Po zavírací době, mimo sezonu. Marta Kolářová maluje krásu ostravské periferie

Po zavírací době, mimo sezonu. Marta Kolářová maluje krásu ostravské periferie
Marta Kolářová: Autokemp, 2019, kombinovaná technika, plátno 140x120 cm.
Marta Kolářová: Bez názvu, 2013, digitální tisk, papír, 385x300 mm.
Marta Kolářová: Bez názvu, 2015, kombinovaná technika, papír, 500x400 cm.
Marta Kolářová: Bez názvu, 2017, digitální tisk, papír, 425x280 mm.
Foto: GVUO
Slovo melancholie zazní, jakmile se někde objeví zmínka o malířce Martě Kolářové. Její tmavé, téměř jednobarevné obrazy zachycují špinavá zákoutí městské, většinou ostravské periferie. Výstavu děl Kolářové, kterou čerstvě otevřela Galerie výtvarného umění v Ostravě, rozšiřují fotografie a pomalované objekty.

Třiačtyřicetiletá umělkyně je dcerou dokumentárního fotografa Viktora Koláře. Také jeho fascinuje Ostrava, přesněji obyvatelé města, které snímá nejčastěji na ulici.

V obrazech Marty Kolářové jsou však lidské postavy nahrazeny sloupy, lampami či jeřáby na staveništích. "Figuru jsem malovala, ale vlastně jen povinně v prvních letech na akademii, kdy jsme měli večerní kreslení aktu," řekla roku 2007 pro Moravskoslezský deník. "Později jsem párkrát zkoušela malovat autoportréty, ale figura mě moc nebaví. Vyhledávám si raději prostory bez lidí, které se snažím charakterizovat právě těmi stožáry, lampami," dodala.

V mlze, smogu, dešti

"Kolářová naslouchá vnitřnímu hlasu a vytrvale maluje nevábné a většinou bezútěšné ostravské motivy a nehostinná městská zákoutí (nejraději v mlze či smogu, v dešti, v noci či nad ránem, v období únorových plískanic)," uvádí v katalogu výstavy kurátor Milan Weber.

Malby pustých částí Ostravy jsou přeneseně obrazem světa - na okraji, po zavírací době, mimo sezonu. K autorčiným oblíbeným námětům patří staveniště, balkony, chodníky zakončené zábradlím, sloupy a dráty nad kolejemi či zakalené, šmouraté nebe.

Může to vypadat depresivně, ale dojem z maleb Kolářové je jiný. Její pozornost a mimořádná citlivost dává těm místům smysl, proměňuje je v cosi hodného zapamatování.

Asi platí rovnováha v tom, že atraktivní místa jako Karlův most se častým zobrazováním mohou změnit v banální kýč a naopak: nezajímavý výhled z balkonu na paneláky může jediný dobrý obraz povýšit na krásný. Jako je pohled na panelové domy přes zábradlí ze série Únor. Sedm let starou malbu naplňuje bílé rozptýlené světlo, typické pro předjaří. Na zábradlí se krčí řada ptáků, vypadá to, že je brzké ráno. Do odstínů šedé a bílé se míchají zlatavé odlesky chodníku.

Marta Kolářová: Ze série Únor, 2013, kombinovaná technika, plátno 135x140 cm.
Marta Kolářová: Ze série Únor, 2013, kombinovaná technika, plátno 135x140 cm. | Foto: GVUO

Strom u dálnice

Ze stejného období pochází i středně velké plátno Špitál. Silueta stavby působí důvěrněji díky balkonu v nejvyšším patře. Vysoké nebe je tmavé, modrošedé, asi se schyluje k dešti, který krouživým letem ohlašují ptáci.

Marta Kolářová: Bez názvu, 2009, kombinovaná technika, plátno 115x135 cm.
Marta Kolářová: Bez názvu, 2009, kombinovaná technika, plátno 115x135 cm. | Foto: GVUO

Zvláštní, zlověstnou náladu má pohled na silniční přípojku. Autostráda je lemovaná billboardy, mezi jejich černými siluetami se divně vyjímá košatý strom.

Obrazy Marty Kolářové nemají zřetelné kontury, vše je na nich zastřené, jako by šlo o pohled v dešti přes okno auta, kterému moc nefungují stěrače. Také série fotografií pokračuje ve stejném tématu. Počmáraná zeď, zachycená při rozednění, připomíná loď plující v černé řece. Oprýskané okno by mohlo být abstraktním motivem, kdyby se v něm nezrcadlil sloup s elektrickým vedením.

Na výstavě v ostravském Domě umění se několik děl také povaluje po zemi. Jsou to zřejmě nálezy ze škarp a zaniklých továren.

Autorka pomalovala například dlouhý cár staré látky nebo zrezivělé, zkřivené plechy z parapetů. Hrbolaté povrchy autenticky vstupují do malby. Dokonalé spojení industriální periferie s uměním.

Pohled do výstavy děl Marty Kolářové v ostravském Domě umění.
Pohled do výstavy děl Marty Kolářové v ostravském Domě umění. | Foto: Roman Polášek/GVUO

Marta Kolářová před 15 lety absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění. Nejprve studovala grafiku u Jiřího Lindovského, odkud přestoupila do ateliéru malířství vedeného nejprve Antonínem Střížkem a potom Michaelem Rittsteinem. Ten pro ni zůstal důležitým rádcem i po škole. Například když si nebyla jista, jestli je obraz již hotový.

"Někdy nedokážu říct: tak, už je to dobré a hotové. Hlavním mým ‚kritikem‘ zůstává můj táta. Má přesné oko a oba máme podobné vidění. A když řekne, že je to špatné, tak věřím, že ještě musím na obraze pracovat, a naopak, když se mu to líbí, dám na jeho slova. Stejně tak věřím v úsudek svého bývalého profesora z Akademie výtvarných umění Michaela Rittsteina a ještě několika lidí, kteří umění podle mého názoru rozumějí," dodává malířka.

Marta Kolářová

Dům umění, Ostrava, výstava potrvá do 15. března.

 

Právě se děje

Další zprávy