pradávna.

Foto: Aktuálně.cz

Autor textu katalogu, kurátor výstavy Petr Štěpán, s tímto tématem také tak zachází. V širokém rozpětí všeobecně kulturní tematiky, z hlediska historického i filozofického, předkládá příklady tušení naturálního nadpřirozena a spřádá je do jemných souvislostí, které se v logickém sledu linou celou historií.

Nachází je v dobách antiky a křesťanství, v mytologii severských národů, v romantickém středověku i v umění autorů 19. a 20. století. Na vybrané české autory z těchto dvou století je pak výstava soustředěna.

Doplňují ji exkurzy k sochařským, případně architektonickým příkladům, hudebním a literárním dílům, v jejichž kontextu tvoří vystavované práce úplný, pevně daný, tajuplný celek.

Chronologicky výstavu otevírají bardi výtvarného umění 19. století - členové tehdy ještě nedlouho fungující pražské Akademie výtvarných umění - Maxmilián Pirner, Hanuš Schwaiger a také jejich generační druh Jan Preisler. Z počátku století je zastoupen v tomto případě nepostradatelný autor Jaroslav Panuška, jehož svět skřítků, plivníků a jiných podivných bytostí je jedním z nejzajímavějších v českém výtvarném umění vůbec.

Lépe mohl být zastoupen démonický Josef Váchal, autor pověstný svou téměř obsesí ve zpodobování ďáblů, čertů, démonů, umrlců a jiných temných stvoření. Na výstavě je od něj představena jen zajímavá, neobvyklá, leč pro něj netypická olejomalba Hrady korsárů (1915), která o jeho lásce k tajemnu mnoho nevypovídá, a z trojice, kterou tvoří s generačními i stejným duchem inspirovanými kolegy Konůpkem a Koblihou, tak nevychází jako nejpřesvědčivější a vůdčí, jakým ve skutečnosti je.

Expozice je doplněna i řadou objektů a instalací autorů střední generace, najdou se v ní Trpaslíci (1985) Kurta Gebauera, Žába (2003) Jaroslava Róny nebo důkaz existence světa nadpřirozených bytostí - Kůže z draka (1994) Františka Skály.
K předním autorům 19. a 20. století se na výstavě řadí také několik čerstvých absolventů a studentů výtvarných akademií.

Z ateliéru Michaela Rittsteina jsou představeni Lukáš Miffek a Karel Jerie, oba s pracemi čerpajícími z vlny nadšené "dinosaurománie" konce 90. let, jak toto období Petr Štěpán v katalogu s nadsázkou charakterizuje. Jerie toto milieu propojuje s heroickou atmosférou, kdy nechává dinosaura bojovat se svatým Jiřím, Miffek zase s neskrývaným humorem udělá z dinosaura loutkovou postavu - hlavního aktéra malé vraždy na divadle.

Také Martin Salajka, student AVU, dotvrzuje svým obrazem s Vodníkem (2005) topícím v močále oběť, že duch nadpřirozených, tajuplných postav, bájných, mytických bytostí, zneklidňuje anebo inspiruje autory už po generace. Mladý autor stojí se suverénní, atmosferickou malbou na konci dlouhé řady autorů zabývajících se vodníkem - Xenie Hoffmeisterová (Hastrmánci, 2003), Karel Němec (Hastrman, 1926), Josef Váchal, Jaroslav Panuška (Vodník, 1902), Ladislav Šaloun (1913), Hanuš Schwaiger (1895), Jaroslav Špillar (1899) a jiní podávají stejný námět různým jazykem a různou optikou.

Spolupráce prestižní výstavní haly se studenty a autory nejmladší generace, která teprve obsazuje svoje místo v provozu výtvarného umění, je chvályhodná a věci prospěšná.

I ve vysokoškolských ateliérech totiž vznikají pozoruhodné práce, kterých si mnohdy odborná veřejnost nevšímá. Zapojení nejmladších autorů do výstavního procesu tak, doufám, upozorní, že současné umění začíná dříve než generací autorů, kteří se už dokázali prosadit mediálně. Tímto postupem by se mohly inspirovat i jiné instituce. A taktéž spoluprací se soukromým sektorem, ke kterému je ještě stále přistupováno s určitým despektem a předpojatostí z finanční zaujatosti.

Výstava Pohádkové bytosti totiž volně pokračuje v prostorách Galerie Millenium, kde jsou představovány i nabízeny práce současné generace autorů námětově se tematikou nadpřirozena inspirujících.