Malíř Mirek Kaufman na výstavě nazvané In extremis předkládá obrazy světa těsně před kolapsem, který ale nemusí nastat. Přes dvě desítky Kaufmanových maleb a jednu fotoprojekci lze nyní vidět v Topičově salonu na pražské Národní třídě.
Různě velká, až dvoumetrová plátna jsou většinou abstraktní, se složitou strukturou barevných skvrn, které se do sebe vpíjejí, překrývají se nebo energickým zásahem štětce mísí. Syté odstíny pulzují zpoza jemných barev, jako by přicházely z pozadí. Často jde o krajiny, kterým teprve název a občas také figura dává měřítko.
"Ocitáme se v bodu zlomu, něco se bude dít, ale tak se to jeví člověku, který je jen malou součástí vesmíru," popisuje kurátorka Lucie Šiklová, podle níž šestapadesátiletý malíř reaguje na všeobecný pocit ohrožení v souvislosti s klimatickou krizí.
Aniž by problematiku chtěl zlehčovat, nachází vlastní východisko. "Ve skutečnosti se nic extrémního neděje, jen se prolamujeme do dalších vrstev. Podobně se to stalo Kryštofu Kolumbovi, když se mu otevřel nový svět tam, kde to vůbec nečekal. Není třeba propadat panice - to je, myslím, zpráva Kaufmanovy výstavy. Jeho obrazy jsou o těch průlomech do dalších prostorů."
Dynamický a také vtipný úvod výstavy představuje filmová koláž sestavená z umělcových pouličních fotografií a jeho situačních kreseb z deníků.
Projekce běží rychle, jako obrázky za oknem jedoucí tramvaje. Naučené oko přesto zachytí desítky nápisů, upozornění a reklamních "mouder", které autor skládá do komického, absurdního obrazu a prokládá je internetovými zprávami ze světa.
"Mirek Kaufman fotografuje to, co považuje za projevy extrémního stavu současnosti. Od nich se dostává k velkým hrozbám přírodního kolapsu, jež tematizuje na svých obrazech," odkrývá souvislost fotografií a maleb kurátorka. I když je podle ní důležité zdůraznit lidské měřítko, postavy z Kaufmanových obrazů téměř zmizely.
Jen na jednom plátně vystupuje šaman, na jiném je velká hlava rozložená do barevných polí a na dalším několik siluet. Nejistou postavu lze tušit na malém plátně nazvaném Vulkanolog. A na obraze Zoom lidskou přítomnost zastupuje triedr, vytvářející rámec díla.
Racionální podstata abstraktních obrazů Mirka Kaufmana, kterou prozrazují hlavně názvy, je překvapující. Rozpíjivé, melancholicky či dramaticky komponované barevné plochy vytvářejí krajiny a prostory, které by obstály i bez názvu, jako svébytný malířský projev.
"Mirek Kaufman spojuje racionální a intuitivní přístup. Hodně o obraze dopředu přemýšlí, ale nedělá žádné skici. Pak maluje intuitivně, soustředěně, alla prima. Před dokončením ale obraz ještě odkládá. Nechává to uležet, týdny i měsíce. Teprve pak se k tomu vrátí a dokončí jej," líčí kurátorka Šiklová.
Mirek Kaufman: In extremis
Topičův salon, Praha, výstava potrvá do 27. září.
Podle ní jsou pro Kaufmana nejpřirozenější naředěné, až akvarelové barvy, které působí jemně a těkavě. "Odpovídá to i jeho podstatě, on je takový větrný muž, stále rozcuchaný. Člověk z něj má někdy pocit neuzemnění. Všechny své věci promýšlí a má je rozumově dobře zformulované, ale jeho projev vychází z opačné, intuitivní strany."
Mirek Kaufman na konci 80. let minulého století studoval pražskou Akademii výtvarných umění a na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži. Vystavuje v Česku i zahraničí, kromě malby se věnuje také fotografii a autorským knihám. Příležitostně vede malířské dílny.
